O Washington se bojuje i v Praze

Radovan Bartošek

Přestože na výsledek amerických voleb nemá většina obyvatel České republiky pražádný vliv, mnoho z nich zuřivě vyjadřuje svou podporu kandidátům a obviňuje fanoušky konkurenta. Alespoň zlehka se totiž chceme dotknout pohybu dějin.

Volby prezidenta Spojených států vypadaly před měsícem jako vcelku nudná fraška, při které rozdrtí kandidátka Demokratické strany Hillary Clinton jurodivého křiklouna Trumpa rozdílem nejméně deseti procent. Liberální část amerických médií přinášela každý den zprávy o stupňující se panice republikánského vedení, rozpadající se kampani samotného Trumpa i strmě klesajících preferencích. Amerika se už už natahovala po vyrovnání historické genderové křivdy.

Jenže teď to vypadá, že se Bill prvním gentlemanem dost možná nestane. Jako příslovečné loňské sněhy roztál v zářijových vedrech i pohodlný náskok v preferencích a Trump se dotáhl. Co víc, v některých „swing states“ vede. Politologové si nad tím lámou hlavu a liberálům tuhnou rysy.

Prezident Trump si začíná psát inaugurační projev. Co všechno v něm zazní, nevíme. Přesto si dovolím odhadnout několik zásadních momentů, na které by budoucí nejmocnější muž planety neměl zapomenout.

×
Diskuse
Ale ale, nebyla původně novější levice z fakebůku a podobných nesmyslů u vytržení???
JN
September 23, 2016 v 19.44
Takže, pane Bartošku, Vy tedy volíte Hillary?
Já ještě nejsem úplně rozhodnutý, ono je to jeden za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.

Kdyby ale místo Hillary kandidovala Monika Lewinská, asi bych volil ji. Ona už přece jenom má z toho prezidentského úřadu nějaké zkušenosti.
IH
September 24, 2016 v 10.55
Lady a Tramp
H. Clintonová je skutečně kandidátkou bez dvou za dvacet, zatímco D. Trump za dva bez dvaceti...
To vědí malí reakcionáři a virtuální paliči, a proto plédují pro Trumpa.
JN
September 24, 2016 v 13.19
Byly to idylické časy,
Bill hrál v Praze jazz na saxík, co dostal od Václava Havla, opilý Boris ukradl taktovku dirigentovi a sám se jal dirigovat vojenský orchestr při přehlídce posledních ruských vojáků opouštějících východní Německo a potom zase, nalitej jak zákon káže, mlel na odzbrojovací konferenci ve Stockholmu cosi o tom, že Rusko zahájí globální tažení za úplný zákaz jaderných zbraní. Budoucnost se jevila rozverně a v růžových barvách a celý svět místo šílených válek na Blízkém východě řešil milostné pletky amerického prezidenta.

Pak ale přišel šílený George, šílený Vladimír a šílený Václav II. - zvaný chilský Peroutka (ten gentleman, co sbírá psací potřeby) a nastalo depresívní 3. tisíciletí.

Jsem trochu sentimentální: já volím Moniku Lewinskou!