Rád bych se obrátil na všechny své kamarády, kteří se bojí muslimů. Na své sousedy, kteří se strachují o vlastní ženy a děti. Na všechny, kteří se účastní demonstrací proti uprchlíkům, i na ty, kteří sedí doma a sdělují si stejný strach v každodenním hovoru.

Chápu vás.

Rozumím vašemu děsu i rozhořčení. Nechci vás označovat za nacisty. Vím, že si doma nehajlujete před zrcadlem. Mediální krajina je spletena z mnoha vrstev a vytváří nepřehlednou džungli významů. A kde je džungle, tam bývá i nebezpečné zvíře. Nyní je touto šelmou muslimský uprchlík. Také bych se děsil, pokud bych o nich četl třeba v Mladé frontě, kde ještě nedávno za tuto šelmu označovali Romy.

Ne každý ale má zaměstnání, které mu dopřává čas a energii na složité dohledávání přesných informací. Já osobně se skrze tuto divočinu probírat mohu a musím. A vidím, že strach se neplíží z migrantů. Strach budují architekti mediální džungle.

Když tedy říkám „přijměme uprchlíky“, nejedná se o naivní lhostejnost. Sluníčkář nemusí být nerealistickým blouznivcem. Naopak — tvrdá data říkají, že spíše sama realita je „sluníčkářská“.

Žádná fakta totiž nemluví proti přijetí uprchlíků. Jejich deportování a hlídání hranic stojí Evropskou unii miliardy. Počet imigrantů je stejný jako v minulém roce, jedná se pouze o 0,2 % celé evropské populace. K Islámskému státu se zatím přidalo trapných 0,0008 % muslimů a největší procento populace jich přišlo z Irska — pouhých třicet jedinců.

Mohl bych pokračovat dál. Důležité je ale toto: akceptujme tato drobná procenta, rozsekněme podle nich zdánlivě spletitý problém migrace a soustřeďme se na jiná čísla. Ta, která opravdu budí obavy a plodí krize.