Co je na Donaldu Trumpovi nejhorší? Jeho lži? Jeho rasismus? Že pohrdá ženami a zřejmě je opakovaně obtěžoval? Že evidentně odmítá jasně uznat výsledek demokratických voleb? To vše je samo o sobě dost zlé. Ale nikoli nejhorší. To nejhorší je skutečnost, že Trump je mužem v zrcadle.

Rádi se pohoršujeme nad jeho výstřelky, a rádi na něj nahlížíme jako na zrůdného podivína, absolutní opak toho, co v našich představách tvoří moderní, civilizovanou společnost. Trump ale není nic takového. Je kvintesencí všeho, co jsme byli ponoukáni přát si a obdivovat. Trump je natolik odporný nikoli proto, že by se základním hodnotám naší civilizace zpronevěřoval, ale proto, že je ztělesňuje.

Trump zosobňuje vlastnosti vynášené právě oním světem médií a korporací, jemuž s oblibou v rebelské póze spílá. Je to přitom svět, který jej stvořil. Je balíkem vnějších hodnot - fetišizace bohatství, moci a „imidž.“ A má to štěstí působit ve společnosti, v jejíž veřejné debatě se vnější hodnoty systematicky prosazují. Jeho okázalá spotřeba, sebechvála a nabubřelé (jakkoli křehké) ego — to vše ladí s převládajícím velkým příběhem naší éry.

Dědic nesmírného bohatství, jež se inzeruje coby jediný strůjce vlastního štěstí - to je pravý muž své doby! Jeho televizní pořad „The Apprentice“ jej vykresluje jako přesně to to, co není: obyčejný člověk, jež se ze dna na vrchol vyškrábal svým umem a podnikavostí. Ne že by se v tomto nějak odlišoval od drtivé většiny superbohatých, jejichž pečlivě budovaný a médii loajálně šířený portrét podnikatelské ctnosti obvykle koliduje s minulostí tučného dědictví, státní podpory, monopolistických praktik a rentiérské pohodlnosti.