Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách je bez nadsázky revoluční událostí, patrně nejzásadnější od konce studené války. Je definitivním stvrzením konce zavedených pořádků v západních demokraciích, který se ohlašoval vzestupem síly populistických hnutí zleva, ale zejména zprava, už delší čas. Má své hluboké civilizační příčiny sociální, ekonomické a také zřídka v této souvislosti probírané, ale neméně zásadní, příčiny technologické.

Společensko-ekologická kritika ekonomické globalizace od momentu jejího monumentálního nástupu na počátku devadesátých let upozorňovala na to, že nové pořádky sloužící zájmům korporací prohlubují sociální nerovnost, rozbíjejí komunity, ničí střední třídu, likvidují přírodu a mohou vést k přímému ohrožení demokracie. Upozorňovala také na to, že všechny na její podporu překotně zaváděné nové technologie nejsou neutrální, mají své politické a civilizační dopady, které budou měnit kvalitu demokracie, a to spíše k horšímu.

To vše se stvrdilo při finančním kolapsu v roce 2008. Varování ale tehdy nestačilo, namísto systémových změn se přistoupilo pouze k retuším a k další do nebes volající nespravedlnosti spočívající v oddlužení defraudantů — z veřejných rozpočtů, po celou dobu průběžně osekávaných a přetěžovaných.

Nespokojenost politické veřejnosti prakticky všude v západním světě narůstá a příznaky toho se množí dlouhodobě, a to i v našem nejbližším okolí. A je příznačné, že nikde se možné alternativy nevyprofilovaly tak zřetelně jako v letošních volbách v USA, jež zůstávají v mnoha ohledech modelovou západní demokracií.

Těžko bychom mohli nalézt postavu, jež by mohla končící svět včerejška reprezentovat přesvědčivěji nežli Hillary Clintonová, přicházející jakoby zleva, ale prosazující ekonomickou politiku systematicky drtící střední a nižší třídy či obhajující nespravedlivé války. Snad nikdo z evropských, ani jihoamerických lídrů nové levice nedokázal zosobnit program ušlechtilého populismu spočívající v radikální redistribuci a nastolení sociálně-ekologické demokracie jako Bernie Sanders.

A zejména snad vůbec nikdo by nemohl vymyslet lidského tvora, který by politickou tendenci vycházející z hněvivého odmítání stávajících pořádků a čerpající svou sílu ze stupňování nenávisti vůči politickému establishmentu, ale i různým zranitelným menšinám, mohl reprezentovat s ještě vytříbenější obludností než Donald Trump. Jeho málo maskovaný rasismus, hrubiánství k ženám, opovrženíhodné smýšlení o menšinách, nadšeně projevovaná nekompetence, kompulzivní potřeba urážet všechny okolo, islamofobie, slib řídit stát jako firmu — odkud to všechno známe, co nám to jenom připomíná?

Výsledek ve světle exit-polls: Trumpovo vítězství nebylo nutné, ani očekávané

Fakt, že spodní proudy civilizačních pohybů připravily půdu pro Trumpovo vítězství by neměl zamaskovat skutečnost, že samo o sobě nebylo ani očekávané, ani nutné. Nyní zhusta přetřásaná otázka, jak je možné, že se průzkumy už zase tak fatálně zmýlily, má jednoduchou odpověď: ony se zase tolik nemýlily — v době, kdy byly pořizovány.

Přese všechny své slabiny, jež bijí do očí, Hillary Clintonová si dlouhodobě udržovala výraznou a spolehlivou převahu. Co přesně se stalo, že nakonec vznikl tak hrozný výsledek, lze vyčíst z exit-polls, které obsahují doklad o dramatické dynamice, jež zjevně nabírala tempo v posledních dnech před volbami.

Exit-polls ukazují, že mezi dlouhodobě rozhodnutými voliči, jichž byly tři pětiny, měla Hillary Clintonová náskok sedmi procentních bodů. Ve všech voličských segmentech, které udávají, že se rozhodly v září, v říjnu, či v posledních dnech před volbami, už Clintonová výrazně ztrácí, nejvýrazněji mezi lidmi, kteří uvádějí, že se rozhodli v říjnu či v posledním týdnu před volbami.

↗

Trump rapidně získával hlasy s blížícím se termínem voleb. Grafika CNN

Aniž bychom chtěli cokoli ubírat z váhy civilizačních předpokladů zmíněných v úvodu, nelze přehlédnout, že právě popsaná dynamika krátce před volbami definitivně rozhodla o Trumpově vítězství. Výsledek je totiž mimořádně těsný.

Například ve třech klíčových státech, Pensylvánii, Wisconsinu a Michiganu, jejichž zisk by Clintonové stačil k výhře, oba kandidáty po sečtení hlasů dělí desetitisícové rozdíly při mnohamilionové voličské bázi. Výsledek tu tedy snadno mohl být právě opačný.

A je rovněž jasné, co onu dynamiku, která přinesla nakonec vítězství Trumpovi, rozpoutalo. Jedná se o kauzu zveřejněných emailů, do které krajně nešťastně vstoupilo FBI, ve které sehrál neblahou, byť v jeho pozici srozumitelnou, roli mouřenína Julian Assange a do níž je zřejmě zapleteno Rusko. K případu se vzhledem k jeho závažnosti ještě detailněji vrátíme.

↗

Emailová kauza hrála podstatnou roli pro skoro polovinu voličů. Grafika CNN

Tuto hypotézu podporují i další skutečnosti plynoucí z exit polls. K volbám přišla čtvrtina voličů uvádějících jako hlavní motiv odpor k postavě protikandidáta. V dané voličské skupině má Trump převahu 51 ku 39 procentům, což je k nevíře. Mobilizovat proti němu přece bylo tak snadné.

Právě to ale ukazuje na další dvě okolnosti, které šokující výsledek způsobily. Za prvé průběžně zveřejňované výsledky průzkumů patrně přivodily určitou ztrátu obezřetnosti u řady lidí děsících se možného Trumpova nástupu. Jsouce ze všech stran přesvědčováni, že Clintonová má výhru v kapse, nerozhoupali se k tomu, aby jí šli dát svůj hlas: protože spontánní nadšení v nich sama ze srozumitelných důvodů nikterak nevyvolávala. Zde jistě účinkovaly i zklamané naděje Sandersových příznivců.

Druhým faktorem, který se na výsledku podepsal, patrně byla horečnatá mobilizace proti Clintonové na sociálních sítích. Nejrůznější bubliny zachvátila morální panika, v níž se bez ohledu na faktickou podstatu skandálu s maily Clintonová líčila jako nevěrohodná, pokřivená osoba. Mainstreamová média totiž stála takřka unisono za ní. A jinde nežli v sociálních sítích se tudíž nevraživost vůči ní rozdmýchávat nemohla.

Znovu se tak ukazuje, že se mění komunikační paradigma. Lidé čím dál tím méně — a do značné míry z dobrých důvodů — věří korporátním mainstreamovým médiím. Mnozí ale namísto vyhledávání kvalitnějších alternativ propadají konspiračnímu třeštění ve vlastních sociálních bublinách, kde živí své přeludy sledováním různých obskurních webů typu Parlamentních listů.

↗

Není způsobilý k výkonu funkce prezidenta, ale volím ho. Grafika CNN

O chaotičnosti a horečnatosti rozhodování určitého, ale vzhledem k těsnosti výsledku, rozhodujícího segmentu voličů svědčí ještě dvě data z exit polls. Clintonová na rozdíl třeba od případu Karla Schwarzenberga kandidovala jako členka exekutivního týmu většinově populárního šéfa — působení Baracka Obamy schvalovalo 53 % hlasujících. A konečně zhruba deset procent voličů Donalda Trumpa je dle svého vlastního vyjádření přesvědčeno o tom, že není způsobilý funkci prezidenta vykonávat.

Clintonová je jistě v řadě ohledů problematická. Byla by skutečně pokračováním neblahého statu quo. Zveřejňované maily v lecčems vrhají nepěkné světlo na její prostředí i na ni osobně, byť se v nich najdou i vyloženě sympatické momenty, o nichž se ale pochopitelně tolik nemluvilo. Nejspíše by nebyla nijak dobrou a výraznou prezidentkou. Ale u všech všudy kandidovala přece proti Donaldu Trumpovi.

Nahodilý výsledek, zdrcující důsledky

Výsledek je srozumitelný ve svých civilizačních předpokladech i v rámci obecné politické tendence západních demokracií. Status quo by v USA byl — a všude na západě bude — nakonec poražen v každém případě; systémová změna je neodvratná. Ale nemuselo se to projevit zrovna teď v USA, a už vůbec ne tímto způsobem. V daném případě se spíše nežli o vyústění nějaké dějinné nutnosti jedná o produkt skrumáže krajně nešťastných výše popsaných okolností.

Důsledky letošní prezidentské volby budou ale strašlivé. Existují dva základní názory na to, jakým způsobem si nyní Donald Trump bude počínat. Podle jedněch se uklidní a bude se chovat v zásadě konformně, mezi jeho kampaní a vládnutím prý nebude žádná úzká souvislost. Upřímně řečeno to by odpovídalo politickým tradicím amerického establishmentu po roce 1980. Ani Obama přece nezavřel Guantanámo, utěšují se teď mnozí.

Podle názoru druhých ale jeho vládnutí bude více méně odpovídat způsobům a rétorice jeho kampaně. Není zatím žádný důvod myslet si, že by tomu tak být nemělo. Leda ten, že by to opravdu bylo hrůzostrašné a pravděpodobné konce nyní snad ani není vhodné domýšlet. Každopádně dané dilema je předčasné rozhodovat; až praxe ukáže.

Některé z nejhorších důsledků se ale projeví v každém případě, prakticky okamžitě a nevyhnutelně. Ve Spojených státech se máloco oceňuje tak jako úspěch. Jeho dosažení ospravedlní v očích mnohých způsob, jakým ho Donald Trump dosáhl.

Ba co víc, mnozí se budou snažit jeho případ kopírovat. Naopak střízlivější, zdrženlivější republikáni budou teď v těžké nouzi. Pro ně je výsledek vlastně úplný knock-out. Budou se ho snažit kopírovat i někteří demokraté? Jest se co obávat, že i to hrozí.

Výsledky voleb navíc ukazují USA jako společnost, která je mimořádně bolestně rozdělena, oba kandidáti dostali zhruba stejně hlasů, což je při desítkách milionů hlasujících skoro neuvěřitelné. Jsou to ale dvě podstatně odlišné skupiny lidí, vlastně dvě velmi různé Ameriky. A všechny nejtemnější segmenty americké společnosti, surovci, rasisti, hrubiáni stojí za Trumpem a výsledkem budou povzbuzeni.

Pokud jsme žasli v posledních letech nad množstvím případů policisty svévolně zabitých zadržovaných černochů, připravme se na to, že otřesné obrázky podobného typu přicházející z USA se nyní znásobí. Pro naše americké přátele to bude těžká doba.

Nejen v USA, ale všude ve světě se posílí proudy pracující se stupňováním nenávisti jako se základními prostředky politické mobilizace. Nástrojem politického boje v mnoha západních demokraciích se zřejmě stane i dříve nemyslitelná vulgárnost. Jednoduše řečeno: příklady táhnou. Není náhoda, že panteon těch nejtemnějších postav evropského politického suterénu, v němž nestojí český prezident Zeman na nijak druhořadém místě, se mohl přetrhnout neskrývanou radostí a obřadnými gratulacemi.

Evropskou krajní pravici kromě obdivu k Trumpovi dnes spojuje i přízeň Putinova Ruska. Rovněž ono bude ve své cynické koncepci exportování chaosu a vedení hybridních válek výsledkem voleb povzbuzeno. I to je zlé, jakékoli vyhlídky na demokratické postimperiální mezinárodní uspořádání, byť se jeho možný vznik po konci studené války promarnil především vinou západu, se nynějším výsledkem amerických voleb zase podstatně vzdalují.

S tím souvisí okolnost, jež je na zvolení Trumpa vůbec nejhorší. Během nadcházejících čtyř let lidstvo dost možná mine poslední moment, v němž by mohlo ještě zvrátit vývoj směřující k rozběhnutí nezvratného a spontánně se stupňujícího klimatického rozvratu. To by byl konec. Působení Ameriky je tu klíčové. Soudě podle předchozích příznaků nyní bude mluvit hlasem nekompetentního impulzivního burana, který byl s to prohlásit, že klimatické změny jsou hoax vymyšlený Čínou, aby podlomila americkou průmyslovou základnu.

Podmínkou aliance s liberály musí být, že se zřeknou kapitalismu

Je jasné, že temné proudy nabízející vůči kolabujícímu globalizovanému kapitalismu alternativu v nenávistné politice vyzdvihující vlastní výlučnost, získávají dnes ve světě navrch a dočkaly se mohutného povzbuzení. Porazit je nepůjde nijak snadno.

V mnoha zemích, například prakticky ve všech postkomunistických, je navíc politická veřejnost příliš slabá a zřejmě nemá v potřebném čase už jak zesílit, aby se tu proti stupňující se nenávisti prosadila alternativa ušlechtilého populismu nové levice sama o sobě. Jako nevyhnutelné východisko se tak na mnoha místech vyjeví aliance s obleženými liberálními obhájci statu quo.

Jak ale ukazuje příklad z USA, je bezperspektivní takovou alianci uzavírat v politickém rámci vytyčeném liberály. Jinak řečeno ukázalo se, že Clintonová nedokázala vyhrát ani se Sandersovou podporou. Nevíme, zda by to on dokázal s její, protože osobní prvky v celé situaci nelze pominout. Můžeme to ale mít za pravděpodobné.

↗

Dalo se to vyhrát. Ale s prohozenými rolemi. Repro DR

Potíž je v tom, že Clintonovou v primárkách prostě nedokázal porazit. I Corbyn v Británii se v rámci Labour Party prosadil díky mimořádné souhře příznivých okolností a s ohromnými těžkostmi. Podemos stagnují, Syrizu rozdrtil Berlín a Brusel.

Zatímco nová levice do uvažované aliance vnáší idealismus, analýzu neudržitelnosti stávajícího ekonomického systému a přesvědčivost nabízené alternativy, liberální obhájci statu quo mohou nabídnout především jen svou moc a kontinuitu. Shoda panuje ve východisku humanistického univerzalismu. Liberálové nikde, ani u nás, zatím ale nejeví mnoho příznaků, že by byli schopni se kolabující, nemorální a současnou krizi vyvolávající ekonomické doktríny vzdát.

Určité naděje lze spatřovat v tom, že se fatální civilizační střet o budoucí charakter západních demokracií nyní rozvine právě ve Spojených státech. Je to země, která kromě tradice temné, jež nyní převážila, disponuje i jednou z nejobdivuhodnějších tradic spontánní občanské sebeorganizace a ryze idealistického humanistického smýšlení. Sandersova kampaň byla právě takovým étosem prodchnuta.

Američané jsou navíc nezlomní bojovníci. Je možné, že z drsných zápasů, jež v nadcházejícím období přijdou, vyroste v USA proud, který za čtyři roky dokáže do Bílého domu přivést někoho s politickým programem nastolení sociálně-ekologické demokracie.

Stát se to ale nemusí, stejně tak je možné, že sesuv se bude ještě prohlubovat. Každopádně by bylo bývalo lépe, kdyby se západní demokracie strašlivé havárii jménem americké prezidentské volby 2016 vyhnuly. Všem zastáncům příznivějších alternativ k nepřijatelným dnešním poměrům se zúžil prostor.