Američtí liberálové se oprávněně obávají Trumpova prezidentství. Mnohé Trumpovy kontroverzní plány by mu sice Kongres neodklepnul, americký prezident má však i tak nemalou autonomii v otázkách mezinárodních vztahů a obchodu.

Pokud si na chvíli odmyslíme Trumpovo chvástání o vyjednání lepších obchodních smluv pro Američany, o nejlepších vyjednavačích a dalších hypotetických nástrojích jeho zahraniční politiky, jeho tenká červená linie je jasná a srozumitelná: smlouvy typu NAFTA, TTIP nebo TPP nejsou pro Američany přínosné. Podle Trumpa dokonce ničí americká pracovní místa a odnáší bohatství.

Hillary Clintonová naproti tomu v otázkách mezinárodních obchodních dohod jen ztěžka našlapuje. Jako bývalá ministryně zahraničních věcí a autorka mnohých dnes kritizovaných smluv je víc než po kolena v bahně minulosti… Její dnešní opatrnou rezervovanost směrem k NAFTĚ (podepsané jejím manželem) jí prostě nikdo nikdy neuvěří. To stejné platí i pro pacifické partnerství TPP, které vyjednává Obamova administrativa.

Republikán za práva zaměstnanců a životní prostředí

Kromě vyjednání nových podmínek obchodu chce Trump zavést speciální (až 45%) cla na čínské, německé nebo mexické zboží — tedy na zboží ze zemí, se kterými mají Spojené státy největší obchodní deficit. Číně chce zabránit používat neférové obchodní praktiky, obecně pak chce ztížit americkým firmám, aby stěhovaly svá pracovní místa do zahraničí.

Trumpův ekonomický poradce dokonce napsal, že v důsledku těchto kroků budou „ekonomiky Spojených států a Číny profitovat, zatímco práva pracovníků a životní prostředí ve světě se zlepší“.

Trumpův tým se zde — navzdory republikánské příslušnosti — trefuje do černého. Dumping v oblasti legislativní ochrany životního prostředí nebo ochrany či odměňování zaměstnanců negativně dopadá na všechny země, které se zapojují do globálního trhu, Spojené státy nevyjímaje.

Bezmoc jménem Clintonová

Pokud chce Clintonová nebo kdokoliv jiný bránit růstu cel a jiných ochranných obchodních opatření, musí přijít s alternativním mechanismem, jenž zabrání takzvanému „závodu ke dnu“.

Jednostranné trestání pomocí vysokých cel vyvolá jen odvetná opatření ze strany znevýhodněných států. Jak víme například ze třicátých let minulého století, odvetná přestřelka jde jen těžko zastavit. Z úst Clintonové to ale zní jen jako ubohá obrana zavedených pořádků. Trump tady vítězí na plné čáře.

Základní ekonomický argument pro volný obchod stojí na tom, že z obchodu mohou profitovat všichni. Ekonomický komik Yoram Bauman pak logicky odvozuje, že z obchodu mohou stejně tak všichni tratit.

Hlavními předpoklady prospěšnosti globalizovaného trhu jsou redistribuce, která rozdělí zisky z globalizace spravedlivě mezi všechny, a zahrnutí externalit do nákladů mezinárodního obchodu.

Uvolňování obchodu bez dostatečné politické integrace jen prohlubuje ztrátu dohledu nad ekonomickou mocí. Pracovníci ztrácí práva a jistoty, životní prostředí je likvidováno a rozpočty států se smršťují.

Politika bourání ekonomických bariér vede v daleko větší míře k růstu mobility kapitálu, než je tomu v případě práce. Pracovní síle totiž v pohybu brání nejen ekonomické, ale i sociální či kulturní bariéry. Kapitál tak získává další výhodu a nerovnost šplhá o další příčku výš.

Dosavadní reakcí liberální levice byla podpora pracovní mobility. Vzhledem k silným ekonomickým lobby se však levice dosud neodhodlala zpochybňovat přínos rychlého růstu pohybu kapitálu. Malé a střední podniky tak dál ztrácí krok v konkurenci s nadnárodními korporacemi.

S globalizací navíc přichází mnohá nová rizika, přičemž ta dosavadní jsou současně přesouvána z firem na zaměstnance. Pracovníci přichází o vyjednávací sílu vůči kapitálu, ztrácí práva a jistoty v ožebračujícím závodu ke dnu, zatímco se cítí ohroženi na jedné straně ekonomickými migranty, na druhé pak přesunem jejich práce do zahraničí.

Stejně jako ten domácí musí mít i volný přeshraniční obchod jasně stanovené právní mantinely, které ochrání všechny znevýhodněné, nastaví pevná pravidla a umožní státu napravovat tržní selhání a nespravedlnosti.

Prezidentské volby v USA jsou předvojem nového charakteru politických bojů. Levice si nechala ukrást téma negativních důsledků globalizace ve prospěch všech těch Donaldů Trumpů, kteří svým spíláním na mezinárodní spolupráci jen dochucují svou nacionalistickou kaši.

Vždyť Trumpova kritika Mezinárodní obchodní organizace (WTO), prostřednictvím které se mezinárodně snižují celní bariéry obchodu bez jediné připomínky destruktivních dopadů na sociální situaci v jednotlivých zemích, je kritika zleva.

A přitom sám Trump ve své ohavnosti ztělesňuje všechny neduhy globalizace. Nespoutaná ekonomická globalizace si s sebou totiž nese ohromnou porci sociální nerovnosti.

Jedinou šancí, jak vzít nacionalistům téma globalizace, je formovat komplexní občanské hnutí proti nerovnosti. Takové hnutí roste Hillary Clintonové přímo v její straně. Ať ho tedy nechá mluvit.