Mexičané Donalda Trumpa
František KalendaI známý magnát a čerstvý uchazeč o úřad prezidenta USA zaujal před nedávnem protipřistěhovaleckými výroky. Reakce na ně však byla bouřlivá. František Kalenda zasazuje spíše epizodickou událost do amerického předvolebního kontextu.
Byl to pouze jeden z bizarních momentů neskutečně bizarního výstupu, který na konci června předvedl miliardář Donald Trump, když ohlašoval svou kandidaturu na prezidenta Spojených států. Trump se v něm mimo jiné dotkl Mexika a potažmo i hispánských Američanů: „Když nám sem Mexiko posílá svoje lidi, neposílá ty nejlepší,“ prohlásil s typicky rozčileným obličejem a za občasných zvuků rockové hudby. „Posílá lidi, co mají spoustu problémů. Přinášejí sebou drogy. Přinášejí sebou zločin. Jsou to sexuální násilníci. A někteří z nich budou asi dobří lidé.“
V dalších minutách slíbil Trump postavení nové, větší a vůbec nejlepší zdi na mexicko-americké hranici, protože podle Trumpa nikdo nestaví lepší zdi než Donald Trump, a financování tohoto velkolepého projektu penězi mexické vlády.
Na rozdíl od České republiky, kde mohou politici na pravici pronášet podobné otevřeně urážlivé výroky o imigrantech a uprchlících bez obav, vzbudila Trumpova vlnu odporu na mnoha úrovních. Tak silnou, že ji CNN neváhalo nazvat „hispánským jarem“. Dlouho na sebe samozřejmě nenechala čekat reakce ze zbytku Latinské Ameriky — velké latinskoamerické deníky jako argentinský Clarín nebo mexický El Universal se Trumpovi věnovaly ve svých redakčních komentářích i na hlavních stránkách, ostře se ohradili ministři mexické vlády.
Ještě důležitější byla odpověď hispánské komunity ve Spojených státech; jako první se ozvaly dva proslulí moderátoři přímo Trumpovy Miss USA, Roselyn Sánchezová a Cristián de la Fuente, oba mimochodem nikoli mexického původu, kteří odstoupili na protest od smlouvy. Následovala vlna dalších rezignací z Trumpovy soutěže, veřejně se vyjádřili prakticky všichni významní hispánští umělci nebo veřejně působící osobnosti jako Shakira nebo Eugenio Derbez.
Největší ránu utrpěl rasistický magnát od mediálního byznysu, kdy jedna stanice za druhou začala postupně rušit spolupráci s Trumpovými společnostmi — španělsky vysílající Univision, NBC, Televisa. Obchodní řetězec Macy’s po 700tisícové petici oznámil, že přestává s prodejem i propagací jakýchkoli produktů souvisejících s Trumpem. Podobně nyní uvažuje Amazon.
Když začalo být jasné, že ho jeho chování bude stát peníze, pokoušel se Trump situaci vyžehlit. Nejprve prohlásil, že miluje Mexiko a Hispánce vůbec: „S hispánskými voliči si vedu skvěle. Zaměstnávám spoustu Latinos, pracuje pro mě totiž spousta lidí,“ řekl v interview pro CNN. „Latinos milují Trumpa a já miluju je.“
Protože ale desítky tisíc lidí z Mexika a Spojených států daly na sociálních sítích i na ulici najevo, že oni Trumpa nemilují, podnikatel znovu přitvrdil a rozšířil své výroky o zločincích a sexuálních násilnících pro jistotu na imigranty přicházející z celé Střední Ameriky. A od té doby nezapomíná opakovat ideu „velké zdi“ na hranici nebo své oponenty nařknout z toho, že je platí mexická vláda.
Proč je to důležité
Kdyby šlo jen o to, co říká zrovna (slušně řečeno) excentrický miliardář, nemělo by smysl se tím zabývat — stačí připomenout, že se jedná o člověka ochotného veřejně přes soudy prokazovat, že jeho otec nebyl orangutan.
Problém je, že pouze reprezentuje značnou část republikánské strany a jejích voličů. Zaprvé, Trump není rozhodně bez šance stát se republikánským kandidátem na prezidenta — průzkumy hned z několika států včetně Iowy a New Hampshire ho ukázaly těsně na druhém místě za Scottem Walkerem, respektive Jebem Bushem. Podle jednoho z posledních celostátních průzkumů dokonce oba kandidáty předběhl a umísťuje se na prvním místě!
Přinejmenším se tak určitě kvalifikuje do klíčových debat před primárkami v jednotlivých státech, kde může spokojeně šířit svoje ideje. Trumpa se zastává zdaleka nejvlivnější zpravodajský kanál ve Spojených státech na pravici, Fox News, v čele s mimořádně populárním moderátorem Billem O'Reillym.
Zadruhé, přímo mezi špičkami republikánské strany sdílí Trumpovy názory řada politiků, a někteří se to ani nebáli říct nahlas, jako další republikánský kandidát na prezidenta a nominálně člověk hispánského původu, Ted Cruz. Vedení strany a hlavní kandidáti Trumpa nekomentovali až do chvíle, kdy se o jejich mlčení začala zajímat média; pak vystoupil s příkrým odsouzením alespoň Jeb Bush, jehož manželka pochází z Mexika, a Marco Rubio původem z Kuby.
Bush a Rubio však se svým názorem, že by republikáni měli zaujmout méně konfrontační stanovisko vůči nelegálním imigrantům, patří spíše mezi stranickou menšinu a ani oni v něm nejsou dlouhodobě konzistentní. Vzhledem k názorům podstatné části svých jádrových voličů si nemůžou odvážné názory dovolit — Latinos nejsou mezi bílými, středostavovskými republikáni vůbec populární.
Paradoxem je, že stejně tak si nemohou republikáni dovolit Hispánci úplně odlákat, jelikož představují rostoucí a stále významnější segment americké společnosti a velká část z nich je navíc silně věřící, nyní často evangelikálního vyznání, takže potenciálně sdílí některé republikánské hodnoty. Do této chvíle se proto republikánští kandidáti na prezidenta snažili tématu ilegální imigrace všemi možnými způsoby vyhýbat a ohýbat vlastní názory podle publika, před kterým vystupovali — zmíněný Ted Cruz ostatně neváhal vydat prohlášení o své kandidatuře i ve španělštině v hispánském tisku.
Trump tuto strategii narušil a odhalil, nakolik je republikánská strana ve své podstatě proti-hispánská, a tím možná republikánům předčasně prohrál volby. Stačí se podívat na poslední průzkumy: Hillary Clintonová v nich mezi hispánskými voliči poráží všechny republikány s velkým odstupem.
Redakce zná kontext mých diskusních příspěvků, a proto ví bezpečně i bez podrobného rozboru textu, že můj příspěvek z 19. července 8:16:59 byl míněn jako sarkasmus.
Otázka je, zda já nedělám hrubou chybu, když se v kontextu současné veřejné diskuse snažím být sarkastický. Neposunulo veřejnou diskusi již příliš mnoho smrtelně vážně míněných příspěvků do roviny naprosté absurdity a nelidskosti? A co se ještě dá do takové diskuse říct?
A co se dá vůbec dělat v době, kdy se veřejně mluví o transportech názorových odpůrců a šibenicích pro zrádce, a policie jen chápavě přikyvuje? Zmůžeme se na víc než na čekání, až z tunelu Blanka vyjedou blaničtí rytíři nebo až vstanou noví bojovníci, aby postavili proti fašistické domobraně lidové milice?
Neposunulo veřejnou diskusi již příliš mnoho smrtelně vážně míněných příspěvků do roviny naprosté absurdity a nelidskosti?
Předpokládám, že je to otázka řečnická, kdyby tomu tak nebylo, nemohl by si pan Horák, ani nikdo jiný myslet, že tu zrůdnost myslíte vážně.