Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách jsem předvídal takřka měsíc předem a napsal jsem o tom i několik článků. Moje „předpověď“ vzbudila určité polemické reakce, zejména proto, že průzkumy ukazovaly souboj Harrisové a Trumpa jako celkem vyrovnaný.

Není proto divu, že se mě pak lidé ptali, na základě čeho jsem Trumpovo vítězství předpovídal, když pro ně neexistoval jasný empirický podklad, a někteří byli dokonce dotčeni a moji predikci brali jako útok na své politické cítění. Za mou předpovědí ale není třeba hledat žádnou velkou vědu.

Inflace byla utržená ze řetězu — kumulovaná inflace přesáhla za čtyři roky dvacet procent. Jezdívám skoro každé jaro na šest týdnů učit do New Yorku a pokaždé jsem vždy znovu v šoku z toho, o kolik ceny meziročně vzrostly.

Proměna společenské nálady se dá pěkně pozorovat při návštěvě supermarketu, kde se z nakupování — oblíbené americké kratochvíle — vytratila veškerá radost a lidé se s trpkým výrazem ve tváři prodírají uličkami se zbožím a zírají, jak ceny potravin týden co týden rostou.

Když jste zapnuli televizi, zaplavily vás záběry lidí proudících přes hranici s Mexikem, zatímco pohraničníci jen nevěřícně kroutili hlavou. Na severovýchodě Spojených států byli lidé ze střední třídy naprosto zděšení, když zjistili, že na ulicích najednou potkávají migranty, kteří sem přišli zásluhou guvernérů z pohraničních států. Ti v televizi ospravedlňovali své kroky tím, že chtějí dát „lidem z modrých států“ zakusit „nekontrolovanou migraci“, údajně zaviněnou politikou Demokratické strany.

Zejména od října 2023 začaly vznikat oprávněné obavy, aby Spojené státy nebyly vtaženy do stupňujícího se konfliktu na Blízkém východě a aby Bidenova administrativa zcela neztratila kontrolu nad svou blízkovýchodní politikou ve prospěch Izraele. Večer co večer vstupovaly záběry konfrontací na univerzitních kampusech a masového zatýkání prostřednictvím televizních obrazovek do obývacích pokojů.

V týdnech před prezidentskými volbami — zatímco Izrael bombardoval Libanon, páchal „strategické“ vražedné útoky v Íránu i jinde, načež bombardoval i Írán samotný — se široce rozšířila obava, že Tel Aviv zatáhne Spojené státy do bojů jako přímého účastníka. A Bidenova administrativa všemu jen bezradně přihlížela.

Z rozhovorů s obyčejnými Američany jste letos na jaře měli dojem, že Bidenova vláda ztratila kontrolu nad ekonomikou, hranicemi, zahraniční a obrannou politikou. Tento dojem, že v čele státu schází důvěryhodní a rozhodní lidé, se v létě a na podzim pravděpodobně ještě prohloubil s příšerným Bidenovým výkonem v televizních debatách a jeho nahrazením jako prezidentského kandidáta Kamalou Harrisovou.

Důraz na sílu negace

Na začátku října jsem byl proto už pevně přesvědčen, že vyhraje Trump. Ne kvůli tomu, že by měl atraktivnější vizi do budoucna, ale proto, že dokázal využít obav široké veřejnosti z ekonomického vývoje, situace na hranicích a války a tuto úzkost zaměřit jako negativní sílu proti demokratům. Letošní volby tak byly do značné míry hlasováním o neschopnosti demokratů, podobně jako byly volby v roce 2020 hlasováním o chaosu prvního Trumpova prezidentství.

Připustíme-li tuto analýzu, jakkoli je založená především na dojmech, vyplynou z ní dva důsledky. Za prvé, volební výsledek určila především reakce lidí na kombinaci aktuálních okolností — na inflaci, chaos na hranicích a hrozbu války. Za druhé, v rozporu s panickými reakcemi některých liberálních analytiků nešlo o hlasování pro fašismus nebo autoritářství — i když za Trumpem samozřejmě stojí krajně pravicové síly.

To je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že krajní pravičáci, kteří chtějí „učinit Ameriku opět velkou“, se pokusí protestní hlasování přelít do ultrapravicového vládního programu, který, pokud se jim ho podaří uskutečnit, učiní liberální demokracii amerického typu minulostí. Naštěstí mají lidé v Americe — navzdory všem mouchám a nedokonalostem amerického politického systému — dost citu pro demokracii. Ale tento cit potřebuje správné pokrokové vedení, které mu dá směr a přemění ho v energickou politickou sílu.

V této souvislosti je tu vlastně ještě jedna dobrá zpráva: zdiskreditované generaci představitelů Demokratické strany — již reprezentují Clintonovi, Obama, Pelosiová, Biden či Harrisová — spolu s jejich obhajobou neoliberální politiky a podporou liberálního impéria konečně zvoní hrana a vzniká prostor pro nástup nové generace mladých progresivních politiků, kteří nebudou omezováni minulými ideologickými a politickými paradigmaty.

Významný italský marxista Antonio Gramsci charakterizoval počátek dvacátého století slovy, jež se dobře hodí i na naši dobu: „Starý svět umírá a nový se teprve rodí. V tomto mezidobí se objevují monstra.“ Nové možnosti a krize se rodí jako dvojčata. Do nového světa se ale nedostanete, aniž byste se nevypořádali s monstry — a vítězství není předem zaručeno.

Vševědoucí nejsem — i když jsem Trumpovo vítězství očekával, nedokážu říct, jak draze za něj budeme muset zaplatit.

Z anglického originálu How Did I Correctly Predict That Trump Would Win? publikovaného na webu Common Dreams přeložil OTAKAR BUREŠ.