Sluníčkář píše obyčejným lidem
Lukáš SenftRealita je „sluníčková“. Multikulturalismus neselhal, selháváme my, naše schopnost vnímat skutečné nespravedlnosti.
Rád bych se obrátil na všechny své kamarády, kteří se bojí muslimů. Na své sousedy, kteří se strachují o vlastní ženy a děti. Na všechny, kteří se účastní demonstrací proti uprchlíkům, i na ty, kteří sedí doma a sdělují si stejný strach v každodenním hovoru.
Chápu vás.
Rozumím vašemu děsu i rozhořčení. Nechci vás označovat za nacisty. Vím, že si doma nehajlujete před zrcadlem. Mediální krajina je spletena z mnoha vrstev a vytváří nepřehlednou džungli významů. A kde je džungle, tam bývá i nebezpečné zvíře. Nyní je touto šelmou muslimský uprchlík. Také bych se děsil, pokud bych o nich četl třeba v Mladé frontě, kde ještě nedávno za tuto šelmu označovali Romy.
Ne každý ale má zaměstnání, které mu dopřává čas a energii na složité dohledávání přesných informací. Já osobně se skrze tuto divočinu probírat mohu a musím. A vidím, že strach se neplíží z migrantů. Strach budují architekti mediální džungle.
Když tedy říkám „přijměme uprchlíky“, nejedná se o naivní lhostejnost. Sluníčkář nemusí být nerealistickým blouznivcem. Naopak — tvrdá data říkají, že spíše sama realita je „sluníčkářská“.
Žádná fakta totiž nemluví proti přijetí uprchlíků. Jejich deportování a hlídání hranic stojí Evropskou unii miliardy. Počet imigrantů je stejný jako v minulém roce, jedná se pouze o 0,2 % celé evropské populace. K Islámskému státu se zatím přidalo trapných 0,0008 % muslimů a největší procento populace jich přišlo z Irska — pouhých třicet jedinců.
Mohl bych pokračovat dál. Důležité je ale toto: akceptujme tato drobná procenta, rozsekněme podle nich zdánlivě spletitý problém migrace a soustřeďme se na jiná čísla. Ta, která opravdu budí obavy a plodí krize.
V šedé ekonomice se ročně ztratí 612 miliard a kapitál nadnárodních firem okrade stát o více než 220 miliard ročně. Úspěšně totiž migruje do daňového ráje. Takový ekonomický uprchlík nám nevadí, přestože právě on způsobuje krize. Ty krize pak nechají zkřehnout naše sociální zabezpečení a roztřesou představy o zítřku. Ideálním zkrocením ekonomiky bychom ovšem mohli získat tak velkou sumu, že by na každého občana České republiky připadlo téměř osmdesát tisíc ročně.
Takový základní a nepodmíněný příjem by byl uklidňující bariérou před osobním bankrotem. Zlepšila by se tak nejen tristní situace pracující chudoby, ale i mnoha Čechů, kteří nedosáhnou ani na průměrný plat.
Současná nespokojenost nicméně přetváří uprchlíky na šelmy okrádající už okradené. Chudí Evropané se perou s chudými Afričany. Je to absurdní situace, když se chudý stává chudému vlkem.
Multikulturalismus neselhal
Měli bychom proházet priority našeho rozhořčení. Bill Gates vydělá sto padesát dolarů za vteřinu. Pokud by tedy šel po ulici a spatřil by stodolarovou bankovku, nevyplatilo by se mu pro ni sehnout. Za dvě vteřiny získá víc financí, než dostane člověk pečující o těžce nemocného blízkého na celý měsíc.
Je třeba žádat spravedlivé přerozdělování a neproměnit se ve vlčí smečku.
Pak uvidíme, že Angela Merkelová se ve svém slavném výroku mýlila. Multikulturalismus neselhal. Selháváme my. Nejsme schopni kultivovat vlastní politiku přerozdělování. Změňme to. Jinak se těkavý hněv může svést na kohokoli z nás.
Uprchlíci to schytávají dnes. Oni migrují do Evropy, ale my utíkáme také. Opouštíme evropský smysl pro jedinečnost člověka a migrujeme do obranářské pozice nacionalismu. Všichni přitom cílíme stejným směrem: k důstojnosti života.
Tohle vědomí nás posune k druhému nutnému kroku: uznání jinakosti - tedy přitakání identitě příchozích muslimů. Přerozdělování i uznání.
Domnívám se, že oba pohyby kráčí ruku v ruce. Smysluplná redistribuce vytvoří poklidnější atmosféru pro přijetí cizinců. Přikývnutí takové odlišnosti pak pomůže rozlít představy o rovnosti i do dalších oblastí. Do oblastí, kde stále ještě existují výrazné asymetrie.
Takové egalitářské imaginárno musí zatopit zbytečnou džungli nervozity a nejistot. Právě uprchlíci nám mohou připomenout nutnost přehodnotit ekonomické principy, myslet zcela jinak, myslet rovnostářsky. Jak přikazuje Feuerbach: „Především vyčistit hlavu — přivodit jí průjem!“
Chápu vás.
Opravdu by nikdo neměl ohrožovat vaše rodiny a vaši práci. Tu ohromující sílu tisíců lidí demonstrujících proti migraci ale napřeme ke skutečným problémům: do sféry prchajícího a prchlivého kapitálu a pomatené redistribuce. Vybojovanou radost ze spravedlivějšího státu pak nebudeme úzkostně střežit. Nebudeme se bát, že příchozí nás o ni chtějí okrást.
Chtějme přerozdělení místo akumulace peněz. Uznání místo podezírání. Sdílenou krajinu místo zabijácké džungle. Spolupráci místo boje.
Slunce v duši!
Co se týče boje s neoliberalismem, nemám nic proti. Jen mi jaksi chybí kdy, kde, jak a s kým. Levicoví aktivisté dnes bojují se Zemanem, Putinem, za ochranu daňových rájů sportovců, za ochranu lenosti, lidské degradace a migrantů. Kde vezmou čas na boj s neoliberály? Někde po večerech, či po víkendech? To bude tak lehký boj?
Čímž chci říci, že my ani zatím nevíme, jak to správné přerozdělování má vypadat, aby se systém dostal z vychýlené polohy nesouměřitelně velkého bohatství soustředěného v rukách nepatrného procenta obyvatel této planety na straně jedné a ostatních včetně Billa Gatese na straně druhé. I když prosadíme způsob, jak to trochu zmírnit, např. Tobinavu daň, zmírní se to jen nepatrně a o nějakém rovnostářství tu nemůže být řeči.
Ach vy naivní, milí sluníčkáři!
Domnívám se, že zde máme polemizovat s názory, nikoliv útočit bezdůvodně na jejich nositele, tedy na lidi.
"Teorie všeho", nabídnutá v tomto článku Lukášem Senftem, má protentokrát vysvětlit příčiny migrace, ovšemže "z třídního pohledu", a nasměrovat "proletáře všech zemí", kteří se neúčelně vyčerpávají vzájemnými půtkami, proti jejich "skutečnému třídnímu nepříteli". Déjà vu. "Skutečnost je vždy složitější!"
"Počet imigrantů je stejný jako v minulém roce."
Podle tohoto tvrzení v článku se tedy zdá, že počet imigrantů dosáhl svého (lokálního?) vrcholu. Tedy přestal růst a proto se zřejmě kolem toho dělá o to větší humbuk. Do roku 2014 však rostl. Nastal tedy zlom? ( http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/File:Asylum_applications_(non-EU)_in_the_EU-28_Member_States,_2004%E2%80%9314_(%C2%B9)_(thousands)_YB15_III.png )
Počty lidí na útěku - kteří překračují hranice - dlouhodobě klesá - naopak stoupá počet vnitřních běženců. Roste také počet lidí vyhnaných válkami. Je dobře si uvědomit, že za těmi největšími konflikty dneška stojí NATO a koalice ochotných, která napáchala více škody, než užitku.
Počty obětí, které mají dnes následné boje na svědomí, denně přesahují počty obětí diktátorů Husajna a Kaddáfího za mnoho let.