Přechylování jako jedna z šarvátek kulturní války

Petr Andreas

Petr Andreas polemizuje s textem Jana Chromého, vydaným v DR v minulých dnech. Otázka přechylování je podle něj především součástí „kulturní války“, probíhající v euroatlantickém prostoru.

Jan Chromý shrnul v Deníku Referendum lingvistické argumenty pro potřebu přechylovat příjmení a více či méně přesvědčivě je relativizoval. Nesnáze, na které poukazují zastánci přechylování, nejsou podle něho limitující, protože v češtině lze vždy nalézt funkční analogie pro to, jak by se ženská příjmení v nepřechýlené podobě mohla v konkrétních situacích chovat.

Vedoucí Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK tak nezáměrně ukázal, že přechylovat, či nepřechylovat není otázkou, na niž by se v dnešních časech dalo jednoznačně odpovědět na základě odborné analýzy, ale záležitost kulturně-politická. V otázce přechylování se skutečně nejedná o funkčnost nebo nefunkčnost, o přežití nebo zhroucení jazyka českého, který je nekonečně tvárný. (Ostatně týdeník Respekt, jenž nepřechylování pionýrsky zavedl, stále vychází.)

×
Diskuse
PK
September 23, 2019 v 10.48
K té "mezinárodní problematičnosti" přechylování
Není mi jasné, proč v Česku stále panuje představa, že přechylování je z mezinárodního hlediska nějaký problém.

Martina Navrátilová se prostě všude ve světě jmenuje Martina Navratilova (nanejvýš bez čárky nad a), a nikomu nepřipadne, že by na tom bylo něco divného. Samozřejmě, většina cizinců vůbec neví, že by se eventualně mohla jmenovat Navratil. No a?
IH
September 23, 2019 v 22.53
S tím návrhem skloňování Božena Němec bez Boženy Němcové, no, nevím, nevím.

"Božena Němec vstoupila do sálu. Všechny oči spočinuly na Němcové." Nebo: Charlotte Brontë napsala Janu Eyrovou. Jana Eyre je nejlepším dílem Charlotty Brontëové.

Myslím, že bychom si měli uvědomovat, že přechylování jmen zabraňuje četným omylům a nedorozuměním. Vzpomenu zde svého bratra, který měl hlubokou znalost literatury. Často mi hlásil, že v nějakém doslovu, nebo jiném textu zase našel nějakou spisovatelku "předělanou" na muže. Celkem šlo o desítky případů. Někdy šlo o trapné omyly, vzpomínám si třeba na Susana Sontaga. Jindy však nebylo pro slušného překladatele, nikoli však literárního znalce snadné nechybovat.

P.S. Pane Kolaříku, ta Navrátilová se mi také v dané souvislosti vybavila, takže jsem ji rovněž zmínil (pod jiným textem o přechylování na DR).
JP
September 24, 2019 v 11.16
Božena Němec vstoupila do sálu
To je právě to, co nikdy nebude pasovat dohromady: když je rodové určení rozpoznatelné i z jiných součástí věty. Proto ty snahy odstranit ženský rod ze ženských jmen bude vždy působit naprosto nepřirozeně.

Je ovšem otázka, jestli je tato záležitost vůbec nějak objektivně řešitelná. Globalizace nutí k akceptování rodově neutrálních jmen, ve prospěch především dominantní angličtiny; ale jak řečeno ve slovanské jazykové oblasti to vždy bude působit jako pěst na oko.
JN
Souvisí přechylování s klimatickou krizí?
PA
September 27, 2019 v 12.20
to Pavel Kolařík
Ve svém okolí jsem slyšel například zdůvodnění, že příjmení na ová na Západě asociuje Rusky, což bylo pro dotyčné nežádoucí. Někde způsobuje potíž, že příjmení manželů nejsou totožná.
PA
September 27, 2019 v 12.27
to Ivo Horák
Já vím a souhlasm s vámi. Jde o zvyk. Bronte bez Bronteové se mi ale pořád zdá praktičtější a češtější než Bronte bez Bronte. Šlo mi o kompromis. V občance bude napsáno Bronte, ale zároveň to půjde skloňovat...