Ještě než Donald Trump znovu nastoupil do prezidentského úřadu, dostalo se nám ochutnávky bizarního proudu vědomí, jímž budeme v následujících čtyřech letech oblažováni z Bílého domu: Spojené státy by mohly zabrat Grónsko, Panamský průplav a kdo ví, možná i Kanadu. Snad by měl senátor Marco Rubio, Trumpův kandidát na ministra zahraničí, svého šéfa varovat, že podobné brilantní geopolitické úvahy mohou přimět Rusy k úvahám o znovuzískání Aljašky.

Trump je mimořádně nevzdělaný člověk, jehož znalosti o světě se podle všeho omezují na to, co pochytil při sledování televize. Během jeho prvního prezidentského působení byli přední světoví představitelé, zvláště pak mnozí evropští politici, s nimiž se setkal, doslova ohromeni jeho naprostou duševní prázdnotou. Jednou jedinkrát byl přistižen s knihou v ruce — světe div se, s Biblí — při nechvalně proslulém focení v kostele svatého Jana během protestů po smrti George Floyda ve Washingtonu.

Jako by okázalé hlupství nestačilo, byl nově zvolený americký prezident shledán odpovědným za sexuální napadení, je usvědčeným zločincem, přítelem rasistů a národovců, osnovatelem státního převratu, demagogem a nenapravitelným lhářem, který vyzdvihuje přednosti fiktivních kanibalů. Je to typický podvodník — a zdá se, že více než polovina amerických voličů se ho nemůže nabažit.

Dlouho před prezidentskými volbami v roce 2024 věděla americká politická třída o Trumpově nezpůsobilosti vykonávat tuto funkci, a přesto ani nepípla. Na Trumpa byla během jeho prvního funkčního období dvakrát podána ústavní žaloba, byl však senátory své strany dvakrát prohlášen za schopného vést největší demokracii Západu. Hlasováním o Trumpově zproštění viny zabránili republikánští senátoři tomu, aby byl natrvalo diskvalifikován z funkce prezidenta USA — a tím záměrně a zcela otevřeně umožnili jeho návrat.

Dopady této katastrofy nespočívají jen v tom, že se americký sen mění v noční můru. Ohroženy jsou samotné základy politického uspořádání na celém světě. Z jakého titulu mohou nyní západní demokracie požadovat, aby ostatní režimy a politici dodržovali mezinárodní pravidla a normy? Jak můžeme s vážnou tváří ostouzet Alexandra Lukašenka a Nicoláse Madura, když zpochybňují výsledky voleb, které prohráli? Jakou důvěryhodnost a jaký efekt může mít naše poukazování na lži Vladimira Putina o jeho krvavé válce na Ukrajině, když USA mají prezidenta, který plácá „alternativní fakta“?

Slavný citát připisovaný Leninovi říká, že kapitalisti sami prodají bolševikům provaz, na kterém je bolševici pověsí. Americká politická třída však předčila očekávání. Trumpovi podržtaškové upletli provaz bezpráví, uvázali smyčku a oběsili americkou republiku — a bolševiky k tomu ani nepotřebovali.

Jednoho dne moudří studenti ukáží, že to vše bylo důsledkem současné informační revoluce, která má zřejmě větší dopad na společenské vztahy a veřejný diskurz, než měl vynález knihtisku. Než se pokusíme pochopit, z jakého důvodu nejsou stávající instituce schopny tyto revoluční změny zvládnout a ochránit přitom liberálně demokratický řád, měli bychom si povšimnout, že to nebude poprvé, kdy velkolepé a důmyslné společenské úsilí skončí neslavně.

Otcové zakladatelé Spojených států amerických, neobyčejně nadaná skupina vynalézavých politických myslitelů a spisovatelů, zvážili mnohá úskalí, která by mohla narušit jimi navrhovaný systém vlády, jehož brilantní obhajobu předložili v Listech federalistů. Avšak navzdory veškerému povědomí o lidské hlouposti a nadutosti nedokázali vystavět institucionální hradby, které by chránily americkou ústavu před bývalým televizním moderátorem reality show a majitelem soutěže Miss Universe. Muž, který údajně bez varování vstoupil do šatny plné polonahých náctiletých účastnic soutěže, postrkuje promyšlený a inspirativní osvícenský projekt amerických zakladatelů na okraj propasti.

Trump na to samozřejmě není sám. Mezi jeho pomahače patří nejen americká politická třída, ale také někteří extrémně bohatí jednotlivci, včetně nejbohatšího člověka na světě, a především sedmasedmdesát milionů jeho voličů. Naposledy, když velký národ, jehož důležitost ve světových záležitostech sahala daleko za hranice jeho státu, podlehl nenávistnému demagogovi, trvalo dvanáct let a muselo zemřít sedmdesát milionů lidí, než se Západ znovu mohl postavit na nohy.

Vybudování udržitelného liberálního institucionálního řádu vyžaduje dlouhá léta, ne-li celé generace usilovné práce, ale také prozíravé osoby oddané veřejné službě a tu a tam i nějaký ten zázrak. Jak dlouho bude trvat obnovit to, co Trump zničí? V nejlepším případě si na odpověď budeme muset počkat čtyři roky.

Z anglického originálu An American Catastrophe publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.