Poslední velké kolo prezidentských primárek v USA skončilo a jeho výsledek je jasný: Hillary Clintonová porazila Bernieho Sanderse v Kalifornii o 13 procent a v New Jersey o 23 procent; o tři procenta vyhrála také v Novém Mexiku a o dvě v Jižní Dakotě. Sanders zvítězil sice rozhodně v Severní Dakotě a o sedm procent v Montaně, vedle prohry ve veledůležité Kalifornii a lidnatém New Jersey to ale není tak podstatné.

Vede se debata, nakolik zvítězila Hillary Clintonová férově. Kritika těch, kteří se domnívají, že nikoliv, míří aktuálně především na CNN, NBC, newyorské Timesy a další velká liberální média, která pomáhala Clintonové stálým připočítáváním superdelegátských hlasů k řádně získaným, promptní propagací jejích stanovisek i rámováním demokratických primárek jako rozhodování mezi ní coby zkušenou političkou a potenciálně první ženou-prezidentkou a Sandersem jako krajním levičákem s nerealistickým programem, navíc politikem bez vládní zkušenosti.

Faktem je nicméně, že Clintonová Sanderse porazila — a to jak v Kalifornii, tak v celých letošních primárkách. Od prvního hlasování v únoru v Iowě získala dohromady 2184 vázaných delegátů proti Sandersovým 1804 a v reálných číslech o 3,5 milionu hlasů více. Clintonová vyhrála ve třiatřiceti státech a dalších teritoriích. Sanders dokázal zvítězit třiadvacetkrát.

Přesto odmítá Bernie Sanders i po Kalifornii odstoupit z nominačního klání a slibuje, že bude bojovat dále o každý hlas — za týden ve Washingtonu, D.C., kde celé primárky končí, i za měsíc a půl na sjezdu ve Filadelfii, kde budou zvolení delegáti z primárek formálně vybírat prezidentského nominanta Demokratické strany USA.

Není to od Sanderse zbytečná tvrdohlavost či manýra? Konečný republikánský šampión Donald Trump se nechal hned ve středu ráno slyšet, že všechny, kdo volili Sanderse a jejichž hlasy teď zazdí rozhodování demokratického stranického establishmentu, „přivítá s otevřenou náručí“. Neprospěje tak protahovaný souboj uvnitř Demokratické strany nejvíce právě hulvátskému magnátovi? To jsou otázky, které si kladou dnes po Kalifornii analytikové všech nepředpojatých médií.

Podstatné z kontextu

V pozadí hledání odpovědí na jmenované otázky stojí tři skutečnosti: za prvé, formálně zůstává nominační souboj uvnitř Demokratické strany stále nerozhodnutý — Hillary Clintnová totiž ani po Kalifornii nemá dost hlasů vázaných delegátů na jednoznačný zisk nominace; dostatečnou podporu má jen při započítání hlasů sympatizujících superdelegátů a ti se vysloví oficiálně právě až na filadelfském nominačním sjezdu 25. července.

Hlasy superdelegátů přitom nejsou vázané. Pokud by se tedy například v příštích několika týdnech ukázalo, že se Clintonová nechala v letech 2001-2009, kdy byla senátorkou za New York, uplácet, mohli by superdelegáti změnit názor a v červenci zajistit prezidentskou nominaci Sandersovi. Prakticky je to samozřejmě nepravděpodobné, teoreticky ale možné — zvlášť když se uváží, že Clintonovou může dostihnout stále obvinění v souvislosti s proslulým emailovým skandálem z dob jejího řízení ministerstva zahraničí, který dosud vyšetřuje FBI.