Dohoda je zjevně odsouhlasena, teď to půjde do předsednictva. Tam bude nyní jen malý odpor, pokud nějaký (řada členů se neúčastní, nebo už ze strany odešla). Údajně je tam závazek společného klubu a zůstává referendum o členství v EU a NATO. Zjevně je Zaorálek nepřesvědčil, že jsou to "blbosti". Prý v těch sporných tématech si každý bude dělat samostatnou politiku. Vzhledem k tomu šílenému oportunismu Maláčové a Zaoše uslyšíme z jejich strany maximálně nesmělé kuňkání.
Jako správný filozof dedukuješ ty skupiny voličů, aniž bys k tomu potřeboval empirická data. To říkám s úsměvem. Ale přiznávám, že na dnešním dvou-tří procentním vzorku voličů socdem se to stejně nedá změřit.
Zachování "podstaty" sociální demokracie předpokládá přítomnost silné skupiny a), jakkoli nikdy nebude nejsilnější počtem, ale měla by být významná vlivem. Tohle "ukotvení tu ale už dávno není", mezi voliči a nakonec i mezi členy už dlouho zdaleka nejvíc převažují c) a d). Skupina b), původně vázaná na a) je k nim postupně strhávána. Tohle se dá vyčíst z dat sešupu socdem cca od roku 2010.
Za hlavního mluvčího té první skupiny jsem nikdy nepovažoval Koháka, dokonce si myslím, že by měl dnes problém se vůči tomu, kam stranu Maláčová a Zaorálek vedou, jednoznačně vymezit. On byl dost ustřelený od praktické politiky.....
Oslovil jsem přímo Maláčovou a Zaorálka, abych zdůraznil jejich primární zodpovědnost za toto rozhodnutí, aby se neschovávali za nějaké předsednictvo. Ti lidé v předsednictvu jsou úplně zmatení a ve vleku demagogických argumentů, které jim ti dva servírují. Samozřejmě si nedělám vůbec žádné iluze o svědomí Jany a Luboše... Udělal jsem vše, co jsem mohl a tohle bylo to poslední. Do pátku bude zřejmě rozhodnuto. Vůbec jsem nechtěl působit devótně, pokud to na Tebe takto působí, tak jsem to napsal blbě.....
A jak už jsem Ti řekl: Asi by mne spíše kleplo, pokud bych to nenapsal.....
Dobře ponechme si svoje ohledně testovatelnosti/netestovatelnosti Demokracie. Stačí mi, že se shodneme na jejím zdůvodnění, aniž bychom museli pátrat v metafyzice.
Ono netestovatelné „My“, to jsou rozličné „my“, které se utváří artikulací různých společenských problémů a hlášením se o slovo při jejich řešení. „My“ - to je/jsou tedy veřejnost/veřejnosti. Bez veřejnosti nejsou veřejné problémy a demokratická politika. Protože pak dochází k tomu, že profesionální politická třída, v tomto případě socdem politici, vypráví „příběhy práce“, které nezajímají ani ty „lidi práce“, anebo kašle na Romy, migranty, homosexuály, ženy, spravedlivé soudní procesy, inkluzi atp. a ještě to někdy staví proti „lidem práce“. Takže dle mne demokracie není možná bez sebe-organizující se veřejnosti.
Myšlenkové pozadí („teorii“) sociální demokracie určoval scientismus? Určovaly ji různé směry, mezi jinými i scientismus. Ale trochu bych se bránil. Co je scientismus? Dalo by se říci, že je to, mimo jiné, ideologie nepochopené moderní (experimentální) vědy. Nepochopené těmi, co si myslí, že věda může poskytnout univerzální bezpečí epistemologické jistoty, protože vědec v něm dokáže nazírat vnější, nezávislý svět, aniž by musel brát v úvahu, že je v něm vždy již prakticky přítomen (zainteresován). Scientismus si hraje na vědu, dovolává se vědy, zbožšťuje vědu, ale nerozumí (experimentální) vědě, praxi a metodě této vědy. (Heidegger o tomto ne-sebe-porozumění doby, ve kterém hraje velkou roli experimentální věda, píše moc hezky ve Věku obrazu světa.) Scientismus se reflexivně začal hroutit zevnitř experimentální vědy, když „nejfundamentálnější“ věda o hmotné realitě – fyzika, vyústila do podoby, kdy si přestala si domýšlet, že může nazírat realitu zvnějšku. Tahle představa mohla vzniknout od Keplera v éře Keplera pozorováním největších a časoprostorově nejvzdálenějších objektů – vesmírných těles a padla s Heisenbergem a Bohrem při zkoumání nejelementárnější úrovně pohybu hmoty. Je pravda, že tenhle scientismus se dodnes v nejrůznějších nápadnějších i méně nápadných podobách drží některých věd o člověku, kde se udržuje pojetí člověka jako „pozorovatele“. Podle mne ale tenhle scientistický přístup sociální demokraté v praktické politice velmi brzy postupně opouštěli, a to přímo, nepřímo a více či méně pod vlivem teoretických přístupů vytvářených na jejím pozadí, které pomáhaly scientistický přístup systematicky rozbíjet už od přelomu devatenáctého a dvacátého století. Faktem ovšem je, že s rozvojem masové mediální demokracie se do politiky stále vrací a významně ji deformuje. Např. vpádem marketingu, ve kterém je člověk - občan vytěsněn člověkem jako „zákazníkem“ či „voličem“.
Jinak děkuji všem za bezva podněty pro tříbení mysli. Protože si myslím, že se už točím tak trochu v kruhu, za sebe účast v diskusi pod tímto článkem končím. Autor podle mne nastínil alespoň pro mne velmi zajímavé téma. Jistě se k němu v různých podobách budeme tady na DR vracet.
... tušil jsem, že tenhle odkaz na poststrukturalistický obrat ve filosofii byste mohl zmínit. Zařazuji tenhle způsob myšlení do tradice jemného osobního tříbení mysli, ale ne příliš užitečný pro veřejné účely. Svět filosofie je ale naštěstí pestrý a můžeme si svobodně vybrat; kritérium testování praxí není obecně závazné. Aby se tomu mnohé filosofie vyhnuly a mohly se nadále tvářit vznešeně, raději se od této praxe drží v uctivé vzdálenosti.
Jinak, pokud jde o ten údajný Hellerův marxistický dogmatismus, pane Poláčku. Nevím, proč bych měl přistoupit na jeho vysvětlení pod vlivem Vašeho čtení Marxe. Mám pocit že z klasika, kterého si tady všichni vážíme, Heller dokáže ve srovnání s Vámi vykřesat řadu užitečných hypotéz.
"kterákoli socdem dnes" nesází na "nevditelnou ruku trhu", pokud se na to nedíváme tak, že trh je substancí Dobra (je fundamentální podmínkou svobody), anebo Zla (je fundamentální překážkou svobody). Socdem říká, že trh fundamentální svobodu nezaručuje ani ji fundamentální nepŕekáží. Tzn. trh lze regulovat s cílem eliminace negativních důsledků, resp. s cílem uchování pozitivních přínosů. Problém je, že tohle se vcelku dařilo v národním demokratickém měřítku, ale nedaří se to ve fázi de-politizované globalizace. Zatím nedochází k testování demokracie v nadnárodním globálním časoprostoru. Ekonomika utekla do globállu, politika uvízla v národních hranicích. EU, která by měla v našem politickokulturním prostředí sehrát roli přechodníku, to zatím neumí.
Výzva k vedení SOCDEM: Neuzavírejte dohodu se Stačilo!
Oto Novotný
Dohoda je zjevně odsouhlasena, teď to půjde do předsednictva. Tam bude nyní jen malý odpor, pokud nějaký (řada členů se neúčastní, nebo už ze strany odešla). Údajně je tam závazek společného klubu a zůstává referendum o členství v EU a NATO. Zjevně je Zaorálek nepřesvědčil, že jsou to "blbosti". Prý v těch sporných tématech si každý bude dělat samostatnou politiku. Vzhledem k tomu šílenému oportunismu Maláčové a Zaoše uslyšíme z jejich strany maximálně nesmělé kuňkání.
Jako správný filozof dedukuješ ty skupiny voličů, aniž bys k tomu potřeboval empirická data. To říkám s úsměvem. Ale přiznávám, že na dnešním dvou-tří procentním vzorku voličů socdem se to stejně nedá změřit.
Zachování "podstaty" sociální demokracie předpokládá přítomnost silné skupiny a), jakkoli nikdy nebude nejsilnější počtem, ale měla by být významná vlivem. Tohle "ukotvení tu ale už dávno není", mezi voliči a nakonec i mezi členy už dlouho zdaleka nejvíc převažují c) a d). Skupina b), původně vázaná na a) je k nim postupně strhávána. Tohle se dá vyčíst z dat sešupu socdem cca od roku 2010.
Za hlavního mluvčího té první skupiny jsem nikdy nepovažoval Koháka, dokonce si myslím, že by měl dnes problém se vůči tomu, kam stranu Maláčová a Zaorálek vedou, jednoznačně vymezit. On byl dost ustřelený od praktické politiky.....
Oslovil jsem přímo Maláčovou a Zaorálka, abych zdůraznil jejich primární zodpovědnost za toto rozhodnutí, aby se neschovávali za nějaké předsednictvo. Ti lidé v předsednictvu jsou úplně zmatení a ve vleku demagogických argumentů, které jim ti dva servírují. Samozřejmě si nedělám vůbec žádné iluze o svědomí Jany a Luboše... Udělal jsem vše, co jsem mohl a tohle bylo to poslední. Do pátku bude zřejmě rozhodnuto. Vůbec jsem nechtěl působit devótně, pokud to na Tebe takto působí, tak jsem to napsal blbě.....
A jak už jsem Ti řekl: Asi by mne spíše kleplo, pokud bych to nenapsal.....
Zvolení Donalda Trumpa a konec filozofie
Radovan Bartošek
Ono netestovatelné „My“, to jsou rozličné „my“, které se utváří artikulací různých společenských problémů a hlášením se o slovo při jejich řešení. „My“ - to je/jsou tedy veřejnost/veřejnosti. Bez veřejnosti nejsou veřejné problémy a demokratická politika. Protože pak dochází k tomu, že profesionální politická třída, v tomto případě socdem politici, vypráví „příběhy práce“, které nezajímají ani ty „lidi práce“, anebo kašle na Romy, migranty, homosexuály, ženy, spravedlivé soudní procesy, inkluzi atp. a ještě to někdy staví proti „lidem práce“. Takže dle mne demokracie není možná bez sebe-organizující se veřejnosti.
Myšlenkové pozadí („teorii“) sociální demokracie určoval scientismus? Určovaly ji různé směry, mezi jinými i scientismus. Ale trochu bych se bránil. Co je scientismus? Dalo by se říci, že je to, mimo jiné, ideologie nepochopené moderní (experimentální) vědy. Nepochopené těmi, co si myslí, že věda může poskytnout univerzální bezpečí epistemologické jistoty, protože vědec v něm dokáže nazírat vnější, nezávislý svět, aniž by musel brát v úvahu, že je v něm vždy již prakticky přítomen (zainteresován). Scientismus si hraje na vědu, dovolává se vědy, zbožšťuje vědu, ale nerozumí (experimentální) vědě, praxi a metodě této vědy. (Heidegger o tomto ne-sebe-porozumění doby, ve kterém hraje velkou roli experimentální věda, píše moc hezky ve Věku obrazu světa.) Scientismus se reflexivně začal hroutit zevnitř experimentální vědy, když „nejfundamentálnější“ věda o hmotné realitě – fyzika, vyústila do podoby, kdy si přestala si domýšlet, že může nazírat realitu zvnějšku. Tahle představa mohla vzniknout od Keplera v éře Keplera pozorováním největších a časoprostorově nejvzdálenějších objektů – vesmírných těles a padla s Heisenbergem a Bohrem při zkoumání nejelementárnější úrovně pohybu hmoty. Je pravda, že tenhle scientismus se dodnes v nejrůznějších nápadnějších i méně nápadných podobách drží některých věd o člověku, kde se udržuje pojetí člověka jako „pozorovatele“. Podle mne ale tenhle scientistický přístup sociální demokraté v praktické politice velmi brzy postupně opouštěli, a to přímo, nepřímo a více či méně pod vlivem teoretických přístupů vytvářených na jejím pozadí, které pomáhaly scientistický přístup systematicky rozbíjet už od přelomu devatenáctého a dvacátého století. Faktem ovšem je, že s rozvojem masové mediální demokracie se do politiky stále vrací a významně ji deformuje. Např. vpádem marketingu, ve kterém je člověk - občan vytěsněn člověkem jako „zákazníkem“ či „voličem“.
Jinak děkuji všem za bezva podněty pro tříbení mysli. Protože si myslím, že se už točím tak trochu v kruhu, za sebe účast v diskusi pod tímto článkem končím. Autor podle mne nastínil alespoň pro mne velmi zajímavé téma. Jistě se k němu v různých podobách budeme tady na DR vracet.
Jinak, pokud jde o ten údajný Hellerův marxistický dogmatismus, pane Poláčku. Nevím, proč bych měl přistoupit na jeho vysvětlení pod vlivem Vašeho čtení Marxe. Mám pocit že z klasika, kterého si tady všichni vážíme, Heller dokáže ve srovnání s Vámi vykřesat řadu užitečných hypotéz.