Přechylování jako jedna z šarvátek kulturní války

Petr Andreas

Petr Andreas polemizuje s textem Jana Chromého, vydaným v DR v minulých dnech. Otázka přechylování je podle něj především součástí „kulturní války“, probíhající v euroatlantickém prostoru.

Jan Chromý shrnul v Deníku Referendum lingvistické argumenty pro potřebu přechylovat příjmení a více či méně přesvědčivě je relativizoval. Nesnáze, na které poukazují zastánci přechylování, nejsou podle něho limitující, protože v češtině lze vždy nalézt funkční analogie pro to, jak by se ženská příjmení v nepřechýlené podobě mohla v konkrétních situacích chovat.

Vedoucí Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK tak nezáměrně ukázal, že přechylovat, či nepřechylovat není otázkou, na niž by se v dnešních časech dalo jednoznačně odpovědět na základě odborné analýzy, ale záležitost kulturně-politická. V otázce přechylování se skutečně nejedná o funkčnost nebo nefunkčnost, o přežití nebo zhroucení jazyka českého, který je nekonečně tvárný. (Ostatně týdeník Respekt, jenž nepřechylování pionýrsky zavedl, stále vychází.)

Domyslíme-li Chromého výklad, stejně jako používat ženská jména v nepřechýlené podobě totiž můžeme říkat „přichází Zeman-žena“ nebo nazývat ženy například jejich rodnými čísly. Můžeme — pokud se na tom shodneme. Čeština se nám vždy podvolí.

Nejde ani tak o jazyk a o příjmení, střetávají se kulturní a morální cítění, vkus a tolerance. Repro DR

Na rozdíl od Jana Chromého však argumenty zastánců přechylování naprosto nepokládám za neplatné, nebo dokonce zástupné. V tomto kulturně-politickém hodnotovém sporu se jedná o ochotu přijmout určitou míru symbolického, identitního i praktického nepohodlí, a to jak v táboře zastánců přechylování, tak v táboře svobodné volby.

Střetávají se kulturní a morální cítění, vkus a tolerance. Stejně jako zastánci nechtějí snášet určité nepohodlí v komunikaci, nejsou je ochotni snášet zastánci svobodné volby v oblasti ženských práv a emancipace. (Současnou debatu navíc podněcuje, že ono nepohodlí se tím více jeví jako útisk, čím méně se zdá být výsledkem konsensu a čím více výsledkem autoritativního rozhodnutí.)

Jestliže Jan Chromý akcentuje pouze svobodu volby žen a neochotu zastánců přechylování jim ji dát, upozorňuji na svobodu mluvčích jazyka používat svůj jazyk včetně jeho současných tvaroslovných a stylistických možností a bez administrativních přizpůsobení a omezení. Odpovídám tak na otázku, kterou si Chromý řečnicky klade: proč ženám bránit v tom, aby si zvolily, jak se budou jmenovat? Proti emancipaci a progresivismu zde stojí kulturní konzervatismus, proti proměně identity občanů a mluvčích její zachování.

Mluvíme-li o rovnoprávnosti mužů a žen, je zde ještě jedna rovnoprávnost, a to uvnitř jazyka. V češtině se plnohodnotně neuplatňuje ženské přivlastňovací zájmeno (Boženin), protože se při oficiálních příležitostech historicky prosadilo přivlastňování genitivem (přechýleného) příjmení (kniha Němcové). V současnosti tento tvar navíc vymírá. Omezit přechylování proto znamená odebírat jazyku jedinou jednoslovnou možnost přivlastňování v ženském rodě, nadto méně flexibilní než stále celkem živé přivlastňovací adjektivum mužské (nejen Petrův, ale i Andreasův). Omezením přechylování tudíž budou v rámci jazyka a přivlastňování ještě více zvýhodněni muži.

Řešením, které navrhuji a v editorské praxi prosazuji, je používat v prvním pádě příjmení žen nulovou koncovku (Božena Němec bez Boženy Němcové atd. v dalších pádech). To by mohlo uspokojit jak ty ženy, které si chtějí svobodně zvolit nepřechýlené, mezinárodně neproblematické příjmení, tak profesionální uživatele jazyka a kulturní konzervativce, kteří hovějí pružnější stylistice.

Emoce, které spor o přechylování dnes vzbuzuje, svědčí o tom, že otázka přechylování se jako jeden z miniaturních pozičních bojů včlenila do „kulturní války“, probíhající v euroatlantickém prostoru. Lingvistika, která v rovině komunikace dohlédne nejdál na důsledky různých řešení, nechť slouží jako rezervoár argumentů oběma stranám.

    Diskuse (6 příspěvků)
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    September 23, 2019 v 10.48
    K té "mezinárodní problematičnosti" přechylování
    Není mi jasné, proč v Česku stále panuje představa, že přechylování je z mezinárodního hlediska nějaký problém.

    Martina Navrátilová se prostě všude ve světě jmenuje Martina Navratilova (nanejvýš bez čárky nad a), a nikomu nepřipadne, že by na tom bylo něco divného. Samozřejmě, většina cizinců vůbec neví, že by se eventualně mohla jmenovat Navratil. No a?
    IH
    Ivo Horák
    September 23, 2019 v 22.53
    S tím návrhem skloňování Božena Němec bez Boženy Němcové, no, nevím, nevím.

    "Božena Němec vstoupila do sálu. Všechny oči spočinuly na Němcové." Nebo: Charlotte Brontë napsala Janu Eyrovou. Jana Eyre je nejlepším dílem Charlotty Brontëové.

    Myslím, že bychom si měli uvědomovat, že přechylování jmen zabraňuje četným omylům a nedorozuměním. Vzpomenu zde svého bratra, který měl hlubokou znalost literatury. Často mi hlásil, že v nějakém doslovu, nebo jiném textu zase našel nějakou spisovatelku "předělanou" na muže. Celkem šlo o desítky případů. Někdy šlo o trapné omyly, vzpomínám si třeba na Susana Sontaga. Jindy však nebylo pro slušného překladatele, nikoli však literárního znalce snadné nechybovat.

    P.S. Pane Kolaříku, ta Navrátilová se mi také v dané souvislosti vybavila, takže jsem ji rovněž zmínil (pod jiným textem o přechylování na DR).
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    September 24, 2019 v 11.16
    Božena Němec vstoupila do sálu
    To je právě to, co nikdy nebude pasovat dohromady: když je rodové určení rozpoznatelné i z jiných součástí věty. Proto ty snahy odstranit ženský rod ze ženských jmen bude vždy působit naprosto nepřirozeně.

    Je ovšem otázka, jestli je tato záležitost vůbec nějak objektivně řešitelná. Globalizace nutí k akceptování rodově neutrálních jmen, ve prospěch především dominantní angličtiny; ale jak řečeno ve slovanské jazykové oblasti to vždy bude působit jako pěst na oko.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    September 24, 2019 v 16.31
    Souvisí přechylování s klimatickou krizí?
    PA
    Petr Andreas
    September 27, 2019 v 12.20
    to Pavel Kolařík
    Ve svém okolí jsem slyšel například zdůvodnění, že příjmení na ová na Západě asociuje Rusky, což bylo pro dotyčné nežádoucí. Někde způsobuje potíž, že příjmení manželů nejsou totožná.
    PA
    Petr Andreas
    September 27, 2019 v 12.27
    to Ivo Horák
    Já vím a souhlasm s vámi. Jde o zvyk. Bronte bez Bronteové se mi ale pořád zdá praktičtější a češtější než Bronte bez Bronte. Šlo mi o kompromis. V občance bude napsáno Bronte, ale zároveň to půjde skloňovat...