Kdo je kdo v republikánských primárkách 2012?
Petr JedličkaPondělními volbami v Iowě začala v USA několikaměsíční série primárek, z nichž vzejde hlavní vyzyvatel Baracka Obamy. Kdo se o republikánskou nominaci letos uchází, jaký má program a jak se doposud projevoval?
Do boje o prezidentskou nominaci Republikánské strany USA se v průběhu loňského roku přihlásilo celkem osmnáct kandidátů. Pouze devíti z nich se však podařilo získat dostatečné prostředky a publicitu, aby mohli vést kampaň v plném slova smyslu. Dva z těchto devíti — bývalý guvernér Minnesoty Tim Pawlenty a podnikatel Herman Cain — z primárek odstoupili v průběhu podzimu. Třetí — minnesotská poslankyně Michele Bachmannová — odstoupila pak v úterý 4. ledna, krátce po oznámení výsledků prvních, iowských, primárek.
Vážných uchazečů o právo vyzvat za republikány Baracka Obamu, který se na podzim pokusí o znovuzvolení, tedy zůstalo pouze šest. O koho jde, co prosazují, a co od nich očekávat?
Těsný vítěz iowských primárek je dle všech průzkumů jasným favoritem. Guvernér Massachusetts z let 2003 až 2007 kandidoval i v posledních primárkách v roce 2008. Tehdy jej ovšem porazil arizonský senátor John McCain. Romney v minulé kampani proinvestoval 35 milionů dolarů z vlastních úspor; odnesl si však cenné zkušenosti. Během podzimních televizních debat působil ze všech kandidátů nejvyrovnaněji a nejprofesionálněji, místy ale až bezbarvě.
Romney slibuje využít vlastní zkušenosti z úspěšné podnikatelské a politické kariéry k reformě amerického hospodářství. Své vize a nápady vtělil již v září do programu o devětapadesáti bodech, který počítá s omezením všech regulací bránících firmám ve vytváření pracovních míst, včetně ekologických norem, podporou těžby domácích zdrojů a vnitroamerické výroby. Dále chce Romney snižovat daně, a to především korporacím. Federální legislativu by rád přizpůsobil tomu, co vnímá jako žádoucí střední republikánský proud.
Romney dal během předvolebních debat konkrétní slib, že jako eventuální prezident sníží nemandatorní výdaje, mimo obranných, o pět procent, zruší daň z nemovitostí a zavede obchodní sankce vůči Číně, pakliže nezmění svoji měnovou politiku. Právě tento bod ovšem vyvolává četnou kritiku, neboť dle názoru znalců může rozpoutat jakousi hospodářskou studenou válku. Prestižní časopis Forbes dokonce na podzim označil Romneyho plány za „nebezpečné pro Ameriku“.
Mezi republikány podporují Romneyho zejména průmyslníci a nevyhranění členové strany. Zprava je bývalý guvernér kritizován za massachusettskou zdravotní reformu, která se podobá Obamově, nepříliš vyhraněné, což v očích republikánů znamená přespříliš liberální, postoje k právům sexuálních menšin a spíše potichu i za příslušnost k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, lidově mormonům. Ty americká evangelikální pravice vnímá jako křesťanské odpadlíky nebo i kacíře.
Romneyho největším soupeřem ve straně se měl původně stát texaský guvernér Perry. Fiskální i sociální konzervativec, jež slouží v guvernérském úřadu od nástupu George W. Bushe do prezidentské funkce v roce 2000, se po zahájení kampaně pyšnil úspěchy vlastní politiky při tvorbě pracovních míst, finanční úspornosti a udržování bezpečných měst. Skalní příznivce se rozhodl získat mezi republikány, kteří vyzdvihují důležitost široké autonomie jednotlivých států na federálních úřadech, pořádku (i za cenu rozsáhlejšího využívání trestu smrti) a vyrovnaných rozpočtů za každou cenu.
Po eventuálním příchodu do Bílého domu chce Perry prosazovat taková opatření, která v maximální možné míře usnadní podnikání — snížení daní, omezení moci odborů, rušení regulací. Resorty, na které pak nezbývají peníze, je jednoduše nemají dostat. Keynesiánský přístup k ekonomice se podle texaského guvernéra neosvědčil a je třeba hospodařit jen s tím, co erár vybere. Zahraniční intervence by pak měly USA podnikat jedině v případě, že to vyžadují jejich strategické zájmy, a s jasným plánem odchodu.
Podobně jako Romney si i Perry může dovolit investovat do kampaně mnohamilionové prostředky. Za Texasanem stojí petrolejářská lobby i americký hi-tech průmysl, využívající levné práce v mexickém pohraničí. Perry nicméně začal po rozpačitém podzimním výkonu v televizních debatách ztrácet. Zvláště mu ublížil slavný „výpadek paměti“, při němž si nedokázal vzpomenout na jedno ze tří ministerstev, které chce po nástupu do úřadu zrušit.
Liberální média rovněž upozorňují, že Perry v argumentaci často lže. V jedné z debat se například chlubil milionem pracovních míst, která za jeho guvernérství v Texasu vznikla; podle oficiálních statistik jich ovšem přibyla za dané období sotva desetina.
Právě Perry může na druhou stranu nyní získat původní elektorát Bachmannové. Minnesotská poslankyně mu v minulosti byla programem i stylem argumentace nejblíže.
Přibližně v půli října — v čase, kdy Perry začal rychle ztrácet — narostly závratně preference dalšího z kandidátu, Newta Gingriche. Historik, producent a v letech 1994 až 1999 předseda Sněmovny reprezentantů působil v první polovině minulého roku jako dost kuriózní postava. Pozorovatele hned na počátku zaujal manažerským výpadkem, po kterém přišel o část svého kampaňováho týmu, když mu zapomněl zaplatit za odvedenou práci; komentátoři mu zase po výstupu v první letní debatě dali přezdívku Space Cadet, neboť uvedl, že kdyby stát rozdělil všechny dotace NASA soukromým firmám, měly by nyní Spojené státy základnu na Měsíci a tři orbitální stanice.
Do podzimních debat však Gingrich chodil skvěle připraven a jeho podpora začala rychle sílit. Zkušený politik dokázal kombinovat ostré výpady mladších radikálních kolegů jako Bachmannová či Cain s vlastní zkušeností a nápady, dík čemuž sklízel soustavný potlesk publika.
Z čistě věcného hlediska přitom žádné průlomové ideje nepředstavil. Odpočte-li se návrh na propuštění školníků ze škol a svěření jejich práce chudším dětem, sliboval Gingrich v zásadě totéž, co ostatní: méně byrokracie, oslabení úlohy Washingtonu, přípravu strategie hospodářské obnovy v těsné spolupráci s úspěšnými podnikateli, fiskální disciplínu a důslednou revizi Obamovy zdravotní reformy.
Ještě v polovině prosince byl Gingrich na nejlepší cestě v prvních primárkách zvítězit. Pak ovšem jeho konkurenti — a zejména Mitt Romney — spustili mohutnou negativní kampaň, které preference politického veterána skokově srazila. Materiálu k této kampani jim nabídl dost samotný Gingrichův život: v roce 1985 přirovnal setkání Reagana s Gorbačovem k návětěvě Chamberlaina u Hitlera; v roce 1994 zas demokraty označil za nepřátele státu a všech Američanů. Dále Gingrichovi očerňovatelé připomněli jeho programové závazky z devadesátých let jako zrušení sociálních dávek nezletilým matkám či zákaz služby americkým vojákům pod velením OSN, nebo korupční a sexuální aféry.
Newt Gingrich sám je ve svých 67 letech potřetí ženat, přičemž svou první manželku opustil po onemocnění rakovinou a druhou po odhalení sexuálního poměru se sekretářkou. S tímto morálním profilem je pro velkou část republikánů nevolitelný.
Podobně nevolitelným je pro republikánský střední proud i čtvrtý z vážných uchazečů, třebaže z jiného důvodu. Dlouholetý texaský poslanec Paul má v postojích i politickém programu blízko k libertariánům — americkému politickému směru, který i s odkazem na Otce zakladatele nadevše staví osobní svobodu.
Libertariáni z principu odmítají jakékoliv zásahy státu i regulaci veškerých aspektů života obecně. Paul tak prosazuje například zrušení FED (americké centrální banky), úplné rozvolnění plateb na zdravotní péči, návrat ke zlatému standardu či ukončení všech misí amerických ozbrojených sil v zahraničí. Svérázný šestasedmdesátiletý gynekolog byl také mezi republikány jedním z mála, který od počátku kritizoval Bushovo tažení proti terorismu a dohlížitelské zákony.
Ron Paul se o prezidentskou nominaci uchází pravidelně a v prvních primárkách většinou získává poměrně slušnou podporu. Svoje prezidentské kampaně využívá zejména k získávání nových stoupenců a donátorů, kteří mu posléze pomáhají v boji o poslanecký mandát. Přestože za Paulem nestojí žádná výrazná finanční nebo průmyslová skupina, dokázal již loni vybrat přes dvanáct milionů dolarů.
Ron Paul se i v amerických médiích občas pře se svým synem Randem, který je republikánským senátorem za stát Kentucky a na rozdíl od otce patří k ultrakonzervativní pravici. Zejména evropští novináři si oba politiky často pletou, a tak se i nyní lze v mnoha profilech Rona Paula dočíst, že patří k zakladatelům hnutí Tea Party.
Pátý z republikánských prezidentských uchazečů Jon Huntsman má z celé šestice nejblíže k politickému středu. V mládí záškolák a klávesista rockové kapely, později motorkář a následně misionář na Tchaj-wanu začal vrcholnou politickou kariéru v necelých třiceti letech jako poradce prezidenta Reagana. Za Bushe staršího sloužil jako velvyslanec v Singapuru, za Bushe mladšího jako guvernér Utahu. Za Obamy byl jmenován americkým velvyslancem v Číně, odkud se vrátil teprve těsně před začátkem primárkových kampaní.
Nejen na serverech americké levice se lze do číst, že za svůj kariérní postup vděčí Jon Huntsman především příspěvkům svého otce — miliardáře a magnáta v chemickém průmyslu — do republikánské pokladny. Střízlivě vystupující politik nicméně v debatách prokázal nevšední zahraničně-politický přehled.
Huntsman je zastáncem hledání společného postupu s demokraty ve všech důležitých oblastech: ekonomikou a zahraniční politikou počínaje, energetikou a bojem s klimatickými změnami konče. Během výkonu guvernérského mandátu v Utahu zjednodušil daně, zavedl mechanismus podpory místních podniků, ale i zmírnil tradiční zákazy konzumace alkoholu.
Svým málo konfrontačním stylem si mezi republikány doposud mnoho stoupenců nenašel. Navíc se — podobně jako Romney — hlasí k mormonské církvi, která evangelikálním křesťanům vadí.
Huntsman se pokusí prorazit v příštích primárkách v New Hampshire. Pokud neuspěje, sníží se jeho naděje ne celkový úspěch téměř k nule.
Poslední z vážné šestice, bývalý senátor za stát Pensylvánie Rick Santorum, dokázal v Iowě překvapit. Střízlík působící jako mladý konzervativec zahájil kampaň za nominaci jako jeden ze čtyř, resp. pěti kandidátů blízkých republikánské pravici. Na rozdíl od Bachmannové, Caina, Perryho a Gingriche nedokázal zaujmout bonmoty či agresivní kritikou, a tak jej masmédia dlouho ignorovala.
Santorum ovšem působí v nejvyšší politice od roku 1990, kdy se stal poslancem, a politickému životu rozumí. Od počátku se soustředil na iowské primárky, kde dík výpadkům protivníků (a negativní kampani na Gingriche) nakonec nevyhrál jenom těsně.
Santorum je křesťanský fundamentalista a sociální konzervativec se vším všudy: odmítá potraty bez výjimek, homosexuálům by zakázal nejen partnerství, ale i armádní službu a ve školních osnovách nahradil evoluci inteligentním designem. V ekonomické části programu slibuje zrušení veškerých daní pro americké výrobce zboží, zrušení celé Obamovy reformy zdravotnictví a přísnou fiskální disciplínu.
Spolu s Huntsmanem (a z části Paulem) je Santorum jediným uchazečem se zahraničně-politickým přehledem; na rozdíl od něj však prosazuje důslednou velmocenskou politiku, za jejíž přirozenou součástí pokládá i zahraniční vojenské mise či intervence. Santorum se rovněž otevřeně přihlásil k eventualitě útoku na Írán, pakliže to prý „bude nutné“.
Rick Santorum dosud nedisponuje takovými prostředky, aby mohl vést podobě náročnou kampaň jako Romney, Perry či Paul. Proto potřebuje zvítězit alespoň v jedněch z nejbližších primárek: v New Hampshire, na Floridě či v Jižní Karolíně. Z velkých magnátů mu dosud vyjádřil podporu jen Rupert Murdoch, vlastník proslulé stanice Fox News. Chce-li Santorum uspět, musí přesvědčit alespoň několik dalších.
Vývoj preferencí jednotlivých kandidátů během loňského podzimu. Repro archiv BBC