Pehe: Na úpadku ODS mají podíl i česká média
Vratislav DostálV pátek se koná kongres ODS, původně měl vylepšit reputaci upadající strany před volbami. Média o akci ale nepíší, naopak ve čtvrtek informovala o zadlužení strany. O příčinách úpadku o možnostech jejího vzkříšení jsme mluvili s Jiřím Pehem.
V pátek se uskuteční pětadvacátý kongres Občanské demokratické strany, která prožívá nejsložitější období své historie. U loňských sněmovních voleb i eurovoleb propadla, ztrácí mandáty, ubývají jí členové. Ve čtvrtek dokonce média informovala, že dluží státu na sociálním a zdravotním pojištění 6,5 milionu korun. Celkem má ODS závazky po lhůtě splatnosti ve výši 42 milionů korun. Kongres se navíc koná za donedávna nemyslitelného nezájmu médií.
O budoucnosti strany jsme mluvili s politologem Jiřím Pehem.
Kde spatřujete příčiny takového úpadku?
Těch příčin je pochopitelně několik. Podstatné je říct, že začal již před mnoha lety, v první polovině 90. let minulého století. Tehdejší předseda občanských demokratů nevěnoval dostatečnou pozornost skandálům s financováním strany, což znechutilo část jeho spolustraníků.
Namísto nějaké formy sebereflexe pak Klaus přišel s tezí o tzv. Sarajevském atentátu, která se uchytila ve veřejném prostoru. Důsledek bylo vyhnání liberálů ze strany a vznik Unie svobody.
Klaus poté stranu postupně transformoval z liberálně-konzervativního subjektu do národovecko-populistické formace. Ideově jasně ukotvená strana se začala opírat o to, co Mirek Topolánek v roce 2002 označil jako klausismus. Šlo o nesourodý konglomerát názorů, který stranu začal vzdalovat od standardní pravice.
Do pádu Nečase tak strana žila v objetí kobry s myší. Klaus sice kritizoval její provázanost s různými klientelistickými strukturami, přitom to byl právě on, kdo toto cynické prostředí nastolil. Propojení klientelistických struktur pak ODS přinášelo stále více skandálů, se kterými se nedokázala vypořádat.
ODS byla dlouho preferovaným subjektem většiny českých novinářů. Zadal jsem si dneska do Newton Media „kongres ODS“ za poslední měsíc. Zatímco dříve by vycházely stovky článků, letos jich ve všech českých novinách za jeden měsíc vyšlo pouhých jedenadvacet. Zdá se, že se občanským demokratům a jejich předsedovi Petru Fialovi už ani média nedaří přitáhnout na svou stranu...
ODS byla dlouhé roky koněm naprosté většiny pravicových novinářů. Mimochodem také tito novináři mají na jejím pádu svůj podíl. Příliš dlouho skandály ODS omlouvali a obhajovali její politiku skrze antikomunistickou rétoriku. A jak už to bývá v partnerských vztazích, po čase může přerůst v nenávist.
Navíc řada novinářů dneska pracuje pro Andreje Babiše, mnozí se přimkli k TOP 09. V každém případě jejich odklon od občanských demokratů je logický.
Dalším dokladem úpadku ODS budou zřejmě letošní volby. V Senátu sice obhajuje pouhé tři mandáty, přesto nelze nejspíš očekávat, že by výrazněji uspěla. To samé platí o komunálních volbách, zatímco v roce 2010 za ODS kandidovalo 18 036 kandidátů, letos jich je pouhých 10 767. Jaké očekáváte výsledky?
Výsledky očekávám špatné. Má to dvě roviny. Je třeba připomenout, že občanští demokraté nikdy nedosahovali v komunálních volbách výrazných úspěchů. Přece jenom nejde o stranu s příliš silným ukotvením v regionech. Lidovci nebo komunisté jsou na tom v tomto ohledu výrazně lépe.
Navíc jsou v komunálních volbách tradičně úspěšní nezávislí kandidáti. Proto je velice složité měřit úspěchy či neúspěchy celostátních stran v místních volbách, výjimkou jsou velká města, například Praha. A tam ODS ztrácela již před čtyřmi lety.
Pokud jde o Senát, je potřeba si uvědomit, že stranu neopustili pouze voliči a novináři, nýbrž také silné osobnosti. Tou není ani Petr Fiala. A bez silných osobností, které prostě současná ODS není schopna vygenerovat, se senátní volby vyhrávat nedají.
A co bude výsledek voleb znamenat pro ODS? Má vůbec Fiala nějakou šanci stranu vzkřísit? Obzvláště v situaci, kdy ji v pravé části stranické soustavy vyrostla konkurence v podobě ANO a TOP 09...
Muselo by dojít k zásadní introspekci, museli by do strany vstoupit noví lidé, kteří by do ní vnesli nový étos. Nejsem si ale jistý, že se to může stát. Současné vedení ODS se pohybuje v bludném kruhu.
Prostor pro její rehabilitaci se navíc zužuje. ODS se roky legitimizovala antikomunistickou rétorikou. Jak ale ukázaly poslední sněmovní volby, tento legitimizační nástroj již nefunguje.
Řada bývalých voličů ODS volila Andreje Babiše, bývalého komunistu a člověka podezřelého ze spolupráce s StB. Ukázalo se, že pokud jde o společnost, dlouholeté ukotvení pravice v ní bylo velmi mělké.
Pokud se to tedy Fialovi nepodaří, co to může znamenat pro budoucnost české politiky? Nejeden expert opakovaně varoval před tím, abychom se nedočkali po úpadku občanské pravice nástupu pravice národovecké či nacionální...
Tím, zda tu může nacionální pravice uspět, si nejsem jistý. Podle mého názoru nemá ve společnosti ukotvení. Vždyť Klaus se postupem času posunul tímto směrem, obklopil se lidmi s fašizujícími názory, avšak znamenalo to pro něj postupnou ztrátu vlivu. Postoje krajní pravice u nás totiž voličsky obsluhují komunisté.
Marginalizace ODS spíše bude znamenat dezintegraci stranického systému jako celku. ODS byla přece jen velká fungující strana, jejím úpadkem tu vzniká vakuum a je otázka, komu se ho podaří zaplnit.
TOP 09 to podle mého názoru nebude, jde stále spíše o klub fanoušků Karla Schwarzenberga. Pokus se ODS nezmátoří, vidím to spíše na vzestup populistických formací typu hnutí ANO.
Tradičně by měla hlásat a prosazovat svobodu a vládu práva, ale to druhé české buržoasii nevyhovuje. Pro profesora Fialu to musí být jasné a jeho angažmá považuji částečně za donkichotství a částečně za studijní pobyt pro politologickou knihu.
1) Je nutno si uvědomit, čím vlastně vůbec byla ODS, proč a jak vznikla, jaká byla její role na české/československé politické scéně.
Připomeňme si: ODS vznikla rozštěpením popřevratového Občanského fóra - tedy onoho politického seskupení, které vzniklo a existovalo na základě revoluční euforie a revoluční iluze, že po svržení diktátorského režimu nyní konečně své věci vezme do svých rukou svobodný a jednotný lid.
Tento "lid" se ale - nakonec nevyhnutelně - rozštěpil na (napřed jenom velice mírně) levicové, a na (vyhraněně) pravicové křídlo.
Ta pravicová část hlásala nejen klasická hesla pravice (autonomie jednotlivce) - ale zároveň se v ní akumulovala celá desetiletí trvající frustrace z násilně vnuceného komunistického kolektivismu, s jeho postulátem odpovědnosti každého vůči celku.
To znamená: ODS byla nejen stranou pravicovou, nýbrž zároveň stranou až vysloveně militantně individualistickou, hlásající až extrémní egoismus, kdy jakýkoli pocit odpovědnosti vůči celku byl považován za slabost, za přítěž. Jediné, co bylo uznáváno za platné, byl ryze osobní individuální úspěch. Nezapomenutelné je heslo ODS z dob privatizace socialistického majetku: "útěk před právníky"; ryze finanční a ekonomické (pa)hodnoty dostaly jasnou preferenci před právem a zákonem.
Další vývoj byl pak už jenom logický: ze strany politické se stala strana "kmotrů", kdy svým způsobem finálního naplnění došlo ono známé heslo z dob reálného socialismu: "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu." A tak se okrádal stát, vesele a bez jakýchkoli skrupulí.
Přešel čas, a s tímto časem i trpělivost (či spíše: pasivita) společnosti. Mnohé z dosud nepřístupných kuloárů politických lobbistů vyšlo na světlo boží (a dostalo se i do soudních síní) - a členství v ODS náhle přestalo být přímým výtahem k moci a k příslušným prebendám. Leckterý "kmotr" se raději ze světla ramp politické angažovanosti stáhl do tichého soukromí, kam přece jenom není tak vidět.
Ovšem - s tímto ústupem "kmotrů" ruku v ruce nastal i masivní odliv členské i voličské základny. Což by ovšem mohlo nemálo svádět k závěru, že ODS byla nakonec vždycky jenom stranou právě těchto "kmotrů" - a že po jejich odchodu už není ničím nežli pouhým torzem, které marně hledá nějaký nový důvod vlastní existence.
2. ODS byla vždycky stranou vůdcovského typu: bez ohledu na jejich případné morální vlastnosti, předsedové strany plnili tradičně roli charismatického vůdce, s kterým se každý prostý člen mohl vnitřně identifikovat, v jeho úspěšné politické kariéře vidět předobraz kariéry vlastní. Petr Fiala - jak už konstatoval Pehe - takovouto vůdčí osobností v žádném případě není.
3. Otázka programu: na sjezdu tvrdil P. Fiala, že prý "strana má program"; ale právě po nějakém jasném a přesvědčivém programu není ani stopa.
Ještě jednou: původní "program" ODS byla v podstatě úloha pravicového beranidla, které prosazuje individuální egoismus bez ohledu na všechno ostatní. Petr Fiala, který prosazuje koncept slušnosti, by se p r á v ě proto docela dobře mohl stát jejím definitivním hrobařem; ono pravicové beranidlo ODS se na podstavci slušnosti cítí asi tak sebejistě jako lední medvěd na saharském písku.
Leccos skutečně hovoří pro to, že česká ODS by mohla skončit stejně jako italská Democrazia Cristiana - svého času dlouholetá dominantní politická strana, která ale v důsledku řady skandálů (včetně kontaktů na mafii) nakonec skončila v naprostém propadlišti dějin.
Současná ODS má předsedu, který o p t i c k y budí dojem slušného člověka.