Je to jednoduché — buď bude vzkvétat demokracie, nebo superbohatí. Státy a společnosti po celém světě jsou pod tlakem těch, kteří prostřednictvím svých tučných kont, oligarchických struktur a z toho vyplývajícího politického a společenského vlivu podkopávají demokratické pořádky a instituce.

Na jedné straně stojí velcí miliardáři, jejichž cílem je být ještě většími miliardáři. Na druhé straně pak masy lidí žijících zdánlivě obyčejné životy mezi prací, rodinou a troškou volného času. Zatímco jedni mají k dispozici celé sociální sítě, mocné tiskové orgány, marketingové týmy a ohromné příspěvky na kampaně, druzí mohou svůj hlas uplatnit „jen“ ve volbách, několika nezávislých médiích a v již dekády skomírajících demokratických institucích.

Kdysi „demokratický svět“ prochází děsivým procesem oligarchizace. My, obyvatelé nominálně demokratických zemí stále máme parlamenty, rady, výbory, instituce, volené funkce, avšak o tom, kdo do nich bude zvolen, stále častěji rozhodují peníze superbohatých a jimi placená mediální masáž — a nikoli upřímné přesvědčení, že ten či onen kandidát bude bránit zájmy svých voličů a prosazovat jím deklarovaný program.

Už žádné volby

Není snad lepšího příkladu postupu oligarchizace než současná kandidatura Donalda Trumpa. Na nedávném předvolebním setkání na Floridě, organizovaném konzervativním think-tankem Turning Point, Trump prohlásil: „Křesťané, jděte k volbám, jen tentokrát. Už to nebudete muset dělat. Musíte jít volit. Za čtyři roky už volit nemusíte. My to zařídíme tak dobře, že už nebudete muset volit.“

Děje se tak jen několik dní poté, co se jeden z nejbohatších lidí světa Elon Musk veřejně vyslovil pro principy, které mimo jiné reprezentuje Donald Trump a jeho republikánská strana. Musk rovněž uvedl, že dotuje jednu z organizací, které finančně podporují republikány, ale popřel, že by se zavázal k přímým finančním darům Trumpovy kampaně. Mezi největší politické donory Trumpova kandidáta na viceprezidenta J. D. Vance patří jiný miliardář, Peter Thiel, který Vance podpořil již v jeho senátorské kampani.

Musk se nechal slyšet, že jsou to právě republikáni, kteří „většinou, ale ne zcela, stojí na straně zásluh a svobody“. Velký kapitál technologického průmyslu v čele s Muskem má o směřování americké demokracie patrně jasno: nejlepším kandidátem na prezidenta je ten, kdo se útokem na americký Kapitol pokusil rozvrátit demokratické postupy a opakovaně se vyslovil proti demokratickým principům.

Tradiční oponent republikánů, Demokratická strana, si ovšem v procesu ovlivňování politických procesů nejbohatšími v ničem nezadá. Stejně jako Trump, i demokratická kandidatura Joa Bidena a následně Kamaly Harrisové je ovlivňována mocnými donory. Ostatně byl to i jejich tlak, který nakonec přivedl Bidena k rozhodnutí vzdát se kandidatury.

Centristický think-tank demokratů The Progressive Policy Institute v minulosti obdržel prostředky od fosilní korporace Exxon Mobile a nyní i miliardáři ze Silicon Valley přemýšlejí o tom, zda podpořit Kamalu Harrisovou.

Připočíst musíme rovněž dopady protiodborářské legislativy historicky vytvářené jak v prostředí demokratů, tak republikánů, která dlouhodobě podkopala moc odborů, a tedy i potenciální zdroje financování kampaní nezávislé na moci korporací. Během dekád se tak americký demokratický proces stává čím dál více náchylnější vůči moci velkého bohatství — a Trump je jen vrcholkem ledovce.

Oligarchizace postupuje i u nás

Postupující oligarchizace demokratických institucí ale zdaleka není záležitostí jen Spojených států. Dlouhodobě se mluví o vlivu miliardáře Roberta Murdocha ve Velké Británii, případ Ruska a tamější moci oligarchie ani není nutné obšírněji připomínat. Podle listu The Economist je právě Rusko v čele žebříčku takzvaného klientského kapitalismu, kde za významnou částí ekonomické aktivity stojí korporace miliardářů s „přátelským vztahem“ ke státu. A hned za Ruskem stojí v žebříčku Česká republika.

Stejně jako Trump se i Andrej Babiš v minulosti vyslovil proti demokratickým institucím. Jeho výroky o „žvanírně“ nebo zrušení Senátu už nepřekvapí. Babiš se svým majetkem představuje jednoho z nejmocnějších lidí v České republice, který skrze svůj Agrofert rozhoduje o klíčových otázkách zemědělství a potravinářského sektoru. Není tomu rovněž dávno, co Babiš vlastnil i jeden z nejvlivnějších mediálních domů MAFRA a čile ho využíval k ovlivňování veřejné debaty v České republice.

Babiš však zdaleka není sám. Takřka celá mediální scéna je ovládána superbohatými. Bývalou Babišovu MAFRU vlastní Karel Pražák, vydavatelství Economia s vlivnými tituly jako Aktuálně.cz nebo Hospodářské noviny kontroluje Zdeněk Bakala. Seznam.cz, Novinky.cz a zbytky nakladatelství Borgis s deníkem Právo ovládá či spoluovládá Ivo Lukačovič. Ten před několika týdny napsal, že „drží palce“ s „nakolejováním“ Seznam Zpráv, které předtím údajně „oddriftovaly ze svého pravicového zaměření jinam“. Tím sám na sebe prozradil, že je ochoten uplatňovat svůj vliv na jím vlastněné redakce, co se týče obsahu a názorové pozice.

Samostatnou kapitolu představují mediální aktivity uhlobarona Pavla Tykače nebo fosilního oligarchy Daniela Křetínského, kteří opakovaně pomocí influencerů a nejrůznějších mediálních projektů ohýbají český veřejný prostor ve prospěch svých vlastních zájmů.

Ostatně nejčerstvějším příkladem je mediální masáž, které byla vystavena vláda Petra Fialy v den, kdy měla rozhodovat o schválení klíčových dokumentů v oblastech energetiky a ochrany klimatu. Ráno 17. července vyšly v několika českých médiích články o „Green Dealu po česku“, ve kterých autoři vykreslovali novou klimatickou legislativu jako útok na peněženky Čechů. Podle Blesku má zdražit benzín, potraviny nebo bydlení. Na serveru iDnes zase vyšel text Václava Janouše, který už v titulku hlásá, že „prudce zdraží benzin, uhlí i stavby“. Vláda nakonec o dokumentech ani nehlasovala.

Jaká náhoda, že zrovna bulvární deník Blesk vlastněný Danielem Křetínským burcuje proti opatřením, jejichž cílem je ukončení průmyslu spalování fosilních paliv, na němž Křetínský postavil svůj astronomický majetek.

Ekonomická moc spojená s mocí mediální si zkrátka dokáže ochočit i ty nejmocnější demokraticky volené zástupce. Pokud nám skutečně leží na srdci osud naší demokracie, musíme nejprve omezit moc oligarchů, ať už je to Donald Trump nebo Elon Musk, Andrej Babiš či Ivo Lukačovič. Politický systém, v němž bohatí válcují zájmy ostatních, zkrátka a dobře není demokracií.