Jak si vysvětlit neuvěřitelný úspěch „socialisty“ Bernieho Sandrese v amerických primárkách? Tento senátor za stát Vermont nyní vede u voličů Demokratické strany, kteří jsou mladší padesáti let, nad Hillary Clintonovou a první postavení zajišťují Clintonové už jen senioři. Clintonovská volební mašina a konzervativismus velkých médií asi Sandersovi neumožní, aby vyhrál primárky. Přinejmenším je ale nyní jasné, že nějaký další Sanders, nepochybně mladší a tmavší, by v budoucnu mohl vyhrát prezidentské volby a změnit tvář země. Hned v několika ohledech jsme nyní svědky konce politicko-ideologického cyklu, který zahájilo volební vítězství Ronalda Reagana v listopadu 1980.

Ohlédněme se. Od 30. do 70. let minulého století uskutečňovaly USA ambiciózní politiku zmírňování nerovností. Částečně to bylo i proto, aby se nepodobaly starému kontinentu, který Američané tehdy považovali za příliš nerovnostářský a za neslučitelný s americkým demokratickým založením. Proto zavádějí USA v meziválečném období silně progresívní daň z příjmů i daň dědickou. Daňová progresivita je tam strmější, než byla kdykoliv na naší straně Atlantiku.

Během padesáti let, od roku 1939 do roku 1980, je míra zdanění nejvyšších příjmů v USA, tedy těch, které jsou vyšší než milion amerických dolarů za rok, průměrně 82 procent, a to s výkyvem až 91 procent ve 40. až 60. letech, tedy za Roosevelta a Kennedyho. V době Reaganova zvolení v roce 1980 stále ještě dosahuje sedmdesáti procent.