Podle odhadů se právě před několika dny stali Hispánci nejpočetnější etnickou skupinou v americkém státě Kalifornie. Po Novém Mexiku, kde Hispánci tvoří na 46 procent obyvatel, se tak Kalifornie stala dalším symbolem Spojených států, které procházejí svojí první demografickou revolucí ve 21. století.

Při úvaze nad touto revolucí je třeba začít konstatováním, že hispánské obyvatelstvo se ve Spojených státech střetává s celým koktejlem stereotypů. Obraz Latinos někdy nápadně připomíná situaci irských imigrantů na začátku 20. století; Beanbag, Burrito, Sexican nebo Sanchez, to je jen krátký výběr populárních rasově zabarvených označení. Představuji vám stereotypního Hispánce: obtloustlého, chudého, nevzdělaného a rigidního katolíka, který se manuální prací snaží uživit obrovskou, přirozeně španělsky mluvící rodinu. Jak to u stereotypů bývá, některé jejich součásti odpovídají realitě. Složitější kontext ale překrývají.

Můžeme začít třeba tou obezitou, která se objevuje na karikaturách skoro tak často jako sombrero. Ano, Hispánci jsou podle dostupných údajů 1,2krát náchylnější k nadváze než bílí Američané. Někoho však může překvapit, že statistiky dlouhodobě ukazují také nadměrně zdravý životní styl hispánského obyvatelstva proti ostatním skupinám; právě proto se také průměrně dožívá o několik let déle, například kvůli minimálnímu výskytu kouření. Zajímavá je také otázka chudoby. Hispánci jsou všeobecně o něco chudší než bílí Američané, ale míra jejich chudoby konstantě klesá. Mezi bílými Američany je to přesně naopak. Srovnání navíc pokulhává i kvůli odlišné demografické struktuře Hispánců, kteří jsou v průměru o deset let mladší než jejich bílí spoluobčané. Právě nejmladší skupiny jsou v celé Americe nejnáchylnější k propadnutí za hranici chudoby. A pak je tu imigrační reforma, bez jejíhož schválení nikdy nemůže dojít ke skutečnému řešení sociálních problémů. Bez ukončení násilných deportací, kterých jen za prezidenta Obamy proběhlo na dva miliony, uvolnění atmosféry strachu o příbuzné nebo vlastní rodiny a vyřešení otázky amerického občanství těžko mohou dotčené hispánské rodiny posílat své děti do amerických škol a zajistit jim stabilní život ve Spojených státech.

K dalším stereotypům: Pověstné hispánské rodiny se velmi zmenšují a porodnost se snižuje (Kalifornie se měla stát „hispánským státem“ podle původních odhadů o několik měsíců dřív). A Hispánci zdaleka nejsou jen rigidní katolíci. Na patnáct procent z nich tvoří evangelikálové amerického střihu, více než polovina katolíků se pak hlásí k charizmatické obnově a dalším reformním směrům. Nu a nakonec hispánskou populaci netvoří zdaleka pouze Mexičané; těch je mezi ní sice asi 60 procent, ale i další miliony Portorikánců, Kubánců a příchozích z Guatemaly či Salvadoru. Sami Mexičané, kteří pověstně přelézají plot a přeplouvají řeky, jsou mimochodem nejčastěji narozeni už ve Spojených státech (v 6 z 10 případů).

O Hispáncích existují také určité pozitivní stereotypy zdůrazňované médii; jedním z nich je jejich voličský potenciál. Často se mluví o tom, že se Latinos díky vzrůstajícímu počtu stanou rozhodující silou v budoucích prezidentských volbách. Předpověď je zároveň noční můra republikánů; drtivá většina hispánských voličů jsou demokraté, například pro Obamu jich hlasovalo 71 procent. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se tento předpoklad měl naplnit. Přes výrazný nárůst počtu Hispánců s možností volebního práva mezi lety 2008 a 2012, kdy se konaly prezidentské volby, se počet skutečně volících Hispánců naopak snížil. Latinnos se do americké vysoké politiky zatím výrazněji nezapojují. I tady je ale třeba příčinu hledat hlavně v pod stůl uklizené imigrační reformě, kde se jí snaží udržet zástupci obou hlavních stran. Komunita při hovorech nad tímto tématem neskrývá frustraci a prakticky každodenní deportace jsou pro ně symbolem odstrčení na okraj společnosti.

V každém případě lze už nyní konstatovat, že přítomnost Hispánců významně proměňuje Ameriku a bude ji proměňovat v budoucnosti takovým způsobem, jako žádná jiná skupina imigrantů za poslední desetiletí. A že změna bude ještě o to dramatičtější, že probíhá nejen v tradičně liberální a multikulturní Kalifornii, ale také v těch nejtvrdších republikánských základnách, které se nikdy předtím s  významnou imigrací nesetkaly. Další na cestě k hispánské dominanci jsou podle demografů Arizona, Nevada a především Texas. Bude zajímavé sledovat, jak se budou bílí republikáni zvláště z těchto oblastí smiřovat s tím, že slovo „Američan“ bude možná brzy ve velkém procentu případů vyjadřovat onoho obtloustlého mexického Burrita.