Nepřechylování a jazykověda. Neřešme formální stránku, ale komunikaci
Martin BenešOtázka nepřechylování ženských příjmení je českou jazykovědou uchopována předně jako problém formální. Role lingvistiky by však měla být jiná — měla by analyzovat, nakolik může nepřechylování skutečně naplnit požadavek zviditelnění žen.
Ač jsou Olympijské hry, jež se v létě uskutečnily v Paříži, v mnohých ohledech nepochybně minulostí, nelze říct, že veřejný diskurz opustily zcela. Po čase totiž rozvířily exponovanou diskusi o přechylování či nepřechylování příjmení Češek i cizinek.
V některých disciplínách, jež živě přenášela Česká televize, došlo k tak bizarním situacím, že kdyby někdo chtěl na otázku nepřechylování ženských příjmení strhnout pozornost, těžko by nalezl lepší materiál.
Tak například v cyklistickém silničním závodě žen proti sobě nastoupily česká reprezentantka Julia Kopecky a belgická reprezentantka Lotte Kopecky. Moderátor zvolil strategii, že příjmení české závodnice nepřechyloval, zatímco příjmení té belgické ano.
K rozruchu přispěl také experiment komentátora ČT Ondřeje Zamazala, který se při smíšené polohové štafetě na 4 x 100 metrů v plavání rozhodl nepřechylovat příjmení žádné ze závodnic, a to navzdory tomu, že pořadí dvou mužů a dvou žen ve štafetě může být libovolné. V bazénu tak proti sobě v aktuální okamžik můžou plavat jak ženy, tak muži — a ve vodě lze jen těžko poznat, kdo je kdo.
Právě případ smíšené štafety staví do popředí otázku, jež se v souvislosti s nepřechylováním příliš neprobírá, ačkoli je z komunikačního hlediska zásadní: existují situace, kdy bez přechýlení nepředáváme informaci o rodu osob, k nimž se nepřechýleným příjmením odkazuje, a kontext — v tomto případě přímý obrazový přenos ze závodu — tuto informaci nespecifikuje. Až dosud jsme informaci o rodu díky přechýlení měli, teď o ni přijdeme. Otázka pak samozřejmě zní: Vadí to?
Mně osobně se nepřechylování moc nelíbí, hlavně nevím, jak pak skloňovat. Třeba si vezměme tu Dr. Svoboda, nebo má být správně Svobodu (ve 4. pádu)? A podle kterého vzoru se to pak řídí? Přijde mi, že odmítnutím přechylování se vlastně zcela vzdáváme skloňování. Prostě ty rody jsou v české gramatice zakořeněné mnohem víc než jen přechylováním vlastních jmen.
Souhlas s panem Samohýlem.
Vezměme třeba výsledky zápasů v tenise. Když se řekne Menšík porazil Lehečku, je to jasné. Když se řekne Menšíka porazil Lehečka, je to taky jasné. Ale co s větou Bejlek porazila Samson? Kdo vyhrál?
Když o tom tak přemýšlím ..... pokud by zrušení přechylování ženských příjmení mělo přinést funkční omezení jazyka, nemělo by se prosadit a reálně fungovat. Jazyk je živá věc, kterou denně spoluvytvářejí jeho uživatelé tím, že ho používají. Když budou lidé říkat "bysme" a slovo pointa vyslovovat doslovně, stane se z toho časem úzus. Žádný problém. Ale ztráta funkčnosti by měla vadit. Ne třeba tak moc, jako ztráta smyslu, tj. nejde říkat dveřím okno apod., ale vadit. Takže bych čekal, že to nakonec, až opadne módní identitární vlna zasahování do jazyka, bude lidmi odmítnuto.
Stejně jako identitární pokusy o transgenderové zájmena, kdy někteří požadují, aby byli označováni jako ono nebo oni. Tohle neprojde tutově, protože to prostě nedává smysl. Slova ono nebo oni nejsou sama za sebe, jsou obecná a v systému s ostatními zájmeny, je vyloučené, aby v konkrétních případech znamenalo něco jiného než jak se běžně používá. Dospělý člověk zkrátka nemůže být "ono". A ne proto, že by chtěl někdo ubližovat transgender bytostem.