Ač jsou Olympijské hry, jež se v létě uskutečnily v Paříži, v mnohých ohledech nepochybně minulostí, nelze říct, že veřejný diskurz opustily zcela. Po čase totiž rozvířily exponovanou diskusi o přechylování či nepřechylování příjmení Češek i cizinek.

V některých disciplínách, jež živě přenášela Česká televize, došlo k tak bizarním situacím, že kdyby někdo chtěl na otázku nepřechylování ženských příjmení strhnout pozornost, těžko by nalezl lepší materiál.

Tak například v cyklistickém silničním závodě žen proti sobě nastoupily česká reprezentantka Julia Kopecky a belgická reprezentantka Lotte Kopecky. Moderátor zvolil strategii, že příjmení české závodnice nepřechyloval, zatímco příjmení té belgické ano.

K rozruchu přispěl také experiment komentátora ČT Ondřeje Zamazala, který se při smíšené polohové štafetě na 4 x 100 metrů v plavání rozhodl nepřechylovat příjmení žádné ze závodnic, a to navzdory tomu, že pořadí dvou mužů a dvou žen ve štafetě může být libovolné. V bazénu tak proti sobě v aktuální okamžik můžou plavat jak ženy, tak muži — a ve vodě lze jen těžko poznat, kdo je kdo.

Právě případ smíšené štafety staví do popředí otázku, jež se v souvislosti s nepřechylováním příliš neprobírá, ačkoli je z komunikačního hlediska zásadní: existují situace, kdy bez přechýlení nepředáváme informaci o rodu osob, k nimž se nepřechýleným příjmením odkazuje, a kontext — v tomto případě přímý obrazový přenos ze závodu — tuto informaci nespecifikuje. Až dosud jsme informaci o rodu díky přechýlení měli, teď o ni přijdeme. Otázka pak samozřejmě zní: Vadí to?

Nowakowa — Novák

Některé jazykové změny jsou způsobeny takzvaně zevnitř, zejména tím, že uživatelé se při psaní a mluvení nechávají strhnout mylnými analogiemi (říkáme například „by jsem“ místo „bych“ podle „já jsem“). Nepřechylování příjmení, ať už Češek, nebo cizinek, je ovšem jazyková změna jiné povahy. Je totiž způsobená zvenčí, společenskou poptávkou.

A ač si o této společenské poptávce můžeme myslet cokoliv, v každém případě nedává smysl proti nepřechylování ženských příjmení argumentovat tím, že čeština takovou změnu nezvládne, že jí utrpí, že vzniknou dosud nevídané, zpočátku divné formulace typu „s paní doktorkou Svoboda“ a tak podobně. Tato i ze strany českých lingvistů častá argumentace totiž evidentně společenskou poptávku po nepřechýlených příjmeních neblokuje. A je velmi pravděpodobné, že čeští mluvčí si po čase na dnes nezřídka zatracované formy zvyknou a nebude jim na nich připadat nic divného.

Také z lingvistického hlediska je proto namístě nezabývat se výhradně formální stránkou změny, nýbrž jejím ideovým zázemím. Právě ono totiž vyvolává pozoruhodné otázky. Nepřechylování příjmení by totiž mohlo přispět nejen ke zrovnoprávnění, ale paradoxně také k dílčímu zneviditelnění žen. Ne-li přímo ve společnosti, v psaných a mluvených textech jistě.

Na jedné straně sice pozorujeme snahy zbavit se u obecných jmen používání takzvaného generického maskulina — požaduje se psaní typu studentky a studenti, aby se tak v textu dalo jasně najevo, že se referuje také k ženám, v případě vlastních jmen však sledujeme snahu přesně opačnou — užívání nepřechýlených ženských příjmení může ženy v textu skrývat.

Argumentem budiž snaha lužickosrbských žen prosadit, aby německé právní předpisy umožnily zaznamenávat v dokladech jejich jména v přechýlené podobě. Užívá-li dnes Lužická Srbka v běžné komunikaci například příjmení Nowakowa, německé předpisy ji nutí používat v dokladech příjmení v podobě shodné se jménem jejího manžela či otce, tedy Nowak.

Tento aspekt případného nepřechylování, a sice že z nepřechýleného ženského příjmení nemusí být bez příznivého kontextu jasné, že odkazuje k ženě, i v případech, kdy mluvčí potřebuje rod exponovat, není ve veřejné debatě takřka přítomen. Odstranění přechylování může mít zkrátka dopady, které jsou v rozporu s idejemi, jež změnu iniciovaly.

Čeština jako vysoce flektivní jazyk sice rod signalizuje řadou jiných způsobů než zakončením -ová: například Obama byl (= Barack Obama) a Obama byla (= Michelle Obama), setkání s Trumpem (= Donaldem Trumpem) a setkání s Trump (= Melanií Trump). Stále ovšem zbývají kontexty, ve kterých o tuto informaci přijdeme, například titulek Českou republiku navštíví Kadri Simson je — dejme tomu v periodiku, o němž víme, že se v něm ženská příjmení nepřechylují — co do informace o rodu dvojznačný, nebo dokonce matoucí. Neznáme-li tedy příjmení současné evropské komisařky pro energetiku už předem.

Česká jazykověda by tak místo výkladů o tom, jak je nepřechylování nesystémové nebo jak je historickým reliktem vyjadřujícím podřízenost ženy muži, měla podat důkladný popis toho, v jakých gramatických kontextech se informace o rodu ztrácí a v kterých ne a jak jsou tyto kontexty časté. Na pozadí takového popisu bychom pak mohli vyvíjet funkční strategie, jak texty formulovat tak, aby ženy nebyly zneviditelňovány ve společnosti, respektive v textech.

Změny nesou problémy, vždy

Druhý aspekt nepřechylování (některých) ženských příjmení, který se v diskusích opomíjí, souvisí s tím, že nepřechylování je aktuálně probíhající jazyková změna a jako každá jazyková změna s sebou i tato nevyhnutelně nese komplikace. Podívejme se na následující analogii.

Donedávna se na všech českých nádražích označovala čísly nástupiště, na nově rekonstruovaných stanicích se však přechází na nový celoevropský systém a číslují se jednotlivé koleje. Když na odjezdové tabuli svítí číslice 3, znamená to ve starém systému 3. nástupiště, zatímco v novém systému 3. kolej — která ovšem leží u bývalého 2. nástupiště.

Člověk, který většinu života jezdil vlakem v době, kdy se čísly označovala nástupiště, se ze setrvačnosti snadno splete. Zvyk je železná košile, a tak vidí-li na tabuli číslo 3, zamíří podchodem k třetímu nástupišti — jenže 3. kolej je u nástupiště druhého. Celá situace je matoucí. Chceme-li nasednout do správného vlaku, vyžaduje to v tomto přechodném stavu vyšší míru soustředění a toleranci k omylům.

S nepřechýlenými ženskými příjmeními je to podobné, je nutno počítat s tím, že uživatelé češtiny, kteří celý život prožili v době, kde nepřechýlená příjmení odkazovala k mužským osobám, budou náchylní interpretovat nepřechýlená příjmení přesně takhle — bez ohledu na to, zda jsou ideovými zastánci či odpůrci nepřechylování. Jistě, nakonec si zvyknou, bude to však nějakou dobu trvat.

Titulek Českou republiku navštíví Kadri Simson v nás tak zpočátku nemusí vyvolávat ani tak nejistotu ohledně rodu pojmenované osoby. Mnohem spíš ho budeme číst tak, že Kadri Simson je prostě muž. A to i v případě, jsme-li ideoví stoupenci nepřechylování.

Proces přechodu na nepřechylování rozhodně nebude hladký. Jako uživatelé češtiny bychom ale měli být připraveni na toleranci — a nejspíš i na drobnou míru doprovodné, dovysvětlující komunikace. Jako lingvisté bychom pak měli tlak na nepřechylování nazírat nikoli z rigorózních pozic ochránců systému, ale konečně z pozic těch, kteří daný jev nazří v celé jeho komunikační a ideové komplexitě.