Jaký byl Václav Klaus premiér? Z filmu Petry Nesvačilové, který je součástí cyklu dokumentů studentů FAMU o bývalých premiérech natočených pro Českou televizi, se to bohužel nedovíme.

Jelikož autorka dokumentu vypraví více než o Klausovi o sobě, zvolím na chviličku podobnou metodu: Vzpomínám si, že když jsem se stal v roce 1999 šéfredaktorem Literárních novin s plánem navázat na jejich podobu z 60. let, můj šéf Ludvík Vaculík mi řekl: „My jsme ale měli svého nepřítele a vaše generace si musí najít svého.“

Odpověděl jsem mu: „My ho máme: to je Klaus a vše, co představuje.“ On mě napomenul: „Ale musíte o něm psát s vědomím, že z naší doby se učebnice dějepisu budou zmiňovat jen o dvou lidech: o Havlovi a o něm. Bude v nich mít svůj odstavec.“ Na to jsem mu řekl: „To ano, ale nepřál bych mu ho číst.“

Klaus skutečně je vedle Václava Havla ústřední postavou našeho polistopadového vývoje. Pár poznámek k onomu odstavci v budoucí učebnici dějepisu by mohlo vypadat třeba takto:

• Zcizil sametovou revoluci, byl tak průkopníkem tunelování v politice ještě předtím, než se stalo hlavní metodou jeho ekonomické transformace.
• Jako státník sui generis navázal společenský konsensus za svým politickým projektem na mentalitu Husákovy normalizace vyjádřenou krédem „kdo nekrade, okrádá rodinu“: Václav Bělohradský ve filmu kulantně, a aniž by byl se svým tehdejším blouděním důkladně konfrontován, říká, že „nechtěl měnit lidi“.
• Uspořádal privatizaci, při které se rozkradlo skoro tolik, kolik komunisté dokázali zestátnit: a je jedním z vzácných, cenných momentů ve filmu, když Tomáš Ježek Klause obviní z toho, že šlo o záměr.
• Rozdělil s Mečiarem Československo. Že to bylo protiústavní a proti petici podepsané milionem občanů, se nedovíme, zato se v jedné z nejstrašlivějších pasáží filmu řeší, pod kterým platanem tehdy s Mečiarem u vily Tugendhat seděli. Dramaturg je s touto částí filmu opravdu spokojený?
• Potíral občanskou společnost.
• Popíral ekologickou krizi přerůstající v katastrofu. A šaškoval v této roli na akcích obskurních amerických potěmkinovských institucí placených ropným průmyslem.
• Byl agentem ruských zájmů v ČR.
• Zničil stranu, kterou založil.
• Lhal (nejen o tajném kontu ODS), a kradl (nejen pero v Chile).
• Dvakrát se prokorumpoval do funkce prezidenta.
• Zalidnil Pražský hrad panoptikem pitoreskních xenofóbních a jinak pomatených postaviček, jak vystřižených z Charmsových frašek.
• Amnestoval třídu, která na jeho politické práci zbohatla a jejíž příslušníci mu podvakráte pomohli koupit si funkci prezidenta.
• A při tom všem měl po většinu času kolem prstu omotanou valnou většinu českých médií.
• Přesto všechno tu a tam v něčem zemi prospěl.

Mezi bývalými premiéry Václavu Klausovi patří výlučné postavení: zřejmě nikdo neměl na podobu českých zemí takový vliv jako právě on. A jedná se také o největší politickou osobnost mezi všemi zobrazovanými, byť osobnost výrazně zápornou. S obtížností a rozsáhlostí látky si autorka ovšem neporadila. Nenalezla metodu.