Primárky v USA vstupují do závěrečné fáze, bojuje se však dále

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Jarní výběry prezidentských nominantů hlavních politických stran v USA označované souhrnně jako primárky vstupují do závěrečné fáze. Shoduje se na tom většina pozorovatelů nejpozději od minulého týdne. U republikánů se staly pomyslným mezníkem volby v Indianě 3. května, kde získal všech 57 delegátů Donald Trump a jeho poslední soupeři Ted Cruz a John Kasich, kteří uzavřeli před Indianou dohodu o vzájemné podpoře, respektive „neblokování se“, boj o nominaci vzdaly.

U demokratů je za mezník považováno nejčastěji „acelské“ kolo z 26. dubna, ve kterém Hillary Clintonová zvětšila zásadním způsobem svůj už tak značný náskok.

„Obě strany teď čekají ještě primárky v Oregonu 17. května, pouze demokraty pak primárky v Kentucky (rovněž 17. května) a pouze republikány primárky ve Washingtonu (24. května). Na začátku června pak bude samozřejmě ještě obří „kalifornské“ kolo, ale Trump je už nyní mezi republikány jediný uchazeč a Clintonová získala mezi demokraty takovou podporu, že má s pomocí svojí pětistovky superdelegátů nominaci takřka jistou (...) Šampióni obou stran jsou tedy jasní. Nyní se jedná o to, jako politiku budou prosazovat,“ shrnul aktuální situaci v úterním bloku kanálu TYT Ben Mankiewicz, jeden z analytiků stanice.

Oč nyní půjde

Znalci se shodují, že nominaci může oběma favoritům sebrat už jen naprosto mimořádný zvrat, který ovlivní průběh červencových konventů, kde dostávají vítězové primárek oficiální stranické posvěcení do vlastních prezidentských voleb. U republikánů by mohl takovýto zvrat způsobit například nějaký nově odhalený skandál. U demokratů se v dané souvislosti mluví nejčastěji o federálním vyšetřování Hillary Clintonové kvůli slavnému úniků mailů z dob, kdy byla ministryní zahraničí.

V obou stranách se ovšem stále politicky bojuje a bude bojovat dále.

U republikánů je boj skrytější. Donald Trump se snaží oslovit zbytek tradičního republikánského elektorátu, který podporoval dosud jeho soupeře, a zároveň získat další protestní hlasy. Jedná se také o jeho budoucí vztahy s republikánským establishmentem, protože jako případný prezident se stane dle amerických zvyklostí i pomyslnou hlavou strany, která ho nominovala.

Trumpovými hlavními soupeři v tomto vnitrorepublikánském boji zůstávají praví konzervativci, pro něž je pověstně prostořeký až hulvátský businessman příliš nemorální a liberální, lidé spojení s nadnárodními společnostmi, kterým se nelíbí jeho záměr postihovat americké firmy, jež převedly výrobu z USA do zahraničí, a také vůdčí postavy Republikánské strany, které odmítají Trumpa podpořit kvůli jeho urputné kritice jejich politiky. Naposledy se takto protitrumpovsky vymezili oba exprezidenti Bushové a poslední viceprezidentský nominant strany a dnešní předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan.

U demokratů se vede boj otevřeně, protože levicovější soupeř Hillary Clintonové z primárek Bernie Sanders se rozhodl pokračovat v kampani až do posledního hlasování 14. června. Jeho deklarovaným cílem je nyní vyhrát v poslední části primárek co nejvíce, nejlépe o tolik, aby získat v celkovém součtu většinu delegátů, jejichž hlasy na konventu se přidělují na základě hlasů řadových voličů odevzdaných primárkách — tedy všech s výjimkou superdelegátů.

Pozorovatelé se rozcházejí v názoru, zda-li se může Sandersovi něco takového ještě podařit. Potřeboval by k tomu získat více než 60 procent zbývajících delegátů. Ve dvou ze tří posledních primárek — 3. května v Indianě a 10. května v Západní Virginii — nicméně Sanders opět zvítězil.

↗

Počty delegátů získaných v primárkách jednotlivými kandidáty dle aktuálního součtu NYT. Repro DR

Otázkou přitom zůstávají nejen výsledky, ale i důsledky uvedených bojů. Znalci se shodují, že pokud by se Trumpovi podařilo sjednotit za sebou většinu stálých republikánských voličů a zároveň si zachovat u protestních hlasujících image kompetentního rozhněvaného outsidera, který si není ochoten zadat s establishmentem, šance magnáta na celkové vítězství by výrazně vzrostly. Clintnová je totiž vnímána jako kandidát establishmentu par excellence a její podpora u nerozhodnutých voličů během primárek spíše klesla — přestože celkově má šance na vítězství oproti Trumpovi stále vyšší.

U demokratů chce Sanders zúročit dle vlastních slov úspěch v primárkách a sílu hnutí, jež vzniklo kolem jeho kampaně, k obrodě a změně politiky Demokratické strany USA. Sanders Clintonovou dle shody expertů proti Trumpovi určitě podpoří, velmi však záleží na tom jak. Bývalá ministryně zahraničí by se totiž bez hlasů Sanderových stoupenců dostala do pozice jednoznačného obhájce stávajících pořádků, který nepřináší žádnou naději na změnu. A kdyby ji Sanders vyjádřil podporu pouze formálně nebo vlažně, pravděpodobně by zůstala velká část jeho dosavadních příznivců během podzimních voleb doma.

Jiným, ale souvisejícím problémem, je pak dle pozorovatelů fakt, že Clintonová zatím o přízeň Sandersových voličů nijak intenzivně neusiluje — spíše jen zdůrazňuje „hrůzu“, kterou by znamenalo Trumpovo vítězství, a spoléhá jakoby na to, že pro ni budou sandersovci hlasovat automaticky.

Volba pro-proti a výběr viceprezidenta

Vedle rozebírání vlastních primárek a popsaných souvislostí se pozorovatelé v USA začínají již plně věnovat vlastním prezidentským volbám. Příslušným debatám vládly v minulých dvou týdnech zejména dvě otázky — spor nad tím, který z šampiónů vzbuzuje u Američanů více pozitivních a více negativních reakcí, a přemítání, koho si Trump, respektive Clintonová, vyberou za spolukandidujícícho viceprezidenta.

Ve otázce reakcí má zatím navrch Clintonová, ovšem jen mírně. Velkou diskuzi vzbudila především čísla z průzkumu Reuters/Ipsos zveřejněná minulý čtvrtek, podle nichž 47 procent těch, kdo dnes podporují Trumpa, uvádí jako důvod své podpory odpor ke Cintonové. Podobně vůči Trumpovi se vymezuje 46 procent voličů Clintonové.

Stejný průzkum přitom ukazuje, že pouze 43 procent trumpovců uvedlo, že chtějí volit nominanta pro jeho program. U clintonovců šlo pak o 40 procent. Daná čísla tedy naznačují, že příští volba amerického prezidenta bude spíše volbou proti, než volbou pro.

V otázce výběru viceprezidenta se u Donalda Trumpa zmiňují nejčastěji guvernér New Jersey Chris Christie a bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, kteří jsou oba zkušenými politiky i vlivnými postavami ve straně, a přitom Trumpa podporují. Volba však může padnout dle znalců i na Joni Ernstovou, úspěšnou pětačtyřicetiletou senátorku z Iowy a zároveň iráckou veteránku, která by více seděla k Trumpově neorepublikánské stylizaci.

U Hillary Clintonové uvádějí experti jako pravděpodobné viceprezidenty nejčastěji nové demokratické naděje, jako jsou bývalý starosta San Antonia a stávající ministr bytové výstavby Julián Castro, který pomáhá Clintonové už dnes při oslovování Latinoameričanů, nebo současný senátor Cory Booker, který oslovuje zejména městské moderní liberály svým veganstvím a prací se sociálními sítěmi.

Další viceprezidentskou volbou Hillary Clintonové by mohla být senátorka Elizabeth Warrenová, která je v rámci pokrokářské levice slavná bezmála tak jako Bernie Sanders, a viceprezidentem Clintonové může nakonec být i sám Sanders. Bernie nicméně na otázku, zda by příslušnou nominaci přijal, odpovídá spíše zdrženlivě. Ve velkém otevřeném rozhovoru pro TYT přitom nedávno uvedl, že on sám by si Clintonovou za viceprezidentku nejspíše nevzal.