Ještě než Donald Trump znovu nastoupil do prezidentského úřadu, dostalo se nám ochutnávky bizarního proudu vědomí, jímž budeme v následujících čtyřech letech oblažováni z Bílého domu: Spojené státy by mohly zabrat Grónsko, Panamský průplav a kdo ví, možná i Kanadu. Snad by měl senátor Marco Rubio, Trumpův kandidát na ministra zahraničí, svého šéfa varovat, že podobné brilantní geopolitické úvahy mohou přimět Rusy k úvahám o znovuzískání Aljašky.

Trump je mimořádně nevzdělaný člověk, jehož znalosti o světě se podle všeho omezují na to, co pochytil při sledování televize. Během jeho prvního prezidentského působení byli přední světoví představitelé, zvláště pak mnozí evropští politici, s nimiž se setkal, doslova ohromeni jeho naprostou duševní prázdnotou. Jednou jedinkrát byl přistižen s knihou v ruce — světe div se, s Biblí — při nechvalně proslulém focení v kostele svatého Jana během protestů po smrti George Floyda ve Washingtonu.