Sanders podpořil Clintonovou, jeho boj ale pokračuje
Pavel ŠandaPříznivec Bernieho Sanderse a stálý pozorovatel amerického dění Pavel Šanda komentuje Sandersovo vyjádření podpory Clintonové z minulého týdne. Proč tak levicový politik učinil, co za to získal a co plánuje dělat dále?
Když minulý týden Bernie Sanders na shromáždění v New Hampshire s podtitulem „Společně silnější“ podpořil kandidaturu své rivalky z demokratických primárek Hillary Clintonové na prezidentku USA, vyvolalo to velmi emotivní reakce.
Nejeden Bernieho příznivce mluvil o zradě Sandersových vlastních zásad a příklonu k establishmentu. Mnozí zřejmě doufali, že Bernie Sanders bude kandidovat jako nezávislý nebo na kandidátce Strany zelených spolu s Jill Steinovou.
Bernie Sanders je ale dlouholetý politický harcovník. I když by měl zřejmě největší šance ze všech nezávislých kandidátů za poslední století, ví, že takový krok by byl velmi riskantní a mohl by do Oválné pracovny Bílého domu usnadnit cestu Donaldu Trumpovi. A každému, kdo Brenieho jen trochu sleduje, bylo jasné, že si něco takového na svědomí nevezme.
Oficiální podpora pro Hillary Clintonovou od Sanderse ovšem nebyla politicky zadarmo. Od konce primárek probíhala mezi volebními štáby Clintonové a Sanderse intenzivní jednání o budoucím programu a podobě Demokratické strany.
Záhy bylo jasné, že Clintonové kampaň bude muset obětovat předsedkyni celostátního výboru strany Debbie Wassermanovou Schultzovou, která sehrála ostudnou roli v primárkách, v nichž měla být nestranná, ale evidentně nadržovala Clintonové.
Přestože Bernie Sanders získal o více než 300 delegátů méně, odmítal uznat porážku a stále hrozil, že svou kampaň „dovede až do Filadelfie“, kde se bude konat nominační sjezd Demokratické strany.
Zlomovým momentem v jeho postoji se ukázalo být nakonec rozhodnutí FBI neobvinit Hillary Clintonovou za porušení pravidel při zacházení s utajovanými skutečnostmi a ohrožení bezpečnosti země. Právě obvinění FBI bylo poslední šancí na to, aby byl nominován svou stranou sám Bernie Sanders. I když vyšetřovatelé FBI potvrdili, že se Clintonová všech činů, z nichž byla podezřelá, dopustila, rozhodli se ji nestíhat, neboť — dle jejich slov — nemohou prokázat její záměr.
Ústupky Clintonové a další plány
Jak už naznačeno výše, mezi lidmi okolo Sanderse a týmem Clintonové probíhala už od poloviny června komplexní politická jednání. Sandersův tým při nich dokázal vyjednat celou řadu ústupků a prosadit symbolický posun Demokratické strany doleva. Do platformy Demokratické strany — to jest do rámcového programu na příští čtyři roky — dostali Bernieho zmocněnci dle jejich vlastních slov osmdesát procent toho, co Sanders na základě svojí kampaně požadoval.
Konkrétně se jedná například o:
- zavedení vysokoškolského vzdělání pro děti z rodin s nižšími příjmy zdarma,
- zavedení možnosti veřejného zdravotního pojištění,
- rozšíření sítě veřejných zdravotnických zařízení, včetně psychiatrické a zubní péče,
- snížení cen léků na předpis,
- zvýšení federální minimální hodinové mzdy na patnáct dolarů,
- rozšíření systému sociálních dávek,
- zrušení trestu smrti,
- zahájení cesty k legalizaci marihuany,
- přípravu zásadní reformy systému trestního práva,
- zavedení „uhlíkové daně“, tedy zdanění spalování fosilních paliv,
- zpřísnění regulace velkých bank, včetně možnosti jejich rozbití na menší,
- odstranění děr v daňových zákonech, které umožňují velkým korporacích vyhýbat se placení daní.
Mnozí argumentují, že pro stranickou platformu platí rčení, že papír snese vše, tedy že nemá velký význam. V minulosti tomu tak skutečně bylo. Jenže právě kampaň Bernieho Sanderse zásadním způsobem zvýšila význam platformy v očích americké veřejnosti. Navíc za progresivními body platformy stojí masivní hnutí, které právě Bernieho kampaň vytvořila.
Bernie Sanders přitom nespoléhá výhradně na slovo Hillary Clintonové a jejích spolupracovníků. Připravuje založení hned tří dalších politických projektů. První z nich je Sandersův institut, jehož úlohou má být „zvyšování povědomí (americké veřejnosti) o enormních krizích, kterým Američané čelí.“ V podstatě jde o projekt, který bude dál šířit Bernieho politické poselství ve veřejnosti.
Druhou bude organizace s názvem Ta naše revoluce, která se zaměří na nábor, proškolování a financování kampaní progresivních kandidátů v různých typech voleb. Třetí, která ještě nemá název, má hrát roli přímo v předvolební reklamě.
Už v letošních podzimních volbách bude Bernie Sanders podporovat minimálně stovku kandidátů na různé veřejné funkce — od kandidátů do místních školských rad až po kandidáty do Kongresu.
V zásadě lze říci, že Bernieho podpora Hillary Clintonové byla dobře načasovaným tahem, kterým se podařilo využít úspěchy Bernieho kampaně z demokratických primárek. Navíc nejde o izolovaný krok, ale o součást celé řady opatření, jejichž cílem je dál rozvíjet progresivní hnutí v USA jak na úrovni řadových občanů, tak ve volených institucích.
Mnoho příznivců Bernieho Sanderse je jistě zarmouceno tím, že jejich kandidát nezískal nominaci a podpořil kandidátku preferovanou velkým byznysem. Ale kdyby jim někdo před rokem řekl, že se podaří dosáhnout toho, co Bernieho kampaň zatím dosáhla, zřejmě by si jen nevěřícně zaklepali na čelo.