Václav Klaus deset let od vstupu České republiky do Evropské unie neslaví, nýbrž truchlí. Náš současný proevropský kurz považuje za svoji prohru (takovými přiznáními vskutku neplýtvá!) i prohru deseti milionů občanů ČR. Kdyby měl být nedávno na Hradě na oslavě našeho členství, připadal by si — s veškerou klausovskou skromností — jako Jan Hus před kostnickým koncilem.

V exprezidentovi uzrála celá řada mouder, pročež se s nimi svěřil ve středečním rozhovoru pro ČTK. Tak tedy už víme, že „není důvod toto výročí žádným způsobem slavit.“ Vedle pojmu „eurohujerství“ Klaus přijal termín své obdivovatelky „vlezdobruselismus“.

Umí se ohánět i zdánlivými fakty: „Naše náklady členství v EU jsou daleko větší, než kolik nám vyčísluje ministerstvo financí, když říká, že jsme za stejnou dobu my zaplatili do EU tolik a tolik. Naše náklady členství jsou přece dány neuvěřitelnou řadou dalších položek. Když jenom vezmeme, kolik lidí denně cestuje do Bruselu, kolik lidí je zaměstnáno bruselskou agendou, jaké mají tito lidé platy. To je něco úplně jiného, než co ministerstvo financí posílá, že cash platíme a posíláme do Bruselu.“

Klausovi se nelíbí ani evropské strukturální fondy. Například výstavbu z těchto zdrojů si spojuje jen s cyklostezkami.

„Není žádným tajemstvím, že evropské dotace jsou jedním z hlavních zdrojů korupčního prostředí v České republice,“ míní zničehonic antikorupční Klaus a opakuje své přesvědčení, že v ekonomickém rozměru naší integrace „minusy dominují nad plusy“.

Podle Klause nejsme v EU o nic vlivnější než mimo ni: „Pozice malé evropské země, jako je Česká republika, je díky vnitřnímu vývoji a transformaci Evropské unie daleko nižší, než kdykoliv předtím.“ Také si myslí, že Evropská unie od roku 2003, kdy do ní ČR coby prezident přivedl, sešla z cesty.

Smát se? Nebo plakat? Václav Klaus je pořád svůj, jen nyní tak nějak ryzeji. Či snad jen stále silnějšími a absurdnějšími výroky bojuje o mediální zájem a my mu na to skáčeme?

Také může vést kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Sám do nich — oproti někdejším náznakům a spekulacím — nenastoupí. Ale určitě někomu dá svůj hlas. Možná po letech i ODS. Ta už zlomila hůl nad proevropskou částí elektorátu a vlichocuje se těm, kteří mají sklon podléhat xenofobii.

Už je jí dobrá i občanská společnost a její nástroje. Postává u stánků (na levnou krásu, chce se říct s Brontosaury) a přesvědčuje kolemjdoucí, aby podepsali petici za zachování koruny a proti euru. Nic jí nevadí, že budoucnost eura nespadá do kompetence poslanců Evropského poslance.

Proč taky pracně studovat jejich agendu, když se může těšit zhruba na jednoho europoslance…? A ten se jistě vahou svého mandátu zasadí o to, aby se EU radikálně proměnila, nejlépe rozpustila. Vlastně je škoda, že Klaus osobně nekandiduje. Kdyby on byl tím jediným modrým europoslancem, jistě by si své výlučnosti užil.

Takto se musí umět coby prostořeký dědula prodat, aby jej pozvali (a pohostili) jako řečníka nějaké té konference či televizní show. Václav Klaus je typický politik mediálního věku, jemuž je víc forma než obsah. V opačném případě by si dal víc záležet, jaké hlouposti plantá.

Už jen chybí, aby proti té vlezlé a nespravedlivé Evropě jel osobně podpořit i všemi otloukaného moskevského vládce Vladimira Putina. Pár vstřícných slov mu již poslal. Taky proč ne - bezpečnostní rozměr evropské integrace, který stál na jejím počátku a dostává se do popředí i dnes, jej nevzrušuje…

Miloš Zeman je prezident v řadě ohledů problémový. V evropské politice ale následuje instinkt a nepominutelný zájem České republiky. Hovoří o potřebě pokračování integrace, zavedení eura a účasti naší země v tzv. tvrdém jádru. Zeman se stejně jako Klaus rád poslouchá a miluje potlesk publika. Dává si ale pozor, aby se nestal směšným. Před voliči u nás, před partnery v cizině i před historií.