Americký exprezident Donald Trump, který se vrátí do Bílého domu už za měsíc, slibuje zcela otevřeně, že už první den v úřadě podepíše stovky dekretů, na jejichž základě spustí — možná i s nasazením armády — masové deportace ilegálních migrantů. A plánuje omilostnit i řadu účastníků útoku davů na budovu Kongresu z 6. ledna 2021. Na otázky, kolik jich bude, odpovídá zatím vyhýbavě.

Trump se také netají tím, že se chce pomstít svým politickým oponentům i kritikům. On sám během předvolební kampaně jmenoval některé konkrétní politiky Demokratické strany, jako je bývalá předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelossiová či Adam Shiff, který byl nejviditelnější tváří při projednávání obou případů impeachmentu Trumpa během jeho prvního pobytu v Bílém domě.

Během volební kampaně Trump také opakovaně útočil na významnou republikánskou političku Liz Cheneyovou, která se ve Sněmovně reprezentantů připojila k demokratům jako členka komise vyšetřující již zmíněný útok na Kapitol a Trumpův podíl na něm. Ve volební kampani podpořila Kamalu Harrisovou a opakovaně varovala před tím, jaké nebezpečí představuje případné Trumpovo zvolení pro americkou demokracii.

V rozhovoru s krajně pravicovým moderátorem Tuckerem Carlsonem těsně před volbami, Trump řekl, že Cheneyová by měla čelit na ni namířeným puškám, aby si sama, coby údajný zahraničně-politický jestřáb, volající po vojenském řešení konfliktů, vyzkoušela, jaké je to, po čem volá. Americká média pak spekulovala, zda chtěl Trump jen ilustrovat, jak by se Cheneyová cítila, kdyby se stala terčem svých údajných válečných choutek, anebo zda chtěl říci, že patří před popravčí četu.

Dalším terčem Trumpových útoků a příslibů, že se pomstí, jsou vyšetřovatelé a státní zástupci, kteří proti němu vedli vyšetřování kvůli jeho pokusům zvrátit výsledky prezidentských voleb z roku 2020 nebo kvůli neoprávněnému přechovávání tajných dokumentů. V seznamu těchto nepřátel patří první příčka speciálnímu vyšetřovali Jacku Smithovi.

Trump také už během kampaně opakovaně útočil na média, která jsou dle něj ve Spojených státech nositelem zla a šiřitelem lží. Otevřeně se holedbal, že bude-li zvolen prezidentem, na média si takříkajíc „posvítí“.

Co se už děje

Mnozí političtí analytici v USA varují, že mnohé z toho, co Trump slibuje, skutečně hodlá uskutečnit. Vycházejí ze zkušeností z roku 2017, kdy se v lednu po překvapivém vítězství nad Hillary Clintonovou na podzim roku 2016 ujal funkce prezidenta. I tehdy se okamžitě pustil do uskutečňování některých slibů, jako bylo odstoupení USA od řady mezinárodních dohod a obchodních paktů, nebo budování zdi na hranicích s Mexikem.

Navíc už první týdny po letošním zvolení Trumpa ukazují, že ani tentokrát nebyla řada jeho plánů jen předvolební rétorikou. Svědčí o tom už jen to, koho zatím nominoval do pozic ministrů ve své vládě nebo do čela důležitých agentur.

Kupříkladu nominace Pete Hegsetha na post ministra obrany není jen jakousi Trumpovou provokací, protože Trump dobře ví, že tento bývalý televizní moderátor zjevně má pro řízení největší armády na světě jen mizivou kvalifikaci, protože nikdy nic neřídil. Nově zvolený prezident Hegsetha nominoval především proto, že ten je jeho skalním loajalistou, a je — zřejmě bez větších námitdek — ochoten spustit čistky jak na ministerstvu obrany, tak mezi čelnými generály americké armády. O možnosti takových čistek Trump několikrát mluvil.

V minulosti opakovaně útočil na některé přední generály kvůli tomu, že během jeho prvního období v Bílém domě oponovali jeho záměrům poslat do ulic amerických měst armádu, aby potlačila demonstrace hnutí Black Lives Matter. Tehdejší náčelník generálního štábu Mike Milley by dle Trumpových slov měl být kvůli vypovězení poslušnosti poslán před polní soud a popraven.

Ani zdánlivě zcela „šílené“ nominace, jako je ta šiřitele konspiračních teorií Kashe Patela do čela FBI, nebo proruské Tulsi Gabbardové do čela ministerstva dohlížejícího na americké tajné služby, nejsou jen provokace. Jak Patel, tak Gabbardová se v minulosti vyjádřili, že pokud bude Trump zvolen, je třeba stíhat jeho oponenty a kritiky. A to nejen mezi politiky, vyšetřovateli a státními zástupci, ale i v médiích.

Patel se „proslavil“ výroky, že by hned první den v úřadě přeměnil budovu centra FBI v muzeum „tajného státu“. FBI by nejraději rovnou rozpustil.

V přípravách na stíhání Trumpových oponentů hrají roli i republikánští zákonodárci, zejména ve Sněmovně reprezentantů. Ti nyní kupříkladu doporučili ve zprávě, kterou zveřejnili, trestně stíhat Liz Chenyovou za její účast v práci sněmovní komise vyšetřující útok na Kapitol. Trump tuto zprávu republikánů pochválil.

Součástí snah pomstít se médiím, která nebyla na jeho straně nebo opakovaně vyvracela jeho tvrzení, že mu byly volby v roce 2020 ukradeny, jsou už teď Trumpovy žaloby na některé televizní stanice a publikace. Naposledy oznámil, že se soudí s uznávanou odbornicí na průzkumy veřejného mínění Ann Selzerovou kvůli tomu, že těsně před volbami zveřejnila průzkum, z něhož vyplývalo, že Trump může těsně prohrát s Harrisovou v Iowě.

Televize NBC už — kvůli strachu z dlouhých soudních řízení — raději souhlasila, že Trumpovi zaplatí patnáct miliónů dolarů za to, co jeho právníci označili za pomluvu Trumpa.

Jak se promění Amerika

V podobě plánů stíhat a zastrašovat lidi, kteří patřili mezi exprezidentovy nejviditelnější kritiky nebo hráli roli ve vyšetřování jeho možných kriminálních aktivit, chce Trump v podstatě přepsat historii. Stíhán a trestán už nemá být on, ale ti, kdo buď nejhlasitěji poukazovali na jeho kriminální jednání nebo podvracení ústavy, jakož i ti, kteří proti němu vedli různá vyšetřování.

Ti účastníci útoku na Kapitol z 6. ledna 2021, které omilostní, budou nepochybně vykreslování jako hrdinové, kteří jen chtěli zabránit kolosálnímu volebnímu podvodu, jímž byl Trump údajně připraven o vítězství v roce 2020. Nedá se vyloučit, že je Trump vyznamená. Jeho Bílý dům se tak stane vypravěčem alternativní historie s cílem potvrdit Trumpovu volební lež.

Václav Havel kdysi popsal „život ve lži“ jako zásadní atribut autoritářských systémů. To, co chystá Trump, je v podstatě institucionalizace jeho lží jako oficiálních pravd. I nejrůznější represe, která v souvislosti s tím chystá, jsou znakem rodícího se autoritářského systému.

Ti, kdo odmítají zcela propadnout pesimismu, namítají, že Trump narazí ve svých pokusech vytvořit cosi jako „měkkou diktaturu“ na silné americké instituce a občanskou společnost. To se nedá vyloučit, ale zároveň je třeba realisticky vidět, že situace je mnohem horší, než když vyhrál volby poprvé, v roce 2016.

Na své straně bude mít — přinejmenším do voleb v roce 2026 — obě komory Kongresu. Jako jediný ostrůvek opozice vůči některým jeho krokům se jeví jen malá skupinka republikánských senátorů. Ti by kupříkladu nemuseli podpořit některé Trumpovy nominace do vlády. Jenže jsou pod obrovským tlakem Trumpa i jeho hnutí MAGA (Udělejme Ameriku opět velkou!) v Republikánské straně, aby se podřídili.

Některé Trumpovy kontroverzní rozhodnutí namířené na oslabení americké demokracie mohou skončit až u Nejvyššího soudu. Jenže v tom dominují konzervativní soudci, z nichž Trump několik sám do soudu prosadil.

Proti Trumpovi by se mohla teoreticky v některých případech postavit federální byrokracie, která má v USA velkou míru nezávislosti na politicích. Jenže i tu chce Trump rozvrátit v podobě plánů na její zeštíhlení či rovnou na rušení některých agentur.

Miliardáři Elon Musk a Vivek Ramaswamy mají stát v čele úřadu, který bude v podstatě tyto čistky ve federálních úřadech řídit. Cílem je, jako to ostatně žádal Plán 2025, který připravily ultrakonzervativní nadace a o němž Trump tvrdí, že o něm nic neví, podřídit federální úřednictvo co nejvíce politické vůli prezidenta.

Rychle padají i bašty možného odporu v podobě řady mocných amerických miliardářů. Dokonce i ti, kteří byli k Trumpovi kritičtí, si nyní podávají dveře v jeho sídle Mar-a-Lago na Floridě, a slibují loajalitu.

Vezmeme-li v úvahu že Musk a Ramaswamy nejsou zdaleka jediní miliardáři, kterým miliardář Trump nabídl posty ve své administrativě, a spojíme-li to s plány co nejvíce umlčet či zastrašit kritiky i politické oponenty, vzniká v USA cosi, co bychom mohli nejlépe popsat jako systém autoritářské oligarchie.

Svým způsobem je to logické vyvrcholení dlouhodobých trendů, v nichž se vrstva nejbohatších Američanů zmocňovala stále většího podílu na celkovém bohatství USA, přičemž někteří z nich chtěli nesmírný ekonomický vliv přetavit ve vliv politický, aby zabetonovali či posílili svoje pozice. Trump je svým způsobem jen nástrojem a mluvčím tohoto oligarchického převzetí americké politiky.

Posledními ostrovy odporu proti Trumpovi tak mohou být tradičně silná americká občanská společnost, liberální univerzity a takzvané „modré státy“, v nichž politicky dominují demokraté. Právě to, jak se Trump vůči nim postaví, může rozhodnout o budoucnosti americké demokracie.

Federální mašinérie, kterou Trump ovládne, má nástroje, jak na „neposlušné“ státy nebo univerzity tlačit — od odepírání finanční pomoci státům a univerzitám až po vynucenou „federalizaci“ některých institucí v rebelujících státech. Pokud by nastal krajní scénář, v němž by kupříkladu jednotky národní gardy v modrých státech bránily plány některých demokratických guvernérů poskytnout ochranu ilegálním migrantům před násilnou deportací, bude mít ale navrch spíše federální policie a armáda. Přitom nelze vyloučit, že může dojít i k ozbrojeným střetům.

Jisté je, že Spojené státy, a s nimi celý demokratický svět, čeká v příštích několika letech těžké období. Ti, kdo se ještě stále utěšují, že Trump nakonec bude pod tlakem svoje plány měnit, protože americké instituce mu nedovolí, aby některá z krajních řešení uskutečnil, se budou moci už brzy přesvědčit, že se kardinálně mýlí.