Policisté obvinili expremiéra Petra Nečase z podplácení. Nic nového pod sluncem. Nebo to snad někoho překvapilo? Právní názor vyšetřovatelů a státních zástupců na kauzu skupiny někdejších poslanců ODS, kteří ze dne na den obrátili, nechali Sněmovnou projít daňový balíček Nečasovy koalice, složili mandáty a získali zajímavé posty pro sebe či své blízké, je konzistentní.

Nečasovo obvinění přijít muselo. Stíhání exposlanců udělal přítrž Nejvyšší soud. Podle něj učiněný obchod pokrývá imunita, protože ke složení mandátů došlo na půdě Sněmovny, dokonce na její plenární schůzi. Jenže Nečasova nabídka evidentně padla mimo Sněmovnu a imunita se na ni — podle orgánů činných v trestním řízení — nevztahuje. Takže Petr Nečas bude mít co vysvětlovat nejen jako amorálně se chovající politik, ale i jako podezřelý z trestného činu.

Mohla by to být zprávička na tři řádky. Buď právní výklad zastávaný i vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem u soudu projde, nebo nikoli. Nic víc, nic míň.

ODS mohla být v klidu. Ve stranických preferencích je na svém minimu, případ samotný už jí další sympatizanty neodežene. Ona se však rozhodla udělat z dalšího kola kauzy show — a ve středu svolala všechny svoje poslance na mimořádný brífink. Tam jsme viděli zajímavé tváře a slyšeli zajímavé věci.

K hlavním řečníkům vedle předsedy Petra Fialy patřili poslanci Marek Benda a Pavel Blažek. První má pověst parlamentního inventáře, jehož hlavním úkolem je bránit vymoženosti politiků před kritickou veřejností. O druhém se mluví jako o brněnském šíbrovi, který druhdy převzal ministerstvo spravedlnosti po Jiřím Pospíšilovi, aby přiškrtil trend emancipace justice. Takto tedy vypadá nová pokongresová tvář ODS?

A co jsme slyšeli? Srovnání tehdejšího obchodu s nedávným lidoveckým ultimátem koalici ohledně lustračního zákona nebo se jmenováním Jiřího Rusnoka do rady České národní banky. Ale v čem museli lidovci nebo Rusnok změnit názor, v čem je směna, která by dokladovala zpronevěření se mandátu získanému od voličů? Myslím, že nic takového najít nelze. Šlo o běžné politické jednání, nenarážející na bariéry ústavy či zákona.

„Dosazování do různých funkcí je součástí demokratické politiky, ať se nám to líbí, nebo ne. Dokonce to patří k úkolům politických stran,“ řekl doslova Petr Fiala. Proč ale jeho výrok nezněl: „Dosazování do různých funkcí výměnou za změnu názoru a vzdání se možnosti prosazovat podle ústavy a v souladu se svým svědomím svoji vůli je součástí demokratické politiky, ať se nám to líbí, nebo ne…“? Copak ten rozdíl není cítit?

Zazněly ale i další perly. „Nelze přece obvinit bývalého premiéra a dělat experimenty na lidech,“ konstatoval Fiala. To spojení trochu drhne. Experimenty na lidech prováděla, zejména v sociální oblasti, v minulosti Nečasova a Kalouskova vláda. Tehdy Fiala neprotestoval. Copak je jediným člověkem chráněným před experimenty v tomto státě bývalý premiér?

„Ištvan se stal jednoznačným škůdcem demokracie,“ prohlásil s pověstným citem pro obsah a formu sdělení Pavel Blažek, expert na demokratické chování a metody. Takto vypadá svět naruby.

Večer mi na twitteru píplo ještě jedno modifikované vyjádření Petra Fialy, v němž zmiňuje i Ištvanův odkaz na „otázky celospolečenského významu“: „Na otázky celospolečenského významu v demokracii odpovídají voliči, ne státní zástupci experimentováním lidmi.“ Nedá mi to — a musím napsat, že voliči na tuto konkrétní otázku celospolečenského významu dali jasnou odpověď výpraskem pro občanské demokraty. Jakpak se z toho poučili?

Není zkrátka nad to, sledovat novou ODS, její čerstvé tváře, myšlenkové pochody a slovník. Držme jí palce, ať pochod tam, kam s touto výbavou míří, zdárně dokončí.