0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Oto Novotný

ON
Profese: politický analytik
Dobře ponechme si svoje ohledně testovatelnosti/netestovatelnosti Demokracie. Stačí mi, že se shodneme na jejím zdůvodnění, aniž bychom museli pátrat v metafyzice. 
Ono netestovatelné „My“, to jsou rozličné „my“, které se utváří artikulací různých společenských problémů a hlášením se o slovo při jejich řešení. „My“ - to je/jsou tedy veřejnost/veřejnosti. Bez veřejnosti nejsou veřejné problémy a demokratická politika. Protože pak dochází k tomu, že profesionální politická třída, v tomto případě socdem politici, vypráví „příběhy práce“, které nezajímají ani ty „lidi práce“, anebo kašle na Romy, migranty, homosexuály, ženy, spravedlivé soudní procesy, inkluzi atp. a ještě to někdy staví proti „lidem práce“. Takže dle mne demokracie není možná bez sebe-organizující se veřejnosti.
Myšlenkové pozadí („teorii“) sociální demokracie určoval scientismus? Určovaly ji různé směry, mezi jinými i scientismus. Ale trochu bych se bránil. Co je scientismus? Dalo by se říci, že je to, mimo jiné, ideologie nepochopené moderní (experimentální) vědy. Nepochopené těmi, co si myslí, že věda může poskytnout univerzální bezpečí epistemologické jistoty, protože vědec v něm dokáže nazírat vnější, nezávislý svět, aniž by musel brát v úvahu, že je v něm vždy již prakticky přítomen (zainteresován). Scientismus si hraje na vědu, dovolává se vědy, zbožšťuje vědu, ale nerozumí (experimentální) vědě, praxi a metodě této vědy. (Heidegger o tomto ne-sebe-porozumění doby, ve kterém hraje velkou roli experimentální věda, píše moc hezky ve Věku obrazu světa.) Scientismus se reflexivně začal hroutit zevnitř experimentální vědy, když „nejfundamentálnější“ věda o hmotné realitě – fyzika, vyústila do podoby, kdy si přestala si domýšlet, že může nazírat realitu zvnějšku. Tahle představa mohla vzniknout od Keplera v éře Keplera pozorováním největších a časoprostorově nejvzdálenějších objektů – vesmírných těles a padla s Heisenbergem a Bohrem při zkoumání nejelementárnější úrovně pohybu hmoty. Je pravda, že tenhle scientismus se dodnes v nejrůznějších nápadnějších i méně nápadných podobách drží některých věd o člověku, kde se udržuje pojetí člověka jako „pozorovatele“. Podle mne ale tenhle scientistický přístup sociální demokraté v praktické politice velmi brzy postupně opouštěli, a to přímo, nepřímo a více či méně pod vlivem teoretických přístupů vytvářených na jejím pozadí, které pomáhaly scientistický přístup systematicky rozbíjet už od přelomu devatenáctého a dvacátého století. Faktem ovšem je, že s rozvojem masové mediální demokracie se do politiky stále vrací a významně ji deformuje. Např. vpádem marketingu, ve kterém je člověk - občan vytěsněn člověkem jako „zákazníkem“ či „voličem“.
Jinak děkuji všem za bezva podněty pro tříbení mysli. Protože si myslím, že se už točím tak trochu v kruhu, za sebe účast v diskusi pod tímto článkem končím. Autor podle mne nastínil alespoň pro mne velmi zajímavé téma. Jistě se k němu v různých podobách budeme tady na DR vracet.
... tušil jsem, že tenhle odkaz na poststrukturalistický obrat ve filosofii byste mohl zmínit. Zařazuji tenhle způsob myšlení do tradice jemného osobního tříbení mysli, ale ne příliš užitečný pro veřejné účely. Svět filosofie je ale naštěstí pestrý a můžeme si svobodně vybrat; kritérium testování praxí není obecně závazné. Aby se tomu mnohé filosofie vyhnuly a mohly se nadále tvářit vznešeně, raději se od této praxe drží v uctivé vzdálenosti.
Jinak, pokud jde o ten údajný Hellerův marxistický dogmatismus, pane Poláčku. Nevím, proč bych měl přistoupit na jeho vysvětlení pod vlivem Vašeho čtení Marxe. Mám pocit že z klasika, kterého si tady všichni vážíme, Heller dokáže ve srovnání s Vámi vykřesat řadu užitečných hypotéz.
"kterákoli socdem dnes" nesází na "nevditelnou ruku trhu", pokud se na to nedíváme tak, že trh je substancí Dobra (je fundamentální podmínkou svobody), anebo Zla (je fundamentální překážkou svobody). Socdem říká, že trh fundamentální svobodu nezaručuje ani ji fundamentální nepŕekáží. Tzn. trh lze regulovat s cílem eliminace negativních důsledků, resp. s cílem uchování pozitivních přínosů. Problém je, že tohle se vcelku dařilo v národním demokratickém měřítku, ale nedaří se to ve fázi de-politizované globalizace. Zatím nedochází k testování demokracie v nadnárodním globálním časoprostoru. Ekonomika utekla do globállu, politika uvízla v národních hranicích. EU, která by měla v našem politickokulturním prostředí sehrát roli přechodníku, to zatím neumí.
dnes už to tak skoro vypadá......:) Ale zkusím být ještě chvíli vážný.
Ne, Martine! Protože nemůže nabídnout žádnou netestovatelnou metafyziku, na které se musí všichni shodnout a kdo ne, tak musí z kola ven. Protože může nabídnout nanejvýš pozitivní zkušenosti a příklady, že ty nerovnosti lze odstraňovat a že tyto příklady jak na to třeba testovat . A protože mezi ty pozitivní zkušenosti je možné zahrnout, že se na tom mohou podílet jak Tonda s Anničkou tak Rubeš.
Lze to říci jinak. Když socdem sázela na metafyziku oddávala se buď snění o ráji na zemi, aniž by se pustila do nějaké vážnější akce, anebo překypovala destruktivní činorodostí s tím, že když nenechá kámen na kameni, tak ten ráj na zemi vybuduje v první pětiletce. Když sázela na testovatelné přesvědčení, že lze věci měnit k lepšímu, tak je také měnila.
.....oceňuji Váš básnický talent, ostatně i Vaše texty tady mají svou estetickou hodnotu. Jen bych to pozměnil, že ".....všichni mohou, ale nemusí volit socdemáky". Ale to nejde do rytmu. Každopádně, sociální demokracie nemá po ruce žádný pádný důvod, proč by ji museli všichni (!) volit. :)