Je to jednoduché — buď bude vzkvétat demokracie, nebo superbohatí. Státy a společnosti po celém světě jsou pod tlakem těch, kteří prostřednictvím svých tučných kont, oligarchických struktur a z toho vyplývajícího politického a společenského vlivu podkopávají demokratické pořádky a instituce.

Na jedné straně stojí velcí miliardáři, jejichž cílem je být ještě většími miliardáři. Na druhé straně pak masy lidí žijících zdánlivě obyčejné životy mezi prací, rodinou a troškou volného času. Zatímco jedni mají k dispozici celé sociální sítě, mocné tiskové orgány, marketingové týmy a ohromné příspěvky na kampaně, druzí mohou svůj hlas uplatnit „jen“ ve volbách, několika nezávislých médiích a v již dekády skomírajících demokratických institucích.

Kdysi „demokratický svět“ prochází děsivým procesem oligarchizace. My, obyvatelé nominálně demokratických zemí stále máme parlamenty, rady, výbory, instituce, volené funkce, avšak o tom, kdo do nich bude zvolen, stále častěji rozhodují peníze superbohatých a jimi placená mediální masáž — a nikoli upřímné přesvědčení, že ten či onen kandidát bude bránit zájmy svých voličů a prosazovat jím deklarovaný program.

Už žádné volby

Není snad lepšího příkladu postupu oligarchizace než současná kandidatura Donalda Trumpa. Na nedávném předvolebním setkání na Floridě, organizovaném konzervativním think-tankem Turning Point, Trump prohlásil: „Křesťané, jděte k volbám, jen tentokrát. Už to nebudete muset dělat. Musíte jít volit. Za čtyři roky už volit nemusíte. My to zařídíme tak dobře, že už nebudete muset volit.“

Děje se tak jen několik dní poté, co se jeden z nejbohatších lidí světa Elon Musk veřejně vyslovil pro principy, které mimo jiné reprezentuje Donald Trump a jeho republikánská strana. Musk rovněž uvedl, že dotuje jednu z organizací, které finančně podporují republikány, ale popřel, že by se zavázal k přímým finančním darům Trumpovy kampaně. Mezi největší politické donory Trumpova kandidáta na viceprezidenta J. D. Vance patří jiný miliardář, Peter Thiel, který Vance podpořil již v jeho senátorské kampani.

Musk se nechal slyšet, že jsou to právě republikáni, kteří „většinou, ale ne zcela, stojí na straně zásluh a svobody“. Velký kapitál technologického průmyslu v čele s Muskem má o směřování americké demokracie patrně jasno: nejlepším kandidátem na prezidenta je ten, kdo se útokem na americký Kapitol pokusil rozvrátit demokratické postupy a opakovaně se vyslovil proti demokratickým principům.

Tradiční oponent republikánů, Demokratická strana, si ovšem v procesu ovlivňování politických procesů nejbohatšími v ničem nezadá. Stejně jako Trump, i demokratická kandidatura Joa Bidena a následně Kamaly Harrisové je ovlivňována mocnými donory. Ostatně byl to i jejich tlak, který nakonec přivedl Bidena k rozhodnutí vzdát se kandidatury.

Centristický think-tank demokratů The Progressive Policy Institute v minulosti obdržel prostředky od fosilní korporace Exxon Mobile a nyní i miliardáři ze Silicon Valley přemýšlejí o tom, zda podpořit Kamalu Harrisovou.

Připočíst musíme rovněž dopady protiodborářské legislativy historicky vytvářené jak v prostředí demokratů, tak republikánů, která dlouhodobě podkopala moc odborů, a tedy i potenciální zdroje financování kampaní nezávislé na moci korporací. Během dekád se tak americký demokratický proces stává čím dál více náchylnější vůči moci velkého bohatství — a Trump je jen vrcholkem ledovce.

Oligarchizace postupuje i u nás