Přechylování jako jedna z šarvátek kulturní války
Petr AndreasPetr Andreas polemizuje s textem Jana Chromého, vydaným v DR v minulých dnech. Otázka přechylování je podle něj především součástí „kulturní války“, probíhající v euroatlantickém prostoru.
Jan Chromý shrnul v Deníku Referendum lingvistické argumenty pro potřebu přechylovat příjmení a více či méně přesvědčivě je relativizoval. Nesnáze, na které poukazují zastánci přechylování, nejsou podle něho limitující, protože v češtině lze vždy nalézt funkční analogie pro to, jak by se ženská příjmení v nepřechýlené podobě mohla v konkrétních situacích chovat.
Vedoucí Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK tak nezáměrně ukázal, že přechylovat, či nepřechylovat není otázkou, na niž by se v dnešních časech dalo jednoznačně odpovědět na základě odborné analýzy, ale záležitost kulturně-politická. V otázce přechylování se skutečně nejedná o funkčnost nebo nefunkčnost, o přežití nebo zhroucení jazyka českého, který je nekonečně tvárný. (Ostatně týdeník Respekt, jenž nepřechylování pionýrsky zavedl, stále vychází.)
Martina Navrátilová se prostě všude ve světě jmenuje Martina Navratilova (nanejvýš bez čárky nad a), a nikomu nepřipadne, že by na tom bylo něco divného. Samozřejmě, většina cizinců vůbec neví, že by se eventualně mohla jmenovat Navratil. No a?
"Božena Němec vstoupila do sálu. Všechny oči spočinuly na Němcové." Nebo: Charlotte Brontë napsala Janu Eyrovou. Jana Eyre je nejlepším dílem Charlotty Brontëové.
Myslím, že bychom si měli uvědomovat, že přechylování jmen zabraňuje četným omylům a nedorozuměním. Vzpomenu zde svého bratra, který měl hlubokou znalost literatury. Často mi hlásil, že v nějakém doslovu, nebo jiném textu zase našel nějakou spisovatelku "předělanou" na muže. Celkem šlo o desítky případů. Někdy šlo o trapné omyly, vzpomínám si třeba na Susana Sontaga. Jindy však nebylo pro slušného překladatele, nikoli však literárního znalce snadné nechybovat.
P.S. Pane Kolaříku, ta Navrátilová se mi také v dané souvislosti vybavila, takže jsem ji rovněž zmínil (pod jiným textem o přechylování na DR).
Je ovšem otázka, jestli je tato záležitost vůbec nějak objektivně řešitelná. Globalizace nutí k akceptování rodově neutrálních jmen, ve prospěch především dominantní angličtiny; ale jak řečeno ve slovanské jazykové oblasti to vždy bude působit jako pěst na oko.