Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách je bez nadsázky revoluční událostí, patrně nejzásadnější od konce studené války. Je definitivním stvrzením konce zavedených pořádků v západních demokraciích, který se ohlašoval vzestupem síly populistických hnutí zleva, ale zejména zprava, už delší čas. Má své hluboké civilizační příčiny sociální, ekonomické a také zřídka v této souvislosti probírané, ale neméně zásadní, příčiny technologické.

Společensko-ekologická kritika ekonomické globalizace od momentu jejího monumentálního nástupu na počátku devadesátých let upozorňovala na to, že nové pořádky sloužící zájmům korporací prohlubují sociální nerovnost, rozbíjejí komunity, ničí střední třídu, likvidují přírodu a mohou vést k přímému ohrožení demokracie. Upozorňovala také na to, že všechny na její podporu překotně zaváděné nové technologie nejsou neutrální, mají své politické a civilizační dopady, které budou měnit kvalitu demokracie, a to spíše k horšímu.

To vše se stvrdilo při finančním kolapsu v roce 2008. Varování ale tehdy nestačilo, namísto systémových změn se přistoupilo pouze k retuším a k další do nebes volající nespravedlnosti spočívající v oddlužení defraudantů — z veřejných rozpočtů, po celou dobu průběžně osekávaných a přetěžovaných.

Nespokojenost politické veřejnosti prakticky všude v západním světě narůstá a příznaky toho se množí dlouhodobě, a to i v našem nejbližším okolí. A je příznačné, že nikde se možné alternativy nevyprofilovaly tak zřetelně jako v letošních volbách v USA, jež zůstávají v mnoha ohledech modelovou západní demokracií.

Těžko bychom mohli nalézt postavu, jež by mohla končící svět včerejška reprezentovat přesvědčivěji nežli Hillary Clintonová, přicházející jakoby zleva, ale prosazující ekonomickou politiku systematicky drtící střední a nižší třídy či obhajující nespravedlivé války. Snad nikdo z evropských, ani jihoamerických lídrů nové levice nedokázal zosobnit program ušlechtilého populismu spočívající v radikální redistribuci a nastolení sociálně-ekologické demokracie jako Bernie Sanders.

A zejména snad vůbec nikdo by nemohl vymyslet lidského tvora, který by politickou tendenci vycházející z hněvivého odmítání stávajících pořádků a čerpající svou sílu ze stupňování nenávisti vůči politickému establishmentu, ale i různým zranitelným menšinám, mohl reprezentovat s ještě vytříbenější obludností než Donald Trump. Jeho málo maskovaný rasismus, hrubiánství k ženám, opovrženíhodné smýšlení o menšinách, nadšeně projevovaná nekompetence, kompulzivní potřeba urážet všechny okolo, islamofobie, slib řídit stát jako firmu — odkud to všechno známe, co nám to jenom připomíná?

Výsledek ve světle exit-polls: Trumpovo vítězství nebylo nutné, ani očekávané

Fakt, že spodní proudy civilizačních pohybů připravily půdu pro Trumpovo vítězství by neměl zamaskovat skutečnost, že samo o sobě nebylo ani očekávané, ani nutné. Nyní zhusta přetřásaná otázka, jak je možné, že se průzkumy už zase tak fatálně zmýlily, má jednoduchou odpověď: ony se zase tolik nemýlily — v době, kdy byly pořizovány.

Přese všechny své slabiny, jež bijí do očí, Hillary Clintonová si dlouhodobě udržovala výraznou a spolehlivou převahu. Co přesně se stalo, že nakonec vznikl tak hrozný výsledek, lze vyčíst z exit-polls, které obsahují doklad o dramatické dynamice, jež zjevně nabírala tempo v posledních dnech před volbami.

Exit-polls ukazují, že mezi dlouhodobě rozhodnutými voliči, jichž byly tři pětiny, měla Hillary Clintonová náskok sedmi procentních bodů. Ve všech voličských segmentech, které udávají, že se rozhodly v září, v říjnu, či v posledních dnech před volbami, už Clintonová výrazně ztrácí, nejvýrazněji mezi lidmi, kteří uvádějí, že se rozhodli v říjnu či v posledním týdnu před volbami.

↗

Trump rapidně získával hlasy s blížícím se termínem voleb. Grafika CNN

Aniž bychom chtěli cokoli ubírat z váhy civilizačních předpokladů zmíněných v úvodu, nelze přehlédnout, že právě popsaná dynamika krátce před volbami definitivně rozhodla o Trumpově vítězství. Výsledek je totiž mimořádně těsný.

Například ve třech klíčových státech, Pensylvánii, Wisconsinu a Michiganu, jejichž zisk by Clintonové stačil k výhře, oba kandidáty po sečtení hlasů dělí desetitisícové rozdíly při mnohamilionové voličské bázi. Výsledek tu tedy snadno mohl být právě opačný.