Česká republika ve vztahu k Evropské unii opět klausovatí. Zatímco od postojů sociálně demokratické frakce v Evropském parlamentu se vláda odklání, může ji hřát vnitropolitický konsensus, který zahrnuje i národoveckou a izolacionalistickou pravici s příležitostnými xenofobními sklony. „Málokdy se mi stalo, že bych byla hrdá na vládu za současného složení, ale po prohlášení premiéra Sobotky hrdá jsem,“ prohlásila poslankyně ODS Jana Černochová k odmítnutí evropských kvót pro uprchlíky českým kabinetem. Připadlo by nám 525 zoufalých lidských bytostí.

Samotný Bohuslav Sobotka, šéf vlády i ČSSD, v rozhovoru pro Týden uvedl, že „evropský sociální stát není schopen ustát projekt, kdy se významná část obyvatel severní Afriky a Blízkého východu přestěhuje do Evropy. Evropa není v krátkém čase schopna vstřebat takové množství uprchlíků, aniž by to poznamenalo fungování evropské společnosti.“

To zní jako argument. Proč ale na něj neslyší sociální demokraté za našimi západními hranicemi? Například předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který odpůrce kvót obvinil z egoismu. Nepotřeboval by Schulz od Sobotky vyškolit o evropském sociálním státu?

Stejně je zajímavé, jak hákliví jsou zejména postkomunističtí členové EU, kteří přitom od staré Evropy víc získávají, než jí dávají, a občas se o nich hovoří jako o černých pasažérech. Ano, jejich společnosti jsou uzavřené a politici se podbízejí voličům. Pak ale není třeba řečí o ohroženém sociálním státu. Ten mnohem víc podrývají ústupky vůči nadnárodnímu kapitálu, o nichž se mluví i v souvislosti s vyjednáváním transatlantického partnerství v obchodu a investicích.

Politika peněženkou

Místo toho, aby si ČSSD vzpomněla, že sociální demokracie by měla dělat politiku nejen peněženkou a mozkem, ale i srdcem, zlobí se Sobotka na své statečnější a prozíravější europoslance, že kvóty odsouhlasili a nevzali prý v potaz stanovisko české vlády. Ta dává přednost repatriaci potomků našich krajanů z Ukrajiny. Jak ještě směšněji lze nad těžce zkoušenými uprchlíky ohrnout nos? Tím, že budou příště repatriováni Češi ze Slovenska a Slováci z Čech, Moravy a Slezska?

Jistěže s sebou imigrační vlna nese rizika a její absorbování by bylo řešením jen části problému. Kdo ale už jiný než sociální demokrat by měl pomáhat konkrétním lidem v nouzi? ODS paní Černochové stěží. Místo toho je argumentem proti uprchlíkům chvíli to, že jejich motivace je ekonomická, a chvíli to, že by mezi nimi mohly být politicky aktivní osoby.

Tím, že dnes čeští sociální demokraté odmítají společnou imigrační politiku EU, si vytvářejí těžkou pozici, až budou konzervativci brojit proti společné sociální nebo energetické politice EU. Václav Klaus, který kdysi bojkotoval přejímání sociálních, zdravotních či enviromentálních standardů unie, se beztak může utleskat. Má ideální příležitost, aby povrdil šuškandu, že plánuje politický návrat. Vždyť doba mu dává za pravdu!

ČSSD a ODS spojuje též vztah k referendům o evropských tématech. Ministr vnitra Milan Chovanec v neděli zmínil coby námět uprchlické kvóty: „O referendu jsme debatovali i s panem premiérem, mrtvá otázka to pro mě není. Je to zásadní věc i bezpečnostní. Pokud by to došlo do záměru Evropy jednoznačně kvóty nařídit, tak referendum je jedna z cest, aby si občané ČR rozhodli, zda pro to jsou nebo nejsou.“ A modrá poslankyně Černochová přitakala: „U věcí, které nám diktuje EU, je referendum jednoznačně na místě, ať už je to přistoupení k euru, nebo takto zásadní zásah nejen do bezpečnostní, ale i sociální situace v ČR.“

Unií si prostě zemi rozvracet nedáme a partnery naštěstí máme i jinde, že. Jen mě při té inflaci referend, včetně toho, jež by změřilo naši humánnost a solidaritu, napadlo, jaké další by šlo vypsat. Občané by určitě nadšeně přivítali hlasování o kvótách na státem placené politiky: není jich příliš a dokáže jejich výstřelky evropský sociální stát ustát?