Co je na Donaldu Trumpovi nejhorší? Jeho lži? Jeho rasismus? Že pohrdá ženami a zřejmě je opakovaně obtěžoval? Že evidentně odmítá jasně uznat výsledek demokratických voleb? To vše je samo o sobě dost zlé. Ale nikoli nejhorší. To nejhorší je skutečnost, že Trump je mužem v zrcadle.

Rádi se pohoršujeme nad jeho výstřelky, a rádi na něj nahlížíme jako na zrůdného podivína, absolutní opak toho, co v našich představách tvoří moderní, civilizovanou společnost. Trump ale není nic takového. Je kvintesencí všeho, co jsme byli ponoukáni přát si a obdivovat. Trump je natolik odporný nikoli proto, že by se základním hodnotám naší civilizace zpronevěřoval, ale proto, že je ztělesňuje.

Trump zosobňuje vlastnosti vynášené právě oním světem médií a korporací, jemuž s oblibou v rebelské póze spílá. Je to přitom svět, který jej stvořil. Je balíkem vnějších hodnot - fetišizace bohatství, moci a „imidž.“ A má to štěstí působit ve společnosti, v jejíž veřejné debatě se vnější hodnoty systematicky prosazují. Jeho okázalá spotřeba, sebechvála a nabubřelé (jakkoli křehké) ego — to vše ladí s převládajícím velkým příběhem naší éry.

Dědic nesmírného bohatství, jež se inzeruje coby jediný strůjce vlastního štěstí - to je pravý muž své doby! Jeho televizní pořad „The Apprentice“ jej vykresluje jako přesně to to, co není: obyčejný člověk, jež se ze dna na vrchol vyškrábal svým umem a podnikavostí. Ne že by se v tomto nějak odlišoval od drtivé většiny superbohatých, jejichž pečlivě budovaný a médii loajálně šířený portrét podnikatelské ctnosti obvykle koliduje s minulostí tučného dědictví, státní podpory, monopolistických praktik a rentiérské pohodlnosti.

Pokud se jeho politika nějak liší od zbytku současné Republikánské strany, pak snad tím, že je v některých ohledech liberálnější. Pro dnešní pionýry republikánské politiky je každá neřest ctností, každá ctnost neřestí. Za povzbuzování mediálních korporací rozpoutali Republikáni totální válku proti empatii, altruismu a obyčejné mezilidské slušnosti.

Hýkavým posměchem doprovázená demontáž politických pojistek a demokratických obyčejů, bezuzdné dupání po všem, co je v lidské povaze velkorysé, laskavé a družné, to vše proměnilo jejich stranu v politickou obdobu hry Mortal Kombat.

Vynalezl Donald Trump jako první rasismus a xenofobii, jež prostupují jeho kampaň? Sám si vymyslel konspirační teorie o zfalšovaných volbách a zločinném spolčení svých odpůrců? Nikoli, obojí má v republikánské rétorice dlouhou historii. Novinkou je, že dokázal tato témata spojit do efektního proudu jedovaté demagogie. Pole bylo oráno dlouho a důkladně. Stačilo pak, aby přišel někdo dostatečně neomalený a bezohledný — a zasel.

Samotnému Trumpovi nelze vyčítat ani to, že ignoruje, popírá či zesměšňuje některé nejzávažnější problémy naší éry, jako například změny klimatu. Mezi republikánskými prominenty se stěží najde někdo, kdo by jednal jinak. Když jsme u toho, otázka na změny klimatu nepadla ani v jediné ze čtyř předvolebních debat. I pokud politici a novináři vědeckou realitu ve věci klimatu uznávají, ničemu to nepomůže, budou-li se problematice vyhýbat, jako by byla prokletá.

James Madison předpokládal, že ústava Spojených států by měla být založena na reprezentaci, tlumené soutěží mezi politickými frakcemi. V desátém z „Listů federalistů“ psaném roku 1787 tvrdí, že velké republiky projevují menší tendenci ke korupci, než malé „čisté“ demokracie. Velké množství občanů mělo podle Madisona činit „pro nehodného kandidáta obtížnějším provozovat úspěšně všechna ta zákeřná čachrování, která volby tak často provázejí“. Početnost voličstva měla chránit celý systém před nátlakem zájmových skupin. Politika ve velkém měřítku měla spíše vynášet do popředí osoby „osvícených názorů a ctnostného smýšlení“.

Místo toho mají dnes Spojené státy (stejně jako mnoho dalších zemí) to nejhorší z obojího: početné voličstvo, ovládané drobounkou klikou. Republikám nevládnou, jak se Madison obával, „tajná přání nespravedlivé, sobecké většiny“, nýbrž ne až tak tajná přání nespravedlivé a sobecké menšiny. Madison nemohl předvídat, jak účinně lze uchvátit vládu nad celou společností - bez ohledu na její velikost - skrze sofistikovaný lobbistický průmysl a neomezené příspěvky na politické kampaně.

Na každého poslance, lhostejno zde republikána, či demokrata, jenž si dokáže udržet alespoň zdání nezávislosti, připadají tři další na uzdě korporátního kapitálu. V menší míře tomu tak bylo už předtím a definitivně to potvrdil Nejvyšší soud Spojených států, když rozhodl, že rozpočty na kampaně nemají být nijak smysluplně omezeny. Z kandidátů do politických funkcí se staly snadno ovladatelné loutky, neschopné vyslyšet ty, kdo volají o pomoc, neschopné vykázat do patřičných mezí ty, kdo potřebují ukáznit, neschopné vzepřít se těm, kteří je platí.

Demokracie Spojených států je natolik zkažená mocí peněz, že je obtížné ji za demokracii vůbec ještě považovat. Jednotlivé politiky lze z funkcí vyštípat, ale co chcete dělat, když je zkorumpována celá politická struktura? Jistě, můžete uvěřit demagogovi, který se zuřivě vlamuje do této politické prázdnoty a velkohubě pranýřuje přesně to, čeho je sám příkladem. Potíž ovšem není v tom, jak tvrdí Trump, že by se volby fixlovaly podváděním při sčítání. Celý volební proces je podvodem na voličích dávno předtím, než se vůbec přiblíží k urnám. Když Trump hlásá, že obyčejný člověk je odrbáván systémem, má pravdu. Problém je v tom, že Trump je ten systém.

Základem ústavního zřízení USA není, jak si představoval Madison, reprezentace tlumená soutěží mezi frakcemi. Ve skutečnosti se dnes jedná o plutokracii tlumenou skandálem. Jinak řečeno: to jediné co dnes absolutní vládě peněz stojí v cestě, je příležitostné odhalení krajních přešlapů nejbohatších. Čím je v tomto ohledu Trumpova politická kariéra výjimečná, je skutečnost, že jeho skandály mu přinejmenším donedávna nebyly nijak ke škodě.

Trump se nám hnusí, protože kde jiní užívají píšťalky, on volí klakson. Strašně neradi slyšíme takové názory vyslovovány natolik bezohledně. V hloubi duše přitom víme, že z nich na nás čiší principy, jež vládnou světem.

Protože to Trumpem nezačalo, Trumpem, bez ohledu na to jak zle může prohrát, to ani neskončí. Ano, je to člověk plytký, prolhaný, neurvalý a krajně nebezpečný. Tyto vlastnosti jej ale nečiní černou ovcí, nýbrž naopak dokonalým reprezentantem své kasty: kasty, která řídí globální ekonomiku a ovládá naši politiku. Trump je náš systém, zbavený všeho předstírání.