Republikáni minulý týden nominovali na prezidenta Donalda Trumpa, demokraté zítra nominují Hillary Clintonovou. Ostřílená harcovnice demokratického establišmentu, s prestiží notně poznamenanou kauzou uniklých emailů a především vlastním lhaním, se vydává do nelehké bitvy. Přestože se její včerejší protivník, Bernie Sanders, snaží přivést svůj šik do jednotné protitrumpovské fronty s upřímným nasazením, jedná se jen o obtížně splnitelný úkol: procento voličů Bernieho, kteří se obrátí raději k Trumpovi, nebude malé. Vše přitom nasvědčuje tomu, že výsledek bude těsný.

V Americe je tradicí politické mobilizace prohlašovat každé volby za ty nejdůležitější. V těchto jde ale skutečně o hodně. Pozorovatelé především upozorňují na to, že demokratický a republikánský program od sebe ještě nikdy v živé paměti nebyly tak markantně vzdálené. Kde Demokraté chtějí otevřít pracujícím lidem bez platných dokumentů cestu k občanství, Republikáni chtějí stavět zeď. Demokraté hájí právo homosexuálů uzavírat manželství, Republikáni je chtějí léčit.

Nejrozlehlejší ideologická propast ale zeje v otázce, která je pro budoucnost lidstva na této planetě vůbec nejzásadnější: v otázce ekologické.

Neexistuje. Tak by se dala republikánská odpověď na ni shrnout. Demokraté prohlašují změnu klimatu za „vážnou hrozbu a rozhodující výzvu naší doby“, plánují pokračovat v Obamově postupném (řekli bychom spíš trestuhodně váhavém) programu omezování emisí směrem k redukci o 80 procent oproti roku 2005 do roku 2050 a otevírají dokonce možnost zdanění spalování fosilních paliv (uhlíkovou daň).

Republikáni ji vůbec nezmiňují. V kapitole nadepsané „Americké přírodní zdroje“ místo toho trvají na tom, že životní prostředí se zlepšuje navzdory tvrzením „ekologických extremistů“, kteří se prý zmocnili demokratické strany.