V roce 2001 ODS slavila deset let v bujaré náladě. Jejím předsedou byl Václav Klaus, který hýřil sebevědomím, že o rok později se pod jeho vedením strana vrátí — z patentované opozice v rámci nechvalně proslulé opoziční smlouvy s ČSSD — do vlády.

Mladá fronta Dnes tehdy k desátému výročí hledala někoho, kdo by napsal o ODS k jejímu desátému výročí kritický text. Nebyl to zcela obvyklý postoj, snad i proto se obrátila na mne. Komentář vyšel pod titulkem „Občanská? Demokratická?“ přesně před patnácti lety 23. dubna 2001.

Má smysl se k němu po patnácti letech vrátit nejen proto, že končí naplněným proroctvím. A zde je na místě sebeironicky poznamenat, že některé předpovědi mi také podobně podmanivě nevyšly. O pár měsíců později jsem vydal článek, který se jmenoval Antizeman a začínal větou: „Miloš Zeman se nikdy nestane českým prezidentem.“

Předpověď týkající se ODS se ale beze zbytku potvrdila a to z důvodů, který byly rozpoznatelné již tehdy, před patnácti lety, ba už dřív, během let devadesátých. Stručně řečeno: ODS doplatila na to, že v rozporu se svým názvem nebyla ani občanskou, ani demokratickou.

ODS systematicky potírala občanskou společnost, systematicky se stavěla proti všem možným jejím prioritám, nejvehementněji proti ochraně přírody. Zásadním jejím omylem, kvůli němuž dnes končí v kalných vodách nahnědlého suterénu evropské pravice, byla ale především neochota poučit se u evropských protějšků své politiky.

Zatímco evropská konzervativní či liberální pravice chápala, že od neoliberální a neokonzervativní ortodoxie je třeba ustupovat a postupně se scházela s demokratickou levicí někde v — doprava notně vychýleném — politickém středu, což samozřejmě způsobovalo jiné problémy, jež zřetelně vystupují napovrch v posledních letech, ODS se zapouzdřovala v pošetilých bludech svého zakladatele.

Posledním rozcestím, které bohužel pro sebe o pro českou společnost, ODS marně minula, byl konflikt s lidmi, z nichž mnozí měli kořeny v disentu a kteří po své vnitrostranické porážce založili Unii svobody. Tehdy se definitivně rozhodlo, že ODS se nebude pokoušet stát se evropskou pravicí, se všemi neduhy, jež by to tak jako tak provázelo, ale také se všemi přednostmi, jež charakterizují standardní západoevropské strany takového typu. Namísto toho se stala reprezentantkou čecháčkovské malosti, navazující se svým předsedou na druhou republiku a normalizaci.