Znamená volba pro Clintonovou volbu pro další války?
Petr JedličkaPetr Jedlička shrnuje argumenty pro odpovědi „ano“ a „ne“ na zásadní otázku, již si před letošními prezidentskými volbami klade nejenom americká levice.
V USA obecně to dnes zase tak velké téma není, mluví se o něm ale hodně v Evropě a také mezi americkou levicí, která aktuálně řeší, zda proti obludě-Trumpovi podpořit, nebo nepodpořit v listopadových volbách kandidátku establishmentu par excellence: Znamená volba pro Clintonovou volbu pro další války?
Předně a především, sama Clintonová žádnou novou válku neslíbila. Nejblíže k naznačené obavě má její představa o žádoucím postupu v Sýrii, kterou prezentovala v jarní sérii primárkových debat. Konkrétně uváděla, že by na místě prezidenta Obamy použila proti ISIS větší sílu a vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu, to jest de facto nechala sestřelovat Assadova, a případně i ruská a turecká, letadla. V minulých letech pak ještě kritizovala neochotu Obamy zasáhnout ve chvíli, kdy byla v Sýrii překročena pomyslná červená linie vyhlášená samotným Obamou — použití chemických zbraní.
Konflikt v Sýrii se ovšem mezitím proměnil a lze očekávat, že do nástupu nové hlavy USA — ledna 2017 — se vyvine ještě dále. Bude určitě nová rusko-americká dohoda o příměří, neboť ta současná je jen rámcová a aktuálně příliš nefunguje, možná přijde další upevnění Assadovy pozice, nějak bude pokračovat turecká intervence na severu, letecká podpora USA syrským Kurdům, a navíc je ohlášena podzimní ofenzíva proti ISIS v Iráku. Těžko tak z jarního výroku Clintonové vyvozovat s jistotou nové válečné střetnutí.
Hrozbu severokorejského jaderného programu chce přitom Clintonová odvracet „společným nátlakem vyvinutým na bázi dohody se severokorejskými sousedy“ a modernizací systému protiraketové obrany. S Íránem zas hodlá jednat na základě loni uzavřené smlouvy o jeho jaderném programu, tedy „po jednotlivých krocích, s ohledem na jejich vyhodnocení a za stálé bdělosti“. A proti čínskému expanzionismu plánuje postavit „multilaterální diplomacii“ a spojeneckou síť s pacifickými státy zesílenou kontroverzní obchodní dohodou TTP.
Z potenciálních nových válek se patří doplnit ještě případný konflikt s Ruskem, respektive nějaký další proxykonflikt, do nějž se Rusko a USA zapojí na opačných stranách. Clintonová ani zde neprosazuje přímo válku. Vyslovuje se ale pro posílení vojenských kapacit NATO v těch státech Aliance, které ohrožuje expanze ruského vlivu, a pro — a zde je asi hlavní kámen úrazu — „vyslání jednoznačného signálu Putinovi, že to, co provádí Rusko dnes, ono testování hranic přijatelného, nezůstane bez odpovědi“.
Může znamenat takovýto „signál“ něco, co pak „nenechá bez odpovědi“ zase Rusko, a tudíž předzvěst něčeho většího? Nemusí, ale může. Hillary Clintonová hlasovala ještě jako senátorka pro vpád do Afghánistánu i do Iráku. Jako ministryně zahraničí pak radila prezidentu Obamovi účast na svržení Kaddáfího režimu v Libyi, a pak už jako soukromá osoba také větší zapojení do syrské války.
Otázkou na jinou debatu je, jaký byl v uvedených případech vhodnější postup, i to, kde je ona mez, po jejímž překročení je nutné se i takovému Rusku zbrojně postavit. Zde je řeč o pravděpodobnosti dalších válek bez hodnotících znamének, a v tomoto kontextu je třeba připomenout ještě následující: Ani jedné ze zmíněných intervencí nelituje Clintonová dodnes jako aktu; pouze kritizuje jejich provedení či to, co se dělo poté. Jenom u irácké intervence přitom explicitně říká, že kdyby tehdy věděla, co ví dnes, rozhodovala by jinak.
http://svobodneforum.cz/jefim-fistejn-putin-chce-z-obamy-ucinit-spolupachatele-svych-zlocinu-v-syrii/
-----------------------------------------
Faktem je, že Clintonová zastupuje mnohé významné klienty -- tedy samozřejmě kromě lidu USA, že --- takže to "more of the same" je v jejím případě vcelku jisté.
Překročení "červené linie" (použití chemických zbraní) záhy poté, co byla vyhlášena, je někdy interpretováno také jako snaha dotlačit USA do války v Sýrii proti jejich vůli.
Zadruhé, že není vůbec jasné, jak by si v reálu vedl v zahraničí D. Trump. Není zvlášť důvodné si myslet, že by byl mírumilovným prezidentem.
Byla by to opravdu ironie dějin, pokud by se ruskočínský kapitalismus ukázal v této oblasti efektivnějším, a to jednoduše z toho důvodu, že stát tam, narozdíl od Západu, neztrácí kontrolu nad klíčovými oblastmi (stát má pod kontrolou svůj zbrojní průmysl, nikoli naopak). Ruský zbrojní průmysl nabízí srovnatelnou techniku několikanásobně levněji než ten západní. Tam, kde se v kvalitě nevyrovná, nahradí to větším množstvím levnějších zbraní.
Příkladem může být vývoj a výroba amerických letadel F22 a F35. Vypráví se takový vtip: Američané si nakonec z finančních důvodů budou moci dovolit koupit pouze jednu supermoderní, stíhačku, která dokáže měnit barvu podle pozadí i ohýbat světlo, kolem ní procházející, takže je neviditelná v celém vlnovém rozsahu, je řízena přímo myšlenkami pilota (popřípadě ve starším provedení pohyby očí pilota po průhledovém displeji), jen ji zatím nestřílí kanón (jako u F35), a až střílet bude, vystačí zásoba střeliva, kterou letadlo může nést, na celé čtyři sekundy palby.
Vůbec však nevadí, že NATO bude mít jen jednu tuto stíhačku, neboť ta samotná dokáže spolehlivě zničit celé ruské letectvo.
---------------------
(((A k tomu ještě ten Jeremy Corbyn (a s ním i někteří diskutující zde) prohlašuje, že Británie by se měla vzdát svých jaderných zbraní.)))
Buďto zmínění chtějí surfovat, tedy vézt se na vlně, nebo byli do nedávna zakuklení. Pokud znejistěný americký dělník slyší na Trumpa, je to trapné, ale cítí-li za vhodné náš prezident takto veřejně sázet proti svému dost pravděpodobnému americkému protějšku, je to na pováženou. Nejlepším vysvětlením by ještě bylo, že hodlá do poloviny listopadu abdikovat.