Donald Trump vstoupil do americké politiky především jako bořitel. Té části americké veřejnosti, která byla nespokojená s politickými poměry a pod vlivem sociálních sítí věří různým konspiračním teoriím, nabídl uskutečnění politické pohádky: jako prezident prý rozmetá „deep state“ — tajný stát „schovaný“ za tím oficiálním, který ovládají nikým nevolení mocní lidé.

Zatočit s „deep state“ Trump sliboval už během kampaně před rokem 2016. Adresátem jeho plánu ovšem ve skutečnosti nebyl nikdo jiný než úředníci a odborníci. Po svém zvolení však zjistil, že při své politické nezkušenosti okolo sebe lidi, kteří vědí, jak funguje nejen americká domácí politika, ale i ta mezinárodní, prostě potřebuje.

Pak přišla epidemie covidu—19 a Trump začal mít jiné starosti než hledat a bořit „deep state“. I tak ale stačil z klíčových pozic vyhodit desítky zkušených lidí, jimiž se obklopil na začátku svého prezidentství. Někteří z nich o něm nyní mluví jako o fašistovi.

Lidé, při něm zůstali až do konce jeho prvního prezidenství, byli často protřelí hochštapleři, jako třeba bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani. Byli to ti, kteří pochopili, že cesta k vlivu v Trumpově světě vede skrze naprostou loajalitu, vzývání jeho neomylnosti a přiživování jeho paranoidního vnímání americké politiky.

Během prvního pobytu v Bílém domě se tak Trumpovi „deep state“ odhalit a porazit nepodařilo. Jeho boj skončil u „neposlušných“ generálů, kteří kupříkladu odmítali použít americkou armádu k potlačení demonstrací, na zásadní souboj už však nezbyl čas, protože Trump prohrál prezidentské volby v roce 2020 s Joe Bidenem.

Prohrané volby jako důkaz existence temných sil

Právě prohra ve volbách v roce 2020 Trumpa i jeho skalní příznivce definitivně utvrdila v tom, že v boji s „tajným státem“ měli pravdu. Tak skvělý prezident, jakým Trump podle svých slov byl, přece nemohl skutečně prohrát. Trump tudíž volby prohlásil na zmanipulované a Bidenovo vítězství odmítl uznat.

Ačkoliv desítky soudů odmítly žaloby, které podávali Trumpovi právníci, a na průběhu voleb neshledaly nic závadného, Trump na své pravdě trval. Trump nikdy jasně nevysvětlil, jak mohly tak rozsáhlé manipulace proběhnout v situaci, kdy on sám seděl v Bílém domě a republikáni kontrolovali senát i nejvyšší soud. Ba co víc, motiv zmanipulovaných voleb použil coby nejjasnější důkaz toho, že americkou politiku ovládají jakési skryté struktury.

Snahy „tajného státu“ přiřknout vítězství Bidenovi měl zmařit útok davů na Kapitol, který by vyvrcholil tím, že by Trumpův viceprezident Mike Pence odmítl potvrdit výsledky voleb. Jenže Pence se vzepřel a útok davů na Kongres vyzněl nakonec nikoliv jako vzpoura oprávněně rozhněvaného lidu proti zfalšovaným volbám, ale jako násilný pokus o protiústavní puč, který za sebou zanechal i několik mrtvých.

I to byl ovšem ve světě Trumpa a jeho příznivců paradoxně jen další důkaz existence „tajného státu“, který byl spojený především s demokraty. A později i s republikánskými odpadlíky, kteří se postavili proti Trumpovým snahám stranu plně ovládnout.

Trumpovu interpretaci toho, co se stalo ve volbách i 6. ledna 2021, aktivně přiživovala celá síť konspiračně laděných novinářů a manipulátorů na sociálních sítích, do jejichž čela se v posledních měsících před prezidentkými volbami v roce 2024 postavil nejbohatší člověk Elon Musk.

Lidem, kteří nepropadli konspiračnímu myšlení a neuvěřili pohádkovému narativu o hodném Trumpovi, kterého se coby nového spasitele pokusily nekalými prostředky odrovnat tajné struktury spřažené převážně s demokraty, se příklon Muska a dalších miliardářů k Trumpovi mohl po právu jevit jako děj nějaké bondovky. Trump působil jako James Bond — obránce demokratického světa, který se opakovaně utkává s vyšinutými melagomany, kteří plánují ovládnout celý svět.

I zásluhou nepříliš úspěšného prezidentství Joea Bidena se ukázalo, že rozum a umeřenost v souboji s populismem a s konspiračním viděním světa — živenými sociálními sítěmi a televizními stanicemi spojenými s Trumpovým světem — prohrávají. Donald Trump a jeho spojenci dokázali dokonce přesvědčit nemalou část americké veřejnosti i o tom, že trestní stíhání exprezidenta kvůli pokusu o převrat, neoprávněnému držení tajných dokumentů či snahám zmanipulovat volby v Georgii, jsou jen honem na čarodějnice.

Jako nejapné pokusy zdiskreditovat tohoto v podstatě čestného politika byl vnímán v táboře jeho skalních příznivců i soudní proces týkající se jeho snah uplácet pornohvězdu Stormy Danielsovou nebo občanskoprávní soud týkající se podvodného jednání jeho firem ve státě New York. Podobně tomu bylo i v případě prohraného soudního řízení ve věci Trumpových pomluv novinářky E. Jean Carrollové.

Jak na tajný stát

Každá pohádka má mít šťastný konec. V té Trumpově o existenci „tajného státu“ má tímto šťastným koncem být, že s tímto drakem po svém znovuzvolení opravdu zatočí.

Aby však mohl být úspěšný, musí se vyvarovat chyb z minulosti. Do jeho okolí tak už nesmějí proniknout lidé, kteří by snad mohli chtít prezidenta korigovat, nebo mu dokonce oponovat z pozic odbornosti a zkušeností. V jeho novém týmu tak budou jen ti, kteří mu prokázali naprostou loajalitu, včetně toho, že s ním sdíleli a aktivně propagovali jeho lživou interpretaci voleb v roce 2020.

Ve světě, v němž americkou politiku ovládají temné síly „tajného státu“, je také třeba rozvrátit dosavadní fungování institucí, které mnozí doposud považovali za pilíře americké demokracie. Některé z nich lze nechat personálně vykrvácet, jiné rovnou zrušit, ke kterémužto úkolu byli povoláni konspiračně smýšlející miliardáři Elon Musk a Vivek Ramaswamy.

Jiné instituce je třeba rozbít vnitřně. I proto, jak upozornil přední americký politický analytik Ron Brownstein, Trump nominuje do čela ministerstev lidi, kteří jsou mu nejen naprosto oddaní, ale zároveň téměř všichni instituce, které mají vést, nenávidí či silně kritizují.

Ti, kdo se přece jen v Trumpově přístupu k nominacím snaží nalézt něco pozitivního, namítnou, že si některé americké instituce zaslouží reformy na federální úrovni. Jsou prý zkostnatělé, personálně předimenzované a čerstvý vítr jim neuškodí.

Problémem ovšem je, že lidé, které Trump nominuje, žádné reformy nepřipravují. Jejich úkolem je ministerstva a další úřady rozložit, a učinit je tak povolnějšími vůči prezidnetovi, který se nijak netají autoritářskými choutkami. Některé, jako je federální ministerstvo školství, bude prý možná nejlepší úplně zrušit.

Ačkoliv Trump během volební kampaně odmítal, že by se inspiroval tzv. Plánem 2025, který sepsaly ultrakonzervativní nadace, některé z jeho prvních kroků po znovuzvolení doporučení Plánu kopírují docela přesně. Kupříkladu snahy významně oslabit nezávislost federálního úřednictva na politice a jeho podřízení přímo prezidentovi.

Mezi nominovanými na ministerské úřady lze najít málo lidí, kteří disponují skutečným odborným kreditem. A ti, kdo nějaký mají, jako třeba finančník a bývalý spolupracovník George Sorose Scott Bessent, jehož Trump nominoval na post ministra financí, už ohledně některých plánů vyjádřili pochybnosti. Bessent konkrétně ohledně plošného uvalování cel na dovozy do USA.

Z trumpovského těsta

Většina budoucích ministrů jsou ale lidé z trumpovského těsta. Někteří, jako třeba Matt Gaetz, nominovaný na post ministra spravedlosti, nebo Pete Hegsteth, nominovaný na ministra obrany, si pozice vysloužili výhradně svou neotřesitelnou loajalitou. V obou případech se ovšem záhy ukázalo, že vůči Trumpovi jsou nejen loajální, ale dokonce se mu podobají: třeba tím, že se dopustili sexuálních deliktů. Gaetz už se kvůli tomu musel kandidatury vzdát, protože by zjevně neprošel Senátem, ač v něm mají republikáni většinu.

Další z nominovaných se pro změnu vyznačují tím, že zcela sdílejí Trumpovo konspirační vidění světa, popřípadě aktivně hájí jeho lži. Pam Bondiová, nominovaná na post ministryně spravedlnosti po rezignaci Gaetze, kupříkladu aktivně hájila Trumpovu tezi o ukradených volbách v roce 2020. A stane-li se ministryní spravedlnosti, hodlá trestat státní zástupce, kteří stíhali Trumpa.

Podobně mluví Kash Patel, kterého Trump nominoval na post šéfa FBI. Patel chce vyšetřovat i novináře, kteří prý o Trumpovi šířili lži. Tedy kupříkladu novináře, kteří neopakovali lži o ukradených volbách. Patel v minulosti šířil i konspirační teorie. FBI, kterou má vést, je podle něj přímo ztělesněním „tajného státu“. Před časem dokonce prohlásil, že kdyby se dostal do jejího čela, okamžitě by ji zrušil a její ústředí proměnil v muzeum „deep state“.

Kdybychom chtěli dopad Patelova případného jmenování do čela FBI přenést do kontextu České republiky, bylo by to jako kdyby Miloš Zeman uspěl ve svém nenávistném tažení vůči BIS, dosáhl odvolání Michala Koudelky a do čela následně prosadil třeba bývalého Klausova poradce a nyní vydavatele konspiračního Protiproudu Petra Hájka.

Do čela ministerstva pro tajné služby pro změnu Trump nominoval obdobu proruského Zemanova poradce Martina Nejedlého. Tulsi Gabbardová udržovala čilé styky s Moskvou i po zaháhájení ruské agrese na Ukrajinu.

Ti, kdo ještě neztratili demokratické instinkty, ale jen mylně doufají, že Trumpovi jde jen o „provětrání“ údajně zatuchlých institucí, by se měli rychle probrat. Dělají totiž těm, kteří dobře chápou, že Trump je zásadním ohrožením liberální demokracie v USA a spojenectví demokratických zemí Západu, jen medvědí službu