Zvolení Donalda Trumpa a konec filozofie

Radovan Bartošek

Trumpovo vítězství ukazuje, že lidé raději zvolí seberadikálnější a sebevulgárnější příslib změny než údržbu statu quo. I pro nás z toho plynou podstatná poučení.

Musím se přiznat: Studuji filosofii. Ve slušné společnosti to většinou nevytahuji, ono se není moc čím chlubit. Ale teď musím se svým temným tajemstvím na světlo boží. Považuji totiž za svou povinnost vyjádřit nejhlubší účast Slavoji Žižekovi, kterému se stane něco, co by nikdy nemělo potkat žádného filozofa: jeho teze o tom, že vítězství Trumpa by nakonec mohlo být lepší nežli vítězství Clintonové, podstoupí čtyřleté testování.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Protože tragédie empirického testování filosofie by se měla dít co nejméně, je potřeba provést zevrubnou analýzu toho, co k nynějšímu stavu vedlo. Protože za zevrubné analýzy mě ale jako filosofa nikdo neplatí, bude si muset laskavý čtenář vystačit se sloupkem, který se zaměří jen na jeden jediný bod mnohostránkového výčtu příčin a důsledků. První a nejdůležitější otázkou pro každého vystrašeného filozofa je, co udělat, aby se katastrofa empirického testování neopakovala.

Tak tedy: Ve všech volbách v globální vesnici na všech úrovních je potřeba udělat vlevo v bok. Jenže tentokrát je potřeba to udělat doopravdy. Demokratická strana si myslela, že bude stačit, když svou neokonzervativní kandidátku opatří odznakem, který předtím sebrala Berniemu Sandersovi, naučí ji říkat pár pěkně znějících bezobsažných politicky korektních frází a že volič to neprokoukne.

Volič prokoukl. V těchto volbách chtěl lid změnu. Jakoukoli změnu. Změnu, kterou chtěl už v roce 2008. Když nepřišla od demokratů, řekli si o ni neotesanému hulvátovi.

Volič chtěl změnu, ale demokraté mu vnucovali údržbu statu quo. Repro DR

Porazit Donalda Trumpa nebyl zase tak těžký úkol. Stejně jako třeba není těžké porazit myšlenku Brexitu. K obému potřebujete jediné: věrohodného lídra, který ukáže cestu vpřed. Cestu, která změní směr, ale nesejde do minového pole. V Británii mohl s myšlenkou setrvání v EU zvítězit prakticky každý, s výjimkou Davida Camerona, který byl symbolem a ztělesněním současného systému.

I Trumpa bylo možné porazit. Jeho do očí bijící neschopnost, psychopatický narcisismus a asi tak miliarda nehorázných faux pas ze sebe dělaly až příliš snadný cíl. Jakýkoli demokrat, který by zároveň věrohodně mohl ukázat cestu k lepší, sociálně spravedlivější budoucnosti především pro Trumpovy voliče, by Trumpa rozdrtil.

Jenže na každé změně je nejhorší, že je potom něco jinak. A tak Demokratická strana napjala všechny své síly a po úporném několikaměsíčním boji, kdy Sandersovce potírala všemi jen trochu legálními prostředky, zvítězila. A zvolila si jedinou kandidátku, která měla reálnou šanci s omezencem Trumpova formátu prohrát.

Poučení pro nás

Jak na poslední světové novinky reagovat v tuzemsku? V prvé řadě si musíme říct, že je vlastně jedno, jestli bude kandidovat současný hradní pán.

Miloš Zeman nedělá nic jiného, než to, že sbírá hlasy nespokojených a marginalizovaných. Těch, jejichž příběhy nejsou slyšet, lidí, kteří nejsou na titulních stranách časopisů a kteří se neinspirují v lifestylových rubrikách, jak si venkovskou stodolu přestavět na letní vilku. Jsou totiž rádi, že zvládají svou hypotéku na 2+1 v paneláku. Možná, že Miloš Zeman už znovu na prezidenta kandidovat nebude, jeho voliči ale nezmizí.

Stále tu budou lidé, jejichž příběh do kolonky „mladí, kůl a úspěšní“ pasovat nebude. Stále tu bude jejich frustrace ze špatně odměňované práce a strach z rostoucích životních nákladů. A jejich hlas se projeví nejen ve volbě prezidentské, ale rovněž v neméně důležité či ještě důležitější volbě parlamentní ani ne za rok.

I u nás lze nespokojené voliče získávat jako Sanders anebo jako Trump. I u nás lze aktivně prosazovat zvyšování minimální mzdy, politiku ochrany zaměstnaneckých práv a důsledně čelit jakémukoli případnému pokusu o demontáž sociálního státu. Českou republiku povedou buď levicoví demokraté, anebo šílený autokratický populista typu Trumpa. Žádná třetí možnost není.

Teď jde vlastně o to, jestli tuzemskému „Berniemu“ dáme šanci, nebo jestli do voleb pošleme svou „Hillary“. Tuzemský „Trump“ se najde zcela určitě.

    Diskuse
    November 9, 2016 v 10.41
    Žižek jako Keller = nový establishment
    Nemyslím si však, že je to konec filosofie, naopak vyvstává potřeba nové kritické demokratické filosofie.
    JN
    November 9, 2016 v 11.59
    Ukázalo se, že referendum je velmi špatná věc. Nyní se ukazuje, že i volby jsou velmi špatná věc.
    Existuje jediný způsob jak v této situaci zachránit demokracii, a tím je postavit referendum i volby mimo zákon. (Pro filozofy a levicové intelektuály dodávám, že je to vtip.)
    PK
    November 9, 2016 v 12.13
    Nebojte se, pane Nusharte
    Jsme na nejlepší cestě si všude ve světě ve volbách navybírat novou elitu, která to udělá. A nebude to vtip.

    Vtip asi takový, jako když pan Poláček ještě předevčírem "měl porozumění" pro podporu Trumpa jakožto "provokativní tezi".
    JN
    November 9, 2016 v 12.30
    Něco je špatně, pane Kolaříku.
    Já mám už delší dobu pocit, že ti "filozofové a levicoví intelektuálové" si jako v té básni Bertolda Brechta myslí, že je potřeba vyměnit lid. Poučný je v tomto smyslu třeba tenhle článek: http://www.advojka.cz/archiv/2016/18/levice-proti-lidu
    PK
    November 9, 2016 v 12.31
    Nezlobte se, pane Nusharte,
    ale na podobné vtípky momentálně nemám náladu.
    JP
    November 9, 2016 v 13.55
    Vyměnit lid
    Je to opravdu pozoruhodné, pane Nusharte, ale opravdu se stává naprosto nezřídka, že nejlépe dokážete pravdu trefit tam, kde se pokoušíte o domnělý vtip.

    R. Bartošek se snaží ten děsivý fakt že byl naprosto demokratickým způsobem naprosto demokratickou většinou amerických voličů do čela stále ještě vedoucí demokracie tohoto světa zvolen a instalován primitiv, demagog, hulvát, sexista, šovinista, xenofob (abychom vyjmenovali jenom několik z Trumpových nejvýraznějších charakteristik) - tak tedy R. Bartošek se tento d e s a s t e r d e m o k r a c i e snaží učinit stravitelnějším a pochopitelnějším poukazem na široké vrstvy americké populace trpící následky neoliberalismu. A že tedy z ryze levicového hlediska je tento akt vzdoru zchudlého proletariátu vlastně legitimní, nebo přinejmenším pochopitelný.

    Dozajista - to všechno je svým způsobem pravda. Ten zchudlý americký proletariát tady skutečně je, a - krajně oprávněná - averze vůči washingtonskému establishmentu (včetně H. Clintonové) také.

    Nicméně: to všechno nic nemění na zcela základním faktu, že tento americký "trpící proletariát" do čela svého státu bez sebemenších mravních zábran vyzvedl naprosto deformovanou, deviantní politickou figuru.

    A připomeňme si: americký "lid" se takovým způsobem naprosto nezachoval poprvé. Svého času jsme museli v úřadě amerického prezidenta po celá dvě volební období strpět a strávit Ronalda Reagana - tohoto primitivního komunistobijce, zcela bezduchého demagoga, jehož intelektuální horizont v nejmenším nepřesahoval onen "americký way of life", tedy bezbřehý konzum. A kdyby - naštěstí - včas nebyl přijat zákon o omezení vlády amerických prezidentů na dvě volební období, američtí voliči by Reagana do jeho funkce bez jakýchkoli pochyb zvolili ještě i potřetí. Že by byl tak dobrým a schopným prezidentem? - On byl v prvé řadě tím slavným "velkým komunikátorem": to jest skutečně bohem nadaným demagogem, který dobře věděl že jeho lid má nakonec stejně tak omezený duchovní horizont jako on sám, a tedy věděl jak k tomuto lidu promlouvat, jak získat jeho sympatie a obdiv.

    A tak i v případě současném: nedělejme si žádné iluze o tom, že Donald Trump byl zvolen v prvé řadě jako reprezentant utlačovaného amerického proletariátu, který při hájení svých legitimních zájmů dokázal odhlédnout i od určitých "obzvláštností" Trumpovy povahy.

    Donad Trump byl zvolen nikoli p ř e s t o že je demagog a hrubec a šovinista a nadsamec. Nýbrž právě p r o t o. Americký volební lid chtěl mít svého Velkého Vůdce, který ho nebude zatěžovat nějakými složitými úvahami o stavu světa, o stavu planety, o její budoucnosti - nýbrž vždy bude spolehlivě hledět jenom na jediné: America first.

    A tak - abychom se vrátili k úvodní myšlence - nedělejme si iluzi že tento výsledek amerických voleb by byl pouze nějakou "nehodou demokracie". Přesně naopak: je to naprosto logickým výsledkem a vyústěním současného pojetí demokracie, kdy nerozhoduje ani rozum ani mravnost ani jakékoli jiné vyšší hodnoty, nýbrž prostě a jednoduše - nálada a emoce davu. A podle toho to pak také dopadá.
    IH
    November 9, 2016 v 14.9
    Bylo by celkem dobré, kdyby se věci měly tak, jak o nich (pěkně!) píše Radovan Bartošek.
    Myslím si však, že situace, v níž se (demokratický) svět nachází, rozhodně z pohledu levice nyní takhle jednoduchá řešení nemá. Nedomnívám se, že "brexit" zvítězil právě a téměř jen proto, že byl proti němu premiér Cameron. Soudím, že hlasování o této eventualitě bylo hazardem a bylo by jím vždy. Vždyť nevíme, zda vůbec v minulosti byla doba, kdy by Britové hlasovali (jasně) pro setrvání v EU a nedali se (minimálně) na "skotskou cestu" čekání na to, až se referendum povede. V případě D. Trumpa nelze hovořit o jednom jediném motivu jeho voličů - o touze po změně. Je evidentní, že většina z nich si nepřála pokračování (prohlubování) Obamových reforem, nýbrž spíše návrat USA před jeho nástup do funkce. Nebylo přece málo Američanů, co nemohli přijít Obamovi na jméno a šířili demagogii - později živnou půdu pro vzestup D. Trumpa.
    November 9, 2016 v 17.4
    Tuzemský "Bernie"?
    Kdo to je?
    PK
    November 9, 2016 v 18.38
    Jste nepozorný, pane Kubičko
    V minulém článku pan Bartošek už zahájil jeho kampaň.
    November 9, 2016 v 19.46
    Pane Kolaříku
    prezidentské volby vyhraje konkrétní osoba, ne abstraktní idea "prezidenta práce".

    Stejně tak parlamentní volby vyhraje konkrétní strana, tedy skoro jistě ANO.
    + Další komentáře