Druhé funkční období amerického prezidenta Donalda Trumpa svět beze sporu postaví před řadu donedávna obtížně představitelných, a tím pádem i dosavadními nástroji těžko řešitelných výzev. Již nyní je zřejmé, že jednou z hlavních bude počínání jeho nejdůležitějšího byznysového spojence a do budoucna také šéfa vládní agentury pro efektivitu vládnutí Elona Muska.

Připomeňme, že Musk je nejbohatším člověkem zeměkoule, který promlouvá do hned několika klíčových odvětví — jako spoluzakladatel a šéf firmy Tesla je nejen pionýrem elektromobility, ale vlastní také satelitní systém Starlink poskytující připojení k internetu i tam, kde běžné možnosti připojení nejsou k dispozici, kupříkladu ve válečných oblastech. Tato technologie je součástí jeho firemního impéria zvaného SpaceX, jehož primárním cílem je kolonizace vesmíru.

Zachránce před blbci a tyrany?

Jako kdyby už jen přímé propojení byznysu tohoto rázu s politickou mocí nebylo nadmíru problematické, je tu samozřejmě ještě i vlivná sociální síť X, dřívější Twitter, kterou Musk nejen vlastní, ale i utváří tak, aby čím dál víc odpovídala jeho vlastnímu světonázoru, který v posledních pár letech zaznamenal prudkou otočku směrem k pravicovému extrému. V neposlední řadě pak síť X Musk sám využívá k vytrubování svých vlastních postojů do světa.

To v posledních týdnech na vlastní kůži zažívá i Německo. Voliče, kteří se koncem února chystají k předčasným parlamentním volbám, se Elon Musk rozhodl ponoukat, aby volili pravicově extremistickou Alternativu pro Německo (AfD) jako údajně jedinou stranu, která je schopná Německo „na pokraji ekonomického a kulturního kolapsu“ zachránit.

Čile to pak na síti X doplňuje urážkami předních německých politiků — dosavadního ministra pro hospodářství a klima a lídra Zelených do nadcházejících voleb označil za „hlupáka“, sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze, který též svou stranu vede do voleb, za „nekompetentního blbce“ a spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera za „antidemokratického tyrana“.

Na německém příkladu je přitom dobře vidět, jak rychle a dramaticky se Muskova proměna, ať už z autentického hnutí mysli, či vypočítavosti, směrem k tomu, s kým do budoucna bude výhodné být zadobře, odehrála. Ještě v roce 2018, když šlo u umístění nové fabriky Tesla v Evropě, označoval Německo přátelsky za „první volbu“ a i německá politika vůči němu nešetřila chválou. Když bylo zřízení závodu přiklepnuto 2020 braniborskému městečku Grünheide, označil Muska ministerský předseda tamní zemské vlády za „obdivuhodného“.

Muskova podpora německé ultrapravice

V mezičase se však Musk očividně řídí vlastními radami, tedy aby se lidé spolehli z hlediska informací o světě zejména na jeho síť X jako platformu, která „odstiňuje šum a dává prostor tomu, co se děje doopravdy“. Pravidelně tam tak sám interaguje s předními německými extremistickými účty, doloženo je, jak si politickou situaci v Německu nechává vyložit přední influencerkou této scény.

Celý tento vývoj má dva předběžné vrcholy: Jednak vyšel 28. prosince v deníku Die Welt Muskův názorový text, v rámci kterého se jeho podpora pro AfD přelila z virtuálního prostoru sítě X do fyzické reality přímo v Německu. Skandál z toho tím pádem také byl náležitý — dosud není zcela zřejmé, na čí popud k tomu došlo, redakci v reakci na to opustilo vícero jejích členů, mimo jiné i šéfka názorové rubriky.

Jako pravděpodobné se jeví, že šlo o podobné nadbíhání novopečené americké moci, kterého jsme nyní svědky hlavně za Atlantikem — vydavatelství Springer-Verlag, do jehož rodiny Die Welt patří a které vede dlouhodobě kontroverzní šéf Matthias Döpfner, totiž plánuje expanzi do Ameriky.

Ještě skandálnější pak bylo, že Musk začátkem ledna uspořádal v přímém přenosu na X rozhovor se spolupředsedkyní a lídryní AfD do únorových voleb Alicí Weidelovou, kde si oba nerušeni žádnou kritickou moderací navzájem pochlebovali a měli možnost ventilovat své problematické pohledy na svět.

Největší pozdvižení přitom způsobilo tvrzení Weidelové, že Adolf Hitler byl vlastně komunista. Ačkoli celkově předsedkyně AfD z interview nevyšla moc dobře — i členové a členky AfD přiznávali, že působila zbytečně nervózně a servilně a moc se nevyznamenala ani co do suverénního ovládání angličtiny, převažuje názor, že samotná pozornost, kterou rozhovor vzbudil, a zájem vlivného byznysmena, který nadále nemalé množství lidí přinejmenším fascinuje, AfD může pomoct.

Poté, co strana v posledních měsících nebyla ostrakizovaná už jen v Německu, ale měla problémy najít spojence kupříkladu i v Evropském parlamentu, se beze sporu jedná o posílení jejího významu a určitou legitimizaci.

Odpovídajícím způsobem je z nejnovějšího vývoje zděšená německá mainstreamová politika. Předseda Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) Lars Klingbeil přirovnává Muska k Putinovi, protože vidí paralely v tom, že chtějí oba Německo oslabit a uvrhnout do chaosu. Objevují se také hlasy žádající přehodnocení toho, jak vítané jsou ještě Muskovi investice v Německu.

X porušuje evropskou legislativu

Jinak se ale klasické politické nástroje v Německu jeví poněkud bezmocné. Na stole je výzva, aby prezident Trump nejpozději po své inauguraci vyjasnil, zda jsou Muskovy výpady součástí oficiálního amerického postoje vůči Německu. Dosavadní indicie přitom napovídají, že v takových kategoriích se do budoucna pravděpodobně spíše už hrát nebude.

Stejně tak zoufale působí, že příslušné spolkové orgány nyní zkoumají, zda Muskova — prozatím nefinanční — podpora není porušením německého zákona o politických stranách, který angažmá zahraničních subjektů ve prospěch tamních politických stran nedovoluje. Je velmi nepravděpodobné, že i kdyby řízení dopadlo v Muskův neprospěch, ten by si z toho cokoli dělal.

Nakonec tak Německu nezbývá než spoléhat na evropskou legislativu, která v podobě nového Nařízení o digitálních službách (Digital Services Act) umožňuje postihovat sociální sítě, které nedostatečně bojují s projevy nenávisti a dezinformacemi. Již v létě minulého roku Evropská komise předběžně konstatovala, že Muskova síť X je s ní na štíru hned v několika konkrétních bodech. V případě chybějící nápravy hrozí pokuta až ve výši šesti procent celosvětového obratu — a v krajním případě dokonce vypnutí sítě.

Související procesy však potrvají a škodám, které se do té doby mohou zejména ve smyslu ovlivnění veřejného mínění nebo nedej bože přímo ovlivnění volebních výsledků, tak těžko zabrání. Nadále tak platí, že nejen Německo je prozatím rozvratnické, extremistické moci kombinující politický, byznysový a mediální vliv spíše vydáno napospas. Což se po Trumpově inauguraci bude zřejmě jen dále zhoršovat.