Ve smršti exekutivních příkazů nově zvoleného amerického prezidenta poněkud zaniklo oznámení, jež Trump učinil už v předvánočním čase — plán přejmenovat horu Denali (6190 m n. m., stát Aljaška) na Mount McKinley. V polovině ledna 2025 se pak nejvyšší hoře severní Ameriky a také USA po deseti letech skutečně vrátilo jméno připomínající prezidenta Williama McKinleyho (ve funkci 1897—1901), republikána věřícího v hodnotu zlatého standardu měny, spásný účinek zavádění cel a válku jako prostředek rozšiřování vlivu a území USA.

Hora nesoucí v místním indiánském jazyce jméno Denali („vysoká“) byla oficiálně pojmenována Mount McKinley v roce 1917. Ke svému původnímu názvu se vrátila v srpnu 2015, kdy na mezinárodní konferenci lídrů arktických států, jejímž tématem byly dopady změn klimatu na nejsevernější regiony, změnu oznámil prezident Barack Obama.

Boj o Denali — proměny jména jedné hory a jejich kontexty — lze vnímat jako zkratku zahrnující řadu obecných aspektů fungování, vnímání a využívání zeměpisných jmen.

Nástroje moci

Ač do běžných životů nejviditelněji zasahují přejmenování ulic a náměstí, musíme připomenout rovněž změny názvů institucí a firem, měst a států a také výrazných přírodních objektů. Z pohledu zkušenosti moderních dějin střední Evropy je to především mocenský aspekt — ovládání veřejného prostoru a prezentace vlastních ideových a ideologických hodnot především totalitními režimy.

Stačí uvést mezníky přejmenování veřejných prostranství českých měst — 1918, 1938/1939, 1945, 1948, 1956, 1989/1990. Mocenský prvek vyjádřený honorifikací, tj. pojmenováním na počest někoho či něčeho, v pozadí zavedení či změny zeměpisného názvu v sobě již méně často nese aspekt komemorativní, tedy odkazující k někomu či něčemu, často s vazbou k danému místu a jeho paměti, a to včetně paměti jazykové a etnické.

Honorifikační jméno se tak stává nástrojem v rukou politiků, kteří s ním svévolně nakládají — buď cíleně vymazávají a překrývají historii a identitu míst i oblastí, anebo naopak vytvářejí identitu novou. Pro první případ vzpomeňme třeba proměnu Sudet nebo jižního Slovenska po druhé světové válce, příkladem druhé strategie jsou opakující se celky jmen osobností národního obrození či politiků 20. století v uličních názvech center českých měst.