V sobotu začne čtyřiadvacátý kongres ODS, pro budoucnost strany nejspíš klíčový. Krize, v jaké se někdejší pilíř polistopadové politiky v současnosti nachází, je nejhlubší v její historii. V podzimních předčasných volbách občanské demokraty volilo pouhých 384 174 (7,72 %) voličů.

Z dlouholetého hegemona české pravice se tak ODS za posledních sedm let proměnila v takřka marginální subjekt, alespoň hovoříme-li o zastoupení strany v Poslanecké sněmovně. Oproti volbám v roce 2006 ODS přišla o neuvěřitelných 1 508 301 voličů.

Tradičně se úbytek hlasů dává do souvislosti s vládním působením a je nepochybně pravda, že se sedm let u moci na popularitě občanských demokratů projevilo, avšak dosavadní zkušenost s českou politikou naznačuje, že důvod takto výrazného propadu důvěry ODS musí být v něčem podstatnějším. Nejspíš si to uvědomuje také většina straníků, lze-li to posoudit podle nominací do vedení strany.

Favoritem volby předsedy, jež se uskuteční nezvykle hned na úvod kongresu, je totiž bývalý rektor Masarykovy univerzity, exministr školství a poslanec Petr Fiala, který do ODS vstoupil teprve po loňských sněmovních volbách. Uvážíme-li, že se ODS označuje za konzervativní subjekt, již pouhé konstatování tohoto faktu svědčí o vědomí hloubky krize uvnitř strany.

Nástupcem Nečase bude nejspíš Fiala

Podle politologa Lubomíra Kopečka je nepochybně velkou až revoluční změnou fakt, že v danou chvíli nejpravděpodobnější vítěz předsednické volby je členem strany teprve několik měsíců.

„Míním Petra Fialu. V tomto směru je to skutečně hodně výmluvný odraz krize strany, ale také toho, ze si krizi velká část členské základny i regionálních funkcionářů uvědomuje — v opačném případě by šance Fialy vypadaly jinak,“ uvedl Kopeček pro Deník Referendum.

O post předsedy se budou ucházet Petr Fiala, Edvard Kožušník a podle posledních informací také Miroslava Němcová. Fiala doposud posbíral nominace ve dvanácti krajích, svoji podporu mu vyjádřily regionální sněmy ve Středočeském, Jihočeském, Karlovarském, Ústeckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Plzeňském, Zlínském kraji a v kraji Vysočina.

Například senátor Jaroslav Kubera přesto tvrdí, že Fiala by měl být místopředsedou, podle něj je totiž v ODS krátce a nemá charisma politického lídra. „Může ale být dobrým ideologem,“ myslí si Kubera.

Fialův vyzyvatel, europoslanec Edvard Kožušník, nicméně obdržel nominaci pouze v Libereckém kraji. Němcová pak ani jednu. Touto optikou nazřeno je o budoucím předsedovi ODS fakticky již rozhodnuto. A to přesto, že tradičně silná pražská organizace ODS nepodpořila ani jednoho z kandidátů.

Podle politologa Kopečka je zjevné, že minimálně část ODS cítí, že pokud nějaká hodně výrazná změna ve vedení nenastane, může to skončit marginalizací strany. Zároveň upozorňuje, že lze očekávat, kterak minimálně některé z místopředsednických postů obsadí dlouholetí vrcholní politici ODS. Nejde jen o Pospíšila, který místopředseda je. Kopeček připomněl také Jana Zahradila, který již místopředsednickou funkci v minulosti zastával.

„Svoboda je bývalý pražský primátor za ODS, Kubera předseda jejich senátorského klubu, Tošenovský bývalý hejtman za ODS. Pokud to shrnu, personální obměna vedení ODS zřejmě bude hodně výrazná, avšak rozhodně bych ji neoznačil za nějakou radikální diskontinuitu či popření konzervativního základu strany: bude to pravděpodobně mix nových a starých tváří,“ očekává politolog z FSS MU v Brně.

Odrazem reálné situace ve straně bude volba místopředsedů

Podle novináře Bohumila Pečinky, který patří tradičně mezi experty dobře obeznámenými s poměry uvnitř ODS, to bude volba prvního místopředsedy strany, která naznačí hloubku sebereflexe. To samé lze nejspíš říct také o volbě řadových místopředsedů, i její výsledek bude věrnějším odrazem aktuální situace ve straně, než volba nástupce Petra Nečase.

„Podle aktuálního rozložení sil můžeme názory delegátů rozdělit do dvou táborů. Podle jednoho má být volba Fialy symbolickým gestem pro veřejnost a zbytek vedení má být obsazen lidmi z předchozí éry. Druhá skupina, kterou nejsilněji reprezentuje jižní Morava, tvrdí, že personální změny musí být hlubší, a proto přichází s návrhem, že by neměl být zvolen nikdo z minulého vedení ODS,“ napsal Pečinka na začátku letošního roku.

Lubomír Kopeček pak v rozhovoru pro Deník Referendum zdůraznil, že pozice místopředsedů obsadí z části dosavadní regionální politici, avšak zároveň je doplní někdo ze zavedených politiků. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o Jiřím Pospíšilovi a Janu Zahradilovi.

Pečinka zdůrazňuje, že pro volbu místopředsedů bude klíčové, jaké stanovisko zaujme v té době už pravděpodobně zvolený Petr Fiala. Ten se prozatím nechává slyšet, že nebude deklarovat žádnému z kandidátů na místopředsedy podporu.

Kromě Pospíšila a Zahradila se o místopředsednické posty ucházejí Alexander Bellu (předseda ODS v Praze 3), Jiří Janků (předseda pardubické oblasti), Jaroslav Kubera (senátor, primátor Teplic), Martin Kupka (starosta Líbeznic), Martin Novotný (primátor Olomouce, poslanec), Petr Sokol (politolog, předseda prostějovské oblasti), Bohuslav Svoboda (poslanec, bývalý primátor Prahy), Evžen Tošenovský (europoslanec), Oldřich Vlasák (europoslanec), Miloš Vystrčil (senátor, lídr regionu Vysočina). O místo ve vedení mohou členové ODS říci také přímo na kongresu bez nominace.

Otázkou zůstává, zda bude případná, byť na poměry občanských demokratů výrazná, obměna vedení strany dostačující podmínkou pro její vzkříšení. Otázka druhá, a možná podstatnější, je, v jaké kondici se strana nachází mimo své nejužší vedení a zda svou důvěryhodnost nepromrhala nadobro.

Podstatné to přitom není pouze pro ODS samotnou, úspěch či neúspěch její obrody ovlivní podobu a vývoj české politiky. Namísto pravice občanské se totiž můžeme dočkat nástupu pravice vyhraněně nacionalistické či krajně populistické.

ODS, tvrdí Fiala, se nachází v situaci, pro kterou je charakteristická dominance levice takřka na všech úrovních politiky. Levici dle něj doplňují nové populistické subjekty.

„Společnost chtějí regulovat a řídit jako firmu. Je povinností ODS bránit demokratickou politiku a lidskou svobodu. Pravice má dobré recepty na společenské problémy, musíme je občanům v srozumitelné formě nabídnout," uvedl Fiala v rozhovoru pro server E15.

Podle něj se ODS musí v budoucnu mimo jiné soustředit i na některé méně významné pravicové subjekty, které občanským demokratům ubírají procenta. Jmenoval například Stranu soukromníků či Stranu svobodných občanů. „Nemůžeme přihlížet tomu, aby vedle nás rostli Svobodní a brali nám témata a část voličů. Napravo od nás nesmí být žádná demokratická politická strana,“ tvrdí Fiala.

Zcela odepsat ODS zatím nelze

Experti oslovení Deníkem Referendum se shodují, že by nyní bylo předčasné občanské demokraty nadobro odepisovat. Přesto se vyjadřují k budoucnosti dlouholetého hegemona polistopadové politiky spíše skepticky.

„ODS se může zachránit jenom za příznivých okolností, na které ovšem musí být sama připravena. Musí mít nového předsedu a solidní konzervativní program. Zdá se, že by tuto roli mohl sehrát Petr Fiala. Ve vedení strany se musí objevit nové tváře a několik důvěryhodných starých musí zůstat, zejména Jiří Pospíšil,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum například politolog Milan Znoj.

Rozhodující podle něj bude, zda si občanští demokraté udrží solidní podporu v regionech. „To ukáží komunální a senátní volby na podzim. Klíčové pro zhodnocení toho, zda má ODS ještě šanci, nebudou ani výsledky nadcházejícího kongresu, ani volby do evropského parlamentu, ale podzimní volby do radnic ve městech,“ zdůraznil politolog.

Podle politologa Lukáše Jelínka má sice ODS šanci přežít, avšak podle něj se na výsluní již nevrátí. „Nejprve rozdělila společnost a pak zklamala i své vlastní voliče. To se neodpouští. Včetně smutného zjištění, že všichni předsedové, Václav Klaus, Mirek Topolánek i Petr Nečas, se dříve či později stali přítěží či rovnou škůdci ODS,“ vysvětlil Jelínek v rozhovoru pro Deník Referendum.

Pokud se Fiala zocelí a dokáže před voliči působit otevřeně, může se podle Jelínka ODS udržet ve Sněmovně. „Bude to ale malá pravicová, patrně hodně ideologická strana. Je to paradox, ale Fiala může z ODS udělat novou partaj pro konzervativní intelektuály, jakou byla ODA. Momentálně bych ale lepší budoucnost na pravici věštil ANO a TOP 09,“ předpověděl politolog.

Lubomír Kopeček by naopak ODS předčasně neodepisoval. Podle něj lze již nyní identifikovat alespoň částečnou vnitřní reflexi krize. Zároveň považuje za poměrně solidní potenciál zastoupení občanských demokratů v komunální politice. Stávající konfigurace, kdy vládu vytvářejí dvě rozdílné strany, tedy hnutí ANO a sociální demokraté, navíc podle něj může být pro ODS ve střednědobém horizontu výhodná.

„ANO zjevně převzalo ve volbách část bývalých voličů ODS. Je otevřené, zda vládní účast Babišovo hnutí nepoškodí natolik, že tito voliči budou hledat nějakou jinou pravicovou alternativu,“ vysvětlil Kopeček v rozhovoru pro Deník Referendum. Podle jeho mínění by to pochopitelně mohlo, avšak také nemuselo, občanským demokratům nahrát. „Není a nebude automatickým procesem,“ zdůrazňuje.

„Pokud uznáváme, že dělení na pravici a levici má nadále svůj raison d´etre, pak nebudeme tvrdit, že pravice vymizí z české politické scény,“ doplnil Kopečka Milan Znoj. Za sporné přitom považuje, zda se vrátíme k „zavedenému“ stranickému systému čtyř či pěti stran soutěžících spolu o politickou moc, z toho nejméně dvě na pravici a nejméně dvě na levici.

Podle Znoje jsou v podstatě tři možnosti, jak může k obrodě pravice dojít. Podle prvního scénáře bude v budoucnu dominantní stranou pravice hnutí ANO, a to přesto, že bude ve vládě s ČSSD. „V takovém případě bude druhou stranou pravice TOP 09 spolu se Starosty a KDU-ČSL se bude držet,“ předpovídá Znoj s tím, že by v tom případě na občanské demokraty místo na politické scéně nezbylo.

Za druhý možný scénář Znoj považuje rozpad koalice a především rozklížení hnutí ANO. „Pak bude příležitost pro rekonstrukci české pravice, především pro TOP 09, ale také pro ODS. Do obrody české pravice by se v takovém případě zapojila i KDU-ČSL,“ domnívá se politolog.

Poslední možným scénářem je rozpad koalice i ANO, kterých nedokáží využít ani TOP 09, ani ODS. „Pak bude pokračovat rozval české pravice. Čert ví, co z toho vzejde, ale stabilní politická scéna sotva,“ podotýká Znoj.

Lze ODS očistit od mafiánských struktur?

Petr Pithart v zářijové anketě Deníku Referendum o budoucnosti české pravice napsal, že problémem ODS je a byl její silácký antikomunismus a v této souvislosti rétorická adorace „svobody“. „Ideologický radikalismus ODS byl a je přepodstatněný, překřičený stud za to, jak jsme — ovšemže nejen ódéesáci! — přečkali léta 1969 — 1989,“ uvedl Pithart.

Zdůraznil přitom, že styl občanských demokratů byl a je ideologický, což považuje za základní indispozici k politice jako institucionálně upravenému usmiřování rozdílných zájmů, ke kompromisům jako k hledání nikoli nejlepších, ale nejpřijatelnějších řešení. „S imperativem „nulové tolerance“ lze skončit jen buď jako absolutní vítěz, anebo jako „kůl v plotě“," napsal Pithart.

Podle něj navíc ODS neměla dlouho odvahu k sebereflexi a pak už bylo pozdě. „Do té strany se mezitím nahrnuli prospěcháři a pak gauneři. Slušní a schopní lidé (řada starostů, které osobně znám) neměli šanci. Ukázněně trpěli a až večer u vína to z nich opatrně vylézalo,“ vysvětlil Pithart.

A právě v tomto bodě nejspíš Pithart narazil na klíč k obnově důvěry voličů v ODS. Spočívá ve schopnosti očistit se od lidí, kteří v ní spatřovali pouhý prostředek pro svůj ekonomický profit.

S tím souvisí nejspíš i ona vyhraněná ideologizace politiky: centrum strany se před voliči zaklíná pravicovými principy, regionům vládnou pragmatici, jejichž zájmy nemají s principy společného nic. Nejpozději od ustavení krajských samospráv tak lze nejen u občanských, nýbrž aspoň z části také u sociálních demokratů, identifikovat propast a vzájemné neporozumění mezi centrem a regiony.

Nejvýrazněji se tento trend projevil za vlády Petra Nečase, mnohdy si političtí pozorovatelé ironicky z předsedy ODS a premiéra utahovali, nebylo totiž jasné, zda to byl on, kdo řídí stranu a vládu, či zda byl řízen z regionů. Připomenout stačí nominaci Martina Kuby, který prohrál snad všechny volby, jichž se zúčastnil, na post ministra průmyslu a obchodu.

„Zásadním problémem ODS je přehnaná decentralizace strany, která z ní dělá těžko řiditelnou konfederaci krajských organizací. S tím souvisí dalším velký problém, časté příliš úzké provázání místních stranických elit s rozličnými ekonomickými skupinami, typicky s některými stavebními firmami. Pro důvěryhodnost i řiditelnost strany je toto všechno pochopitelně hodně velký problém a je otázka, zda ho nové vedení dokáže nějak uspokojivě vyřešit,“ uvedl Kopeček.

„Aby se ODS vyléčila, musí se zbavit nejen kmotrů — ti stejně přejdou k nové koalici —, ale i politiků, co na ně byli navázáni. Pokud třeba takový Martin Kuba horlivě podporuje kandidaturu Petra Fialy, může to na řadu voličů působit jako polibek smrti,“ zdůraznil Lukáš Jelínek.

Bohužel politici, kteří měli v minulosti šanci posunout vnímání ODS u veřejnosti, Miroslava Němcová či Jiří Pospíšil, podle něj nedokázali překročit svůj vlastní stín. „Jsou opatrní a vyhrocenou ideologií maskují neschopnost říznout do bolavých ran ODS. Je příznačné, že pravděpodobný zachránce ODS musel přijít zvenku, v řadách dosavadních členů ODS zřejmě nikdo takový nebyl,“ vysvětlil Jelínek.

„Petr Fiala má pravdu, když se zaměřuje především na útroby ODS. Strana potřebuje najít ztracené sebevědomí a vzájemnou důvěru. Pokud nebude sehraná uvnitř, sotva cokoli dokáže navenek. Tomu může Fiala prospět,“ dodal politolog v rozhovoru pro Deník Referendum.

Připomíná ale, že v praktické politice sledujeme u Petra Fialy limity. „Prostě v řadě věcí se neorientuje. Dokonce tvrdí, že nezná minulost Martina Kuby či kauzy starosty Praha 11 Dalibora Mlejnského. Občas působí, že přilétl z Marsu. A když jej dostanou novináři pod tlak, kličkuje stejně jako jeho předchůdci,“ uzavřel Jelínek.

Právě toto bude možná pro budoucí vedení občanských demokratů nejtvrdším oříškem: jak ODS vymanit na regionální úrovni ze spárů rozličných mafiánských struktur. Nepodaří-li se novému vedení stranu od těchto živlů očistit a zároveň aspoň z části centralizovat, důvěryhodnost zpět nezíská.

Výsledek snahy o vnitřní očistu bývalého polistopadového hegemona budeme moci sledovat nejpozději letos na podzim při komunálních a senátních volbách. Připomeňme, že ODS bude obhajovat 5112 zastupitelských postů z komunálních voleb z roku 2010. Již tehdy přitom ODS pozice vyklízela, v roce 2006 bylo totiž do zastupitelstev zvoleno 5946 občanských demokratů.

Volby do Senátu skýtají pro občanské demokraty daleko výhodnější výchozí pozici, obhajovat budou pouhé tři mandáty ze sedmadvaceti, navíc všechny tři v Praze.