V debatách, zda proces primárních voleb a volebních shromáždění demokratické strany vygeneruje jako vítěze Hillary Clintonovou, či Bernieho Sanderse, příliš nezaznívá, co vlastně kampaň Bernieho Sanderse už nyní přinesla americké politice.

Ještě vloni na jaře prakticky každý předpokládal, že Hillary Clintonová nebude čelit žádné konkurenci v boji o demokratickou nominaci na prezidenta. Komentátoři v souvislosti s její kandidaturou hovořili o korunovaci.

Podzimní prezidentské volby pro ni měly být soubojem „rozumného“ středového kandidáta s republikány, kteří se ocitly daleko napravo od běžného amerického voliče.

Kandidatura Bernieho Sanderse ale zcela zamíchala všemi předpoklady.

První vítězství: nová politická debata

Nejenže má Sanders i po drtivé prohře v Jižní Karolíně stále šanci získat nominaci, ale hlavně zcela transformoval politickou diskusi ve Spojených státech.

Téma velké příjmové a majetkové nerovnosti, témata regulace Wall Street, včetně trestní odpovědnosti, vyššího zdanění velkých zisků obřích bank a korporací, takzvaná válka proti drogám, právo na zdravotní péči, policejní brutalita i zkorumpovaný systém financování volebních kampaní by se bez jeho kandidatury ve volební kampani zřejmě vůbec nediskutovala.

Tato témata jsou nyní centrem kampaně na straně demokratů. A v dnešních projevech Hillary Clintonové by jeden nepoznal, že jde o jednu a tu samou osobu, když je porovná s jejími projevy před rokem, dvěma či třemi.

Dokonce i na republikánské straně některé z těchto témat občas zazní, což bylo donedávna zcela nemyslitelné.

Druhé vítězství: rána politice identity

Demokratický i republikánský establishment se už těšil na tradiční kampaň založenou na politice identity. Když je člověk bílý křesťanský muž z venkova, má volit republikány. Když je člověk vzdělaný městský člověk, žena či příslušník menšiny, má volit demokraty.

V sázce bylo jen to, který z těchto aliancí bude méně politicky demoralizovaná a tudíž se ve větším počtu dostaví k volbám.

Bernie Sanders, či lépe řečeno jeho kampaň, ale přišel s tématy, která jdou napříč těmito skupinami. Přišel se zásadními ekonomickými otázkami i tématem masivní politické korupce, které je stejně důležité pro starého texaského farmáře jako pro mladou černošku z předměstí Chicaga.

Sandersova kampaň vůbec neignoruje specifické problémy žen či menšin, ale zasazuje je do jednotného ekonomického a politického rámce.

Problém nedostatku pracovních míst či nízkých mezd je univerzální a vyžaduje univerzální řešení, ale má i své genderové či rasové aspekty, které vyžadují specifickou odpověď.

Dokáže tak sjednocovat a mířit přímo proti nadvládě oligarchie, která podkopává americkou demokracii.

Třetí vítězství: jedno hnutí

V posledním desetiletí byly Spojené státy svědkem řady hnutí od Occupy Wall Street, přes boje za minimální mzdu 15 dolarů za hodinu po Black Lives Matter.

Desítky až stovky jednotlivých kampaní na rozličná témata trpěla roztříštěností i přes řadu úspěchů, kterých dosáhly na lokálních úrovních. Occupy Wall Street bylo vskutku masové hnutí, ale zašlo na to, že nebylo schopno vyprodukovat jednotící pozitivní program.

Kampaň Bernieho Sanderse dosáhla splynutí mnoha těchto hnutí a „hnutíček“ v jedno velké hnutí, které po volbách neskončí, ať už se Bernie Sanders stane prezidentem či nikoliv. Sjednotila je nejen organizačně, ale také jim poskytla jednotící pozitivní program.

Pokud zvítězí Hillary Clintonová, bude pod velkým tlakem, aby něco ze své Berniemu narychlo ukradené rétoriky také realizovala. Tento tlak nebude přicházet jen z ulice, ale také z kongresu a senátu, neboť díky Sandersovi bude ve volbách více progresivních kongresmanů a senátorů, kteří se budou moci o sílu ulice opřít.

Jediné hnutí se od plejády jednotlivých hnutí liší také tím, že svá témata přímo spojuje s otázkou politické moci, tedy s bojem o Bílý dům.

Ať vše dopadne jakkoliv, bude mít Amerika masové hnutí s ambiciózními cíli, prověřené a zkušené řadou vítězství i porážek příštích měsíců.

Na stole není otázka, zda toto hnutí změní svět, ale jak hodně jej změní.