Tradičními caucusy, nebo-li volebními shromážděními, začínají v pondělí v Iowě letošní prezidentské primárky — vnitřní volby pro stoupence hlavních amerických stran, jejichž vítězové získají právo reprezentovat danou stranu na podzim při volbě prezidenta Spojených států. Ani u demokratů, ani u republikánů není vítěz tentokrát zřejmý. Pozorovatelé tak očekávají napínavá střetnutí.

„Podpora jednotlivým kandidátům je samozřejmě dána úspěšností jejich kampaně, z části však také aktuálními politickými náladami v zemi. Americké primárky tak odhalí vždycky i mnohé o současných Spojených státech,“ hlásila v pátečním pásmu DW Ines Pohlová, stálá zpravodajka německé stanice v USA.

Prezidentské primárky trvají vždy od února do června volebního roku, neboť se hlasuje postupně ve všech padesáti státech USA, v teritoriích, jako jsou Samoa, Guam či Americké Panenské ostrovy, na ambasádách a také v Kolumbijském okrsku, kde leží hlavní město. Jasno o vítězi však bývá obvykle už během dubna.

Zvláštní význam pro průběh primárek přitom mají právě úvodní hlasování v Iowě a v New Hampshire (letos 1. a 9. února), po nichž vzdávají kampaně první okrajoví kandidáti a jejichž vítězům věnují masmédia mimořádnou pozornost.

V únoru probíhají primárky pak ještě v Nevadě a Jižní Karolíně a v březnu pokračují takzvaným superúterým — prvním úterkem v měsíci (letos 1. března), kdy se hlasuje ve více než deseti státech současně. Po superúterý se už obvykle rozhoduje jen mezi dvěma třemi favority v každé ze stran.

„Vedle výkonu v debatách, získávání peněz a kampaně v terénu musí každý favorit primárek zvládnout i vyjednávání s poraženými konkurenty (...) Za vyjádření podpory od odstoupivších kandidátů se tak směňují přísliby konkrétních politických kroků, ministerská křesla i post viceprezidenta v budoucí prezidentské administrativě,“ připomenul k dalšímu Anthony Zurcher v sobotním vysílání BBC.

Co sledovat

V rámci souboje v Demokratické straně bude dle shody pozorovatelů nejzajímavější střet mezi nejsilnější kandidátkou Hillary Clintonovu a pokrokářem Berniem Sandersem. Bývalá senátorka za New York a exministryně zahraničí Clintonová, jež reprezentuje klasickou politiku demokratů s větším důrazem na zahraniční angažovanost, než jaký praktikuje administrativa Baracka Obamy, vede už skoro rok jak celoamerické průzkumy, tak i sázkové kurzy.

Sanders, sám nezávislý senátor za Vermont a jediný člověk ve vysoké americké politice, který sám sebe označuje za socialistu, slibuje v kampani opravdu důslednou regulaci Wall Streetu a reformu sociálního systému, přičemž Clintonovou postupně dohání.

Newhampshirské průzkumy už dnes Sanders vede a v Iowě jsou poslední preference vyrovnané. Kdyby dokázal vermontský senátor obě hlasování vyhrát, kampaň Clintonové by utržila velkou symbolickou ránu a exministryně musela o nominaci ještě velice usilovně bojovat, shodují se pozorovatelé.

Hlasování v Iowě navíc probíhá formou zmíněných caucusů, tedy veřejných volebních shromáždění, na nichž předcházejí vlastnímu hlasování specifické agitační střety stoupenců jednotlivých kandidátů. A právě Sanderse už v současnosti podporuje mnohem agilnější tábor příznivců, takže jsou jeho vyhlídky před Iowou dle znalců relativně slušné.

V rámci souboje v Republikánské straně radí pozorovatelé sledovat zejména výkon realitního magnáta a prostořekého až sprostého showmana Donalda Trumpa, jehož nástup odhalil během léta a podzimu enormní míru znechucenosti konzervativní části Američanů současnou politikou. Znalci čekají od úvodních primárek zejména odpověď na otázku, jak moc se Trumpova velká podpora v průzkumech projeví při konkrétním hlasování. Vyjasnit by se mělo též, kteří z ostatních uchazečů se stanou Trumpovými největšími soupeři.

V zemědělské Iowě vedl do konce ledna průzkumy ultrakonzervativec Ted Cruz, jenž se zároveň v celoamerických průzkumech umísťoval jako první za Trumpem. Mezi znalci se přitom vedl v dané souvislosti spor, zda by podpořil republikánský establishment v případě nezbytí spíše Trumpa, který má skandální vystupování a zdá se být nekontrolovatelný, ale je businessman a je ochoten v posledku prosazovat takřka jakoukoli politiku, nebo Cruze, který je vnímán v rámci Republikánské strany jako škůdce s extrémistickými názory, ale zase je řemeslný politik a je předvídatelný.

V úvodních primárkách přitom mohou vyniknout i standardnější republikánští kandidáti, které prozatím Trump a Cruz v průzkumech porážejí. Nejnadějnějším se v posledních měsících jevil floridský senátor Marco Rubio, šanci mají ale stále i zkušení (ex)guvernéři Jeb Bush z Floridy, John Kasich z Ohia a Chris Christie z New Jersey.

Průzkumy republikánských preferencí nedávají těmto kandidátům klasického ražení mnoho nadějí. Znalci však upozorňují, že každý z nich disponuje slušným sponzorským zázemím, a pokud v Iowě alespoň trochu solidněji uspěje, může počítat také s pomocí masmédií.

Kultura kampaní

Znalí komentátoři amerického dění pak ještě v souvislosti se začátkem primárek upozorňují, že vývoj předvolební situace v USA byl během minulých měsíců zásadně jiný, než před většinou voleb za řadu posledních let.

Za prvé — a to zvláště u republikánů — se velice změnila podoba předvolebních debat. Jejich diváci přestali oceňovat gentlemanskou kritiku a nepřímé špílce mezi jednotlivými uchazeči vedené přes moderátory. Kdysi velký vliv na preference ztratili také analytikové, kteří vždy po debatě rozebrali výkony a vyhlásili šampióna.

Trump i Cruz si počínali v diskuzích i při kampani nesmírně ostře, a i když drtivá většina komentátorů jejich chování následně odsoudila, odraz v preferencích byl naopak kladný.

Nečekaně silně se dále projevila nespokojenost mnoha Američanů s vývojem země, která překračuje tradiční rámec kritiky vlády a podpory opozice. Lidé se jeví být nespokojeni nejen s Obamou, ale i s politiky a poslanci obou stran. V čele preferenčních průzkumů přitom zůstávají Clintonová a Trump — dvě osobnosti, jež mají své stoupence, avšak jsou mimořádně negativně vnímány nerozhodnutými voliči i příznivci všech ostatních kandidátů.