Za řečmi Donalda Trumpa je více, než se zdá
Petr JedličkaNezvyklá podpora, které se navzdory sprosté mluvě a četným aférám těší chvástavý magnát usilující o republikánskou nominaci na prezidenta, odhaluje, že znechucení tradiční politikou prostoupilo už i USA.
Když zde přibližoval zhruba před měsícem František Kalenda aféru kolem protimexických výroků Donalda Trumpa, měla část komentátorů za to, že jde o přechodnou záležitost. Známý americký magnát a bulvární celebrita se vždy prezentoval jako rázný člověk; hodně narcis a v mnohém tlučhuba, hlavně však veleúspěšný podnikatel a manažer, od něhož se razance tak nějak očekává.
Teď ale, když se Trump rozhodl kandidovat na prezidenta USA, se stal z businessmana politik. A politikové v USA si musejí dávat pozor na ústa. Předpokládalo se tedy, že magnát-kandidát svůj styl upraví. Nastal — nicméně — pravý opak: Donald Trump ještě přitvrdil.
Poslední z řady typických trumpovských výroků, ve kterých se mísí showmanská provokativnost a boháčská nadřazenost s lidovostí svého druhu a obyčejnou sprostotou, pronesl dotyčný v reakci na konfrontační dotaz moderátorky první debaty republikánských prezidentských kandidátů Megyn Kellyové, když pro CNN hodnotil po debatě styl, jakým Kellyová otázku formulovala.
Trump řekl doslova: „You know, you could see there was blood coming out of her eyes, blood coming out of her wherever,” což lze přeložit nejlépe volně asi jako: „Byla zjevně nakvašená, zjevně měla ty svoje... však víte“.
Skandálnost Trumpových prohlášení ovšem není pro středoevropského pozorovatelé zase tak důležitá o sobě — v USA ji ostatně tepe už celý mainstreamový tisk a odsuzují skoro všichni politikové, včetně republikánských.
Podstatnější je, co taková slova říkají o atmosféře před nastávajícími prezidentskými volbami a dnešních Spojených státech vůbec — atmosféře, jež bude určovat profil příštího amerického prezidenta. Donald Trump totiž v průzkumech mezi registrovanými voliči republikánů navzdory aktuální mediální smršti stále vede.
Trump není sám
Když musí, reaguje Donlad Trump na kritiky, kteří mu vyčítají jeho chvástavě populistickou hubatost nebo přezíravost, v zásadě pěti způsoby.
Za prvé, argumentem „USA mají dnes vážné problémy, které je třeba rychle řešit, ne se zabývat nějakou politickou korektností“ (Takto odpověděl Trump mimochodem právě na inkriminovanou otázku Kellyové, zda mu přijde vhodné, aby eventuální budoucí prezident nazýval ženy, které nemá rád, veřejně prasnicemi, fenami, čuňaty a nechutnými zvířaty).
Dále používá Trump tvrzení, že jen opakuje, co to mu řekli lidé, kteří se příslušným problémem přímo zabývají nebo jím trpí. (Zde šlo konkrétně třeba o výrok, že mexická vláda posílá za americkou hranici schválně pasáky, dealery drog a další kriminální živly, jenž má Trump údajně podložen názory pohraničníků).
Za třetí se Trump bránívá argumentem, že je businessmanem zvyklým problémy řešit, nikoliv o nich básnit krasomluvou, a že si mají lidé raději všímat výsledků jeho práce zrcadlících se v jeho bohatství (jehož rozměry se mimochodem soustavně chlubí).
http://www.bbc.com/news/world-us-canada-33856650
Je to zajímavé.
Těžko předvídat, jak bude Trump postupovat dále, nicméně první etapa mu zřejmě dala to, co od ní očekával -- v USA teď není nikdo, kdo by nevěděl, že Trump kandiduje na prezidenta a myslí to vážně.
Co asi lze předvídat líp je, jaká bude reakce demokratů nebo konkrétněji třeba Hilary Clintonové. Bude dělat všechno pro to, aby Trump nakonec kandidoval jako nezávislý a republikáni postavili ještě někoho jiného.
Určitě se ho někdy v budoucnosti pokusí vyprovokovat k útoku na své ženství a rozhodně nebude šetřit kritikou jeho předchozích sexistických výroků --- a vsadím se, že ta kritika, ač bude primárně směřovat na Trumpa, bude mít i velice významý proud směřovaný na další republikány ve smyslu "to opravdu dovolíte, aby bylo vašim kandidátem tohle prase?".
No, jestli se tihle dva střetnou v rozhodující volbě, bude to opravdu střet dvou světů. Trump se svým "nekecám krasodušné plky, makám" a Clintonová, coby představitelka nejestablišovatějšího politického establišmentu, jaký si lze vůbec představit. Bývalá ministrině zahraničí a manželka bývalého, dnes nesmírně populárního prezidenta.
Oni budou určitě dobří všichni, ale jsou mezi nimi i mimořádní řečníci??
Třeba Clintonová vypadá silnější než minule. Ale to neznamená, že už to má v rámci demokratů v kapse. Ten, kdo ji případně porazí ovšem bude muset být mimo jiné rétoricky na výši (minimálně jako Obama).
Je mezi vyzivateli Clintonové někdo takový???
A taky by u všech kandidátů možná bylo dobré zmínit jejich ekonomické zázemí a kolik budou schopni dát do kampaně.
Dík.