Včerejší jistoty dnes blednou a zítřek je nejistý. Mezi přesýpavými politickými písky jsou poslední pevnou skobou čísla. Například datum 19. června. V ten den se rok co rok můžeme spolehnout na narozeniny Václava Klause. Letos byly už pětasedmdesáté. A byla by škoda aspoň opožděně nepogratulovat.

Světe, div se, je mu i za co děkovat. Politiku učinil jednoduchou, srozumitelnou, atraktivní. Jeho nástupci už pozornost tolik nepřitahují. Je také mistrem zkratky. Jeho gesta obohatila naši mimiku, pojmy (nejslavnějšími jsou opoziční smlouva, toleranční patent či sarajevský atentát) zase český jazyk, a to zdaleka ne jen v politické hantýrce.

Klaus má též podíl na obnově standardního politického spektra, v němž levice vyvažuje pravici. Jeho potíž je jen v tom, že hru na pravicovou politiku pouze předstíral. ODS od svého vzniku v roce 1991 byla především rychlovýtahem moci pro ty, co se nudili na intelektuálních trachtacích Občanského fóra.

Klaus-aktivista 

Konzervativní pravice Klause zaujala coby značka. Obsah jí už dodal vlastní. A kdo neprohlédl dřív, divil se po volbách 1998, kdy Klausova ODS podepsala opoziční smlouvu se Zemanovou ČSSD, svou úhlavní sokyní. Co je víc než ideje, zásady, principy? Jedině moc, a ta má svoji podobu politickou a ekonomickou. Občanští demokraté tudíž zůstali u moci až do roku 2002.