V USA skončily velké nominační sjezdy. Do začátku horké kampaně zbývá měsíc a do prezidentských voleb tři. Analytikové médií hlavního proudu stále soudí, že půjde o vyrovnaný střet, který má větší šanci vyhrát Hillary Clintonová. Mezi pokrokářskými osobnostmi ale začíná převládat názor, že favoritem je tento rok Donald Trump.

Hned pět celostátních průzkumů z minulého týdne potvrdilo tyto obavy — při zohlednění hlasů pro libertariánského nominanta a kandidátku zelených poráží Trump Clintonovou o jedno až sedm procent. A minulou neděli podpořil Trumpa také Chuck Norris.

Známý karatista, džudista a taekwondista, držitel černých pásů v Chun Kuk Do, Tang Soo Do a brazilském Jiu Jitsu, herec a oficiálně titulovaný Čestný Texas Ranger navíc k vyjádření podpory a varování před Clintonovou na svém blogu připsal:

„Potkal jsem Trumpa před dvaačtyřiceti lety v Losangeleské sportovní aréně. Končil jsem tehdy (s kariérou) jako mistr světa bojových umění a Bill „Super-foot“ Wallace tehdy bojoval o titul, který vyhrál. Pořadatelé udělali z mého odchodu velkou show. Donald tam byl jako zvláštní host.

Když jsme se setkali, zeptal se mě, proč končím, a já odpověděl: ,Donalde, je mi čtyřiatřicet a světový titul jsem držel šest let. Chci odejít jako vítěz.‘ Donald se na vteřinu zamyslel, a pak řekl: ,To má podle mě logiku‘.

A bylo to. Od té doby jsem se s ním neviděl ani nemluvil. Ale musím říct, že se mi líbil. Byl moc přátelský a upřímný.“

Co by chtěl člověk víc.

Proč je Trump favoritem

Hlavní důvody Trumpových lepších šancí objevující se v prognózách pokrokářů shrnul už před týdnem komentátor Çenk Uygur nejprve ve vstupu z hotelu na republikánském sjezdu, poté i v debatě na svém kanále TYT. Podobně mluvil, a o pár dní později i psal, anagažovaný dokumentarista Michael Moore.

Ve zkratce jde především o to, že demokraté (ve významu Demokraté, zástupci strany) ne dost přesvědčivě reagují na frustraci podstatné části Američanů ohledně vývoje v jejich zemi. Neslibují žádnou zásadní změnu, ba ani obměnu známých kádrů. Tváří se, jakoby se v USA vyvíjelo vše k lepšímu a bylo jen potřeba mírně korigovat směr. Lidé mimo liberální metropole to ale vnímají obráceně.

Američané se bojí o obživu, protože i když nezaměstnanost klesla statisticky už na předkrizovou úroveň, je čím dál těžší uživit z nabízeného platu rodinu. Lidé jsou také nespokojeni s úpadkem vlivu a jména své země ve světě. Necítí se bezpečně. Jsou přesvědčeni, že současný ekonomický systém je nastaven tak, jak to vyhovuje těm nejbohatším. Nevěří současným mocným ani tradiční opozici. Nevěří masmédiím ani expertům. A mají pochyby i o demokratičnosti USA vůbec.

Donald Trump dokáže tyto obavy, emoce i legitimní frustrace vytěžit. Přidává hodně křiku, vtipu a machismu, trochu rasismu a plnou fůru chvástání o vlastní úspěšnosti, čili kompetentnosti. Neustále přitom útočí na Clintonovou — zosobnění standardní středoproudé političky USA, jíž každý zná, která působí neupřímně, a nad to jí je co oprávněně vyčítat.

Trump může — naproti tomu — těžit z klipovitosti, nedůslednosti a celkově špatné pověsti dnešního masmediálního provozu, ve kterém se stává velkým tématem každá jeho poznámka, ale ne kupříkladu jeho podnikatelské břídilství podtržené čtyřmi bankroty či obvinění z faktického znásilnění v dokumentaci k rozvodu s jeho první ženou Ivanou, jíž měl Tump sexuálně napadnout v rozhořčení po hádce kvůli tomu, že mu vyjednala špatného doktora na transplantaci vlasů.

Z hlediska programu nabízí přitom Trump buďto tradiční starorepublikánskou politiku nízkých daní a krácení sociálních podpor, omezování přistěhovalectví, privatizací a pomoci spřízněným průmyslovým odvětvím; anebo nenabízí nic („Nebudu říkat dopředu teroristům, jak je porazím“) či říká pokaždé něco jiného.

Například Trumpova obranná a zahraniční politika počítá na jednu stranu s rozvolněním americké úlohy v NATO, pokud nebudou ostatní státy dávat více peněz do vojenství, a také kritizuje intervence na Blízkém východě. Proti „nepřátelům USA“ v Sýrii, Iráku a Afghánistánu chce ovšem Trump zároveň postupovat podle zásady „Kill them big, kill them now“, jak sám uvedl na nominačním sjezdu v Clevelandu.

Další nevýhody Clintonové

Hillary Clintonová má program, zkušenosti i mnohem více peněz. Snaží se rozkročit odleva doprava a být tou přijatelnější kandidátkou jak pro sandersovské pokrokáře, tak pro klasické republikány typu Johna Kasicha nebo Johna McCaina.

Na rozdíl od Trumpa ale nabízí Clintonová jenom minimální naději, že se USA v příštích letech nějak zásadně změní, ať už v dobrém či zlém. Navíc jedná tak trochu jako robotka, reaguje šablonovitě jako z politických příruček a soustředí kolem sebe jen minimální energii.

Michael Moore uváděl před několika dny v talkshow zážitek z Trumpovy kampaně v jeho domovském Michiganu, kde Trump přesvědčoval s ohromným úspěchem zaměstnance jedné z montoven z tribuny přímo před závodem, že když nezvítězí, bude výroba z místa přesunuta do Mexika. Těmito způsoby získává mnoho voličů, kteří nemají jasnou stranickou preferenci a o politiku se nikdy moc nezajímali. A patří se připomenout, že v USA přesáhla volební účast v posledních dekádách jen zřídka 55 procent.

Clintonová přitom může nabírat nové voliče spíše už jen jako Anti-Trump — kandidátka, jíž se uvěří, že je menším zlem než její soupeř. Podle Moora by přitom nejúčinnější zbraní proti Trumpovi byla v následující kampani satira.

Co ještě ovlivní volby

Znalci americké politiky se shodují, že výsledek letošních prezidentských voleb nelze spolehlivě předpovědět — ostatně právě proto se vede kvalifikovaná pře jen nad tím, kdo je favoritem. Nelze dopředu odhadnout, jak mistr silných slov, tlachů a prasečího humoru Trump obstojí v dlouhých prezidentských debatách ve formátu jeden na jednoho. Obtížně také předpovídat, jak se zadaří letos relativně hodně populárním kandidátům třetích stran — libertariánovi Garymu Johnsonovi a zelené Jill Steinové.

Může se udát velký teroristický útok, což by dle analytiků pomohlo Trumpovi. Či může přijít útok šíleného střelce s mnoha oběťmi, což by posílilo pozici Clintonové.

Ze zklamaných Sandersových příznivců upřednostňuje Trumpa před Clintonovou jen pětina, třebaže sám Trump sandersovcům stále podkuřuje. Významná část této voličské skupiny však může nakonec zůstat doma. A stejně se mohou zachovat i mnozí Afroameričané....

U bílých mužů vedl Trump po clevelandském kongresu, tedy v minulém týdnu, už o třicet procent. Kampaň Hillary Clintonové utratila dosud za reklamy sedmapadesát milionů dolarů. Kampaň Dolanda Trumpa jen čtyři miliony.

Jistotou jsou pouze okolnosti výše popsané. A pak přirozeně Chuck Norris. Jediný člověk, který umí, jak známo, dělat kliky bez rukou, vyrobit druhý nálev z instantní kávy či vypít pivo i se sklenicí, má samozřejmě vždycky pravdu. Jím doporučení prezidentští kandidáti však zatím vždycky prohráli: Mike Huckabee, a poté John McCain v roce 2008; Ron Paul, Newt Gingrich a nakonec Mitt Romney o čtyři roky později.

Chuck Norris je tedy zřejmě vždy skrytě pro oponenty svých vyvolenců; letos konkrétně pro Clintonovou. Respektive samozřejmě: Hillary Clintonová je zřejmě skrytě pro Chucka Norrise.