Dohoda s Íránem v kostce: obsah, klady, kritika
Petr JedličkaVedoucí zahraniční rubriky DR přibližuje souhrnně obsah a podstatné rysy dohody o íránském jaderném programu a odvolání mezinárodních sankcí.
„Byla to zatracená fuška,“´postěžoval si jeden z poradců amerického ministra zahraničí Johna Kerryho minulou středu ve Vídni. Práce, jíž hodnotil, spočívala ve vyjednání velké dohody o íránském jaderném programu a odvolání mezinárodních sankcí.
Jednali zástupci Íránu, pětice stálých členů Rady bezpečnosti OSN, Německa a Evropské unie jako celku. A jednali skutečně dlouho — dohromady 21 měsíců, přičemž v poslední fázi rozhovorů se rokovalo šest týdnů v kuse.
Výsledek jednání — tedy dohoda JCPOA, která výrazně utlumuje íránský jaderný program nejméně na deset let, podrobuje jej režimu nových kontrol a současně umožňuje rušení protiíránských sankcí — byl světu oznámen v úterý 14. července.
Nyní následuje ratifikační a implementační proces, který potrvá zřejmě až do příštího jara, a spolu s ním vzrušená debata plná faktů, bludů i emocí. Ta bude dlouhá neméně.
Jako doplnění k desítkám názorových a prognostických textům, jež aktuálně vycházejí a které budou vycházet ještě týdny, je zde na místě věcně a v kostce připomenout, co všechno vlastně vyjednaná dohoda obsahuje a jaké z jejích aspektů považují za nejvýznamnější obhájci, respektive odpůrci dohody.
Program, dohled, embarga
Jak již naznačeno výše, dohoda sestává ze tří hlavních bodů: za prvé, výrazného omezení íránského jaderného programu a s ním souvisejících činností; za druhé, nového systému kontrol a pojistek, jež mají zajistit, že Írán dostojí svým závazkům; a za třetí, mechanismu postupného rušení protiíránských sankcí.
Bod 1), tedy omezení jaderného programu, znamená konkrétně, že:
- Írán sníží počet centrifug na obohacování uranu ze současných devatenácti tisíc na 6105 a tuto hranici nepřesáhne po dalších deset let. Třináct tisíc nevyužitých centrifug mu zůstane, budou však uskladněny pod mezinárodním dohledem,
- Írán kompletně zlikviduje zásoby středně-obohaceného uranu, tedy uranu obohaceného na více 3,67 procenta, a sníží zásoby nízko-obohaceného uranu na 300 kilogramů. Celkově tak zbudou Íránu pouze dvě procenta současných zásob obohacené suroviny,
- Írán nebude v následujících patnácti letech produkovat žádný uran obohacený právě nad 3,67 procenta,
- Írán nebude v následujících patnácti letech nikdy skladovat více uranu obohaceného pod 3,67procentní hranici než oněch 300 kilogramů,
- Írán soustředí veškeré obohacování uranu a výzkum a vývoj procesu obohacování do komplexu v Natanzu, kde do něj může zapojit maximálně 5060 centrifug první generace (pomalejší typy),
- Írán po osmi letech veškerý výzkum a vývoj jaderného obohacování ukončí,
- Írán přemění komplex v Fordo a přilehlé podzemní prostory v jaderná, fyzikální a technologická centra, v nichž bude umístěno zbylých 1044 centrifug. Tyto však nebudou smět obohacovat po dalších patnáct let uran jako doposud, ale pouze vyrábět radioisotopy pro lékařské, zemědělské, průmyslové a vědecké využití,
- Írán přestaví těžkovodní reaktor v Aráku tak, aby nemohl produkovat vojensky využitelné plutonium,
- Írán nebude v dalších patnácti letech budovat žádný komplex, kde by prováděl obohacování uranu, ani žádný další těžkovodní reaktor,
- Írán bude odesílat veškeré použité jaderné palivo z reaktoru v Aráku k uskladnění do zahraničí.
V důsledku nyní dohodnutých omezení ovšem ztratí Írán i praktickou možnost zbraň vyrobit, respektive připravit dostatek štěpného materiálu na případnou jadernou bombu, za dobu kratší než jeden rok. V dosavadním režimu by to mohl dle oficiálních odhadů rozvědky USA zvládnout za dva měsíce.
Záruku, že Írán uvedená omezení opravdu dodrží, nebo že svět odhalí včas opak, ve smlouvě představuje z velké části bod 2) — nový systém kontrol a pojistek. Konkrétně jde o:
- zvýšení počtu odpovědných inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) z dosavadních padesáti na 150,
- garanci práva těchto inspektorů kontrolovat doposud známá jaderná zařízení kdykoliv a další podezřelé lokality po dohodě,
- nové oprávnění IAEA provádět satelitní inframonitoring, kontrolovat veškerý íránský dovoz a podrobně zkoumat každou zásilku podezřelou z možnosti dvojího užití,
- rozfázovanost procesu rušení protiíránských sankcí, v rámci níž budou některé sankce zrušeny hned po nabytí účinnosti dohody, jiné do roka, další za pět let a další až za osm — viz níže,
- takzvaný snapback — zásadu, že pokud Írán dohodnutá omezení poruší, budou současné sankce zavedeny znovu, a to automaticky do 65 dní po porušení dohody.
V takovém případě budou moci inspektoři předat věc k posouzení nejprve odpovědné struktuře v IAEA (jež bude mít čtrnáct dní na nalezení řešení), a poté případně osmičlenné Společné komisi, v níž bude zastoupen každý ze sedmi vyjednávajících států plus Evropská unie. Osmičlenná komise má k posouzení kauzy lhůtu sedm dní a v rámci ní může většinou pěti ku třem hlasům donutit Írán ustoupit.
Pokud Írán nevyhoví stanovisku komise do tří dnů, dojde opět na uvedenou zásadu sanpback, jež znovuaktivuje mezinárodní sankce
Konečně bod 3) dohody garantuje postupné zrušení sankcí, jež byly na Írán v souvislosti s jaderným programem uvaleny. Konkrétně dohoda stanovuje, že:
- EU a USA odvolají hospodářské a finanční sankce vázané na jaderný program, jakmile Mezinárodní agentura pro atomovou energii potvrdí, že Írán dostál uvedeným závazkům,
- EU odvolá do osmi let i sankce, jež zavedla proti konkrétním íránským občanům a firmám,
- USA ponechají i nadále v platnosti sankce uvalené na Írán v souvislosti s porušováním lidských práv, používáním balistických střel či podporou terorismu,
- OSN odvolá do pěti let protiíránské embargo na dovoz konvenčních zbraní,
- OSN odvolá do sedmi let protiíránské embargo na dovoz technologií k vývoji a výrobě balistických střel.
Budou odblokována také ostatní konta Íránců v EU či v USA. Občané islámské republiky budou moci znovu nakládat se svým zahraničním majetkem.
Sankce pak zruší i bankovní, investiční a dovozní/vývozní omezení. V důsledku toho se jednak do Íránu dostane konečně nedostatkové zboží jako léky či moderní technologie a jednak otevře Západu 77milionový íránský trh. Do někdejší Persie již dnes míří desítky delegací z italských, francouzských a německých korporací a další budou následovat.
Klady a kritika
Obhájci dohody ve světových médiích poukazují zejména na již naznačené klady, to jest skokové snížení počtu íránských centrifug a zásob obohaceného uranu + novou důslednější regulaci celého íránského jaderného programu, tedy omezení schopnosti Íránu vyrobit jadernou zbraň, a na otevření íránského trhu, jež bude mít pro tamní populaci převážně pozitivní dopady, tedy alespoň z počátku.
Írán dnes trápí relativně vysoká nezaměstnanost, technologická zaostalost a nevyužití tamních výrobních kapacit. Investice přitom přitahuje nejen těžba surovin, ale i tamní turistický ruch.
Íránci budou moci též snadněji cestovat, studovat v zahraničí a získávat nové informace. Zároveň posílí reformní křídla v teheránském establishmentu a usnadní se spolupráce v boji proti fanatikům z ISIS, třebaže obecná antiamerická linie v íránské politice se hned tak nezmění.
Kritici dohody naopak zdůrazňují, že Íránu zůstanou všechny dosavadní jaderné technologie a jeho cesta k jaderné zbrani se pouze prodlouží, že systém kontrol je nedokonalý a že v důsledku nových příjmů výrazně klesne vliv íránské opozice. Vzrostou naproti tomu možnosti současných íránských vládců podporovat hnutí jako Hizballáh a režimy jako syrský, a tedy měnit mocenské rozložení na Blízkém východě.
Nejkritičtější postoje k dohodě zaujímají dnes představitelé Izraele, Saúdské Arábie a jestřábího křídla amerických republikánů. Zastávají se jí naopak členové amerického State Departmentu, představitelé EU a prezident Obama. Právě výsledek debaty ve Spojených státech je přitom pro implementaci dohody stěžejní — nejspíše 17. září se totiž k dohodě vysloví americký Kongres, a pokud ji odmítne dvakrát po sobě, zůstane dohoda pouze symbolickým gestem.
Případné druhé hlasování Kongresu USA se zatím chystá na 9. října — 22 dní po eventuálním vetování prvního odmítnutí prezidentem Obamou. Kvůli síle prezidentského veta bude republikánská většina potřebovat hlasy alespoň 13 z 44 demokratů v Senátu.
Další informace:
ECFR.eu Explainer: The Iran nuclear deal
BBC News Iran nuclear deal: Key details
BBC News Will Iran nuclear deal make the Middle East a less safe place?
BloombergView.com Something to Like in the Iran Deal
The Guardian 'Rising' Iran asserts right to play constructive Middle East role
ForeignPolicy.com The Nuke Deal to End the Revolution
Reuters Iranians dance in streets, thank Rouhani for nuclear deal
The New York Times The Iran Deal in 200 Words
The New York Times The Iran Nuclear Deal — A Simple Guide
RFE/RL What The Nuclear Deal Means For Iranians
Téměř není zmíněno, v čem je dohoda výhodná pro Írán -- možná se pozastaví sankce, přitom se ponechá mechanismus jeho téměř okamžitého (pokud dobře počítám, do měsíce) obnovení? Proč by se po takovém diktátu měla změnit protiamerická linie? V čem je výhodná pro řešení situace na Blízkém východě?
A koneckonců, v čem je výhodná z hlediska světové bezpečnosti? Írán je docela nesympatická teokracie. Zároveň je poměrně politicky stabilní a relativně neagresivní. V jeho okolí jsou nejméně dva agresivní a nestabilní režimy, které jaderné zbraně mají -- proč bych měl právě Írán považovat za větší problém?
... složitější je to nicméně s otázkou "v čem je (dohoda) výhodná z hlediska světové bezpečnosti". V otázce snížení rizika jaderné hrozby je to jasné. Méně už u toho ostatního. Íránský režim získá díky dohodě nové možnosti, jak prosazovat své zájmy a rozšiřovat oblast vlivu. Poměry v Iráku ovládne zřejmě úplně. Po pěti, respektive osmi letech může začít závodit se Saúdskou Arábií ve zbrojení. Rozvněž si téměř určitě pořídí moderní systém ruské protiletecké obrany -- příslušná jednání už probíhají.
Na druhou stranu -- hlavní hrozbou v regionu je dnes ISIS a proti němu bojují Írán a Západ společně. Analytikové v USA často zdůrazňují, že na vznik dohody tlačil i americký generální štáb právě kvůli usnadnění spoelčného postupu proti fanatikům z Islámského státu.
V důsledku by mělo uvolnění sankčního režimu snížit v Íránu inflaci a zvýšit zaměstnanost. Írán je plný továren, které dnes stojí, či fungují na polovinu kapacity. Také těžba ropy a plynu může po zavedení nových technologií (v Íránu jsou dnes nejmodernější ty z 90. let) výrazně vzrůst. Někteří analytikové už předpokládají dokonce pokles světových cen daných surovin, který podnítí další globální růst... ale to ještě uvidíme.
A to je to, co je v těch dohodách mnohem méně zaručeno a terminováno než utlumení programu.
Stejně je zajímavé, jak je ještě po sedmdesáti letech od Hirošimy jaderná technologie obtížně dostupná a nukleární klub malý. Od objevu štěpné reakce uranu 235 k nasazení jaderné bomby uplynulo jen 7 let.
Z pohledu případného zlepšení situace na Blízkém východě záleží na tom, zda USA dokážou přesvědčit své spojence, že je pro všechny zúčastněné výhodnější přejít z režimu konfrontace do režimu spolupráce.
Jiřímu Kubičkovi
Výroba bomby vyžaduje poměrně slušnou technologickou úroveň země, nestačí postavit jeden komplex uprostřed jinak zemědělské společnosti. A taková úroveň vyžaduje masivní zapojení do mezinárodní ekonomiky. Riziko omezení tohoto zapojení naštěstí odrazuje většinu z té řekněme dvacítky zemí, které bombu nemají a přitom by ji nejspíš dokázaly vyrábět. Kromě původního, de facto jednorázově ustanoveného jaderného klubu, tak mají (či měly) jaderné zbraně jen "psanecké státy" -- ostatně vesměs se k ni nedopracovaly z vlastních zdrojů (Pakistán, Korea, JAR).
http://www.blisty.cz/art/78545.html
Osobně si myslím s K.D., že si Irán rozvázal ruce a na Blízkém Východě se to brzy začne pořádně "rozjíždět", než že se "sníží napětí ve světě", jak se domnívá Šimsa.
Protože co vlastně s jadernou bombou? Hodit ji na Izrael a čelit jaderné odvetě USA?
Hm.
150 miliard dolarů, s tím se dají podnikat onačejší věci...................
Proti osudu, který obyvatelům připravuje režim exportovaný Saúdskou Arábií, Tureckem, potažmo IS, je ten íránský ještě oáza tolerance a svobody. Akorát o tom se nemluví, protože je Turecko a Saúdská Arábie kamarád.
Pokud by tedy Kongres USA dohodu odmínutl, resp. přehlasoval Obamovo pravděpodobné veto, jelikož na poprvé jí odmíte téměř určitě, musely by si evropské firmy vybrat -- buď ochodovat se subjekty v Íránu, nebo se subjekty z USA. Téměř všechny firmy, které se o podnikání v Íránu zajímají, jsou přitom velké a mají nějakou vazbu na americké subjekty -- byť třeba nepřímou, přes banky nebo přes dodavatele či jiné klienty. Lze tedy předpokládat, že jenom minimum z nich by upřednostnilo několik potenciálních kontraktů v Íránu před již existující sítí obchodních vazeb, na níchž stojí dnes.
Na druhou stranu Západ může být spokojen. Vždyť i třeba české zbrojovky vstupují do velmi tučných let.