Americký prezident Donald Trump v prvních dvou týdnech svého úřadu zaplavil americký veřejný prostor stovkami dekretů, z nichž některé zjevně porušují americkou ústavu. Přední americký komentátor Erza Klein popsal taktiku Trumpa a jeho spojenců výstižně v The New York Times, když upozornil, že přemíra dekretů a skandálních prohlášení má vytvořit chaos. Ten má ztížit snahy jeho oponentů i Kongresu, aby mu organizovaně zabránili vládnout autoritářsky, a tedy na hraně, či dokonce za hranou ústavy.

Už na základě toho, jaké lidi Trump před nástupem do funkce nominoval do klíčových pozic, bylo možné dojít k závěru, že celou řadu svých předvolebních slibů, z nichž některé i jeho podporovatelé považovali jen za extrémní předvolební rétoriku, myslí zcela vážně. Nicméně hned po nástupu do Bílého domu spustil lavinu opatření, která se netýkají jen jeho hlavních předvolebních slibů, jako je boj s migrací či uvalení cel na některé země, ale jsou vedeny i zjevnou snahou rozvrátit celou řadu federálních institucí.

Televizní stanice CNN přišla s analýzou, podle níž 80 procent všech kroků, které Trump zatím udělal, vychází z doporučení Projektu 2025, který vypracovaly ultrakonzervativní nadace a think-tanky. Jde o natolik radikální kroky, že sám Trump považoval za nutné se od Projektu 2025 během volební kampaně distancovat. Tvrdil dokonce, že ho nezná, nikdy ho nečetl.

Mezi klíčovými doporučeními Projektu 2025 bylo kupříkladu nejen zrušení federálního ministerstva školství, což Trump nyní zvažuje, ale i spuštění personálního zemětřesení ve federálních úřadech tak, aby z nich odešly desetitisíce kariérních státních úředníků, které by pak bylo možné nahradit loajálními. Tato politizace státní správy či její rozvrat by mu umožnily vládnout bez odporu nezávislé státní správy.

Trump tímto úkolem nepověřil nikoho jiného než nejbohatšího muže světa Elona Muska, který ho podporoval ve volební kampani. Aby Musk nemusel podstoupit slyšení v Senátu, který by se ptal na jeho obří střet zájmů, není jeho úřad pro efektivitu vlády ministerstvem. I tak ale má volnou ruku v organizování čistek ve federálních úřadech, a dokonce i přístup k citlivým platebním údajům federální vlády.

FBI, CIA, USAID

Trumpovi spojenci včetně Muska téměř okamžitě po jeho nástupu do Bílého domu zaútočili na některé klíčové instituce federální vlády. Zaměstnanci CIA a FBI dostali „nabídku“, aby okamžitě rezignovali s tím, že ti, kteří tak učiní, dostanou odstupné ve výši osmi měsíčních platů.

Tento krok je zdůvodňován tím, že je prý nutné do zkostnatělých struktur nalít novou krev. Co na tom, že hodnota agentů CIA i FBI se často odvozuje od jejich zkušeností a sítě kontaktů, které vybudovali. Opatření je přitom namířeno právě na ty, kteří slouží nejdéle.

Ministerstvo spravedlnosti také na Trumpovu žádost postavilo mimo službu vyšetřovatele, kteří pracovali na případech, v nichž byl předmětem vyšetřování on sám. Šlo přitom o kariérní státní úředníky, kterým byla práce na Trumpově vyšetřování prostě přidělena.

Ještě skandálnější byla žádost ministerstva spravedlnosti, aby FBI poskytla jména agentů, kteří vyšetřovali útočníky na Kapitol ze 6. ledna 2021. Trump nejenže v podstatě všechny tyto útočníky, včetně těch, kteří se během útoku dopustili násilného jednání proti policii, omilostnil, ale nyní zjevně chce i to, aby byli postiženi agenti FBI, kteří je vyšetřovali, a pomohli tak k jejich uvěznění.

Nejde o nic menšího než o pokus přepsat výklad skutku. V Trumpově verzi totiž zfanatizovaný dav, který zaútočil na Kapitol, jen bránil americkou demokracii, protože mu bylo údajně ukradeno volební vítezství. Ti, kdo tyto útočníky vyšetřovali, mají být nyní potrestáni, protože v Trumpově vidění událostí vědomě stáli na straně těch, kdo chtěli Trumpovi volební vítězství uzmout.

Útok na FBI a CIA přitom začal ještě před tím, než bylo jasné, zda Senát bude souhlasit s Trumpovým návrhem nového šéfa FBI, Kashe Patela. Tento Trumpovi oddaný člověk a autor konspiračních teorií vloni prohlásil, že by nejraději FBI zrušil a v jejím sídle vytvořil muzeum „deep state“ (tzv. tajného státu).

Ještě stále také probíhá slyšení Tulsi Gabbardové, kterou Trump nominoval do čela ministerstva dozírajícího na všechny tajné služby. Ta v minulosti proslula nadstandardními kontakty se syrským diktátorem Basharem al-Asadem a ospravedlňováním ruské invaze na Ukrajinu.

Kromě útoku na CIA a FBI spustila Trumpova administrativa také útok na USAID, kterou by chtěl Musk buď úplně zrušit nebo značně okleštit. Tato agentura přitom nabízela po několik desetiletí americkou humanitární a zdravotnickou pomoc po celém světě. Její zaměstnanci byli nyní posláni na „dovolenou“ s tím, že se mají připravit na zrušení svých pozic. Ti, kteří jsou v zahraničí, se mají připravit na návrat domů.

USAID přitom hrála nezastupitelnou roli i v šíření toho, co politologové nazývají americkou „měkkou sílou“. Trump se nyní ovšem rozhodl zrušit nejen tuto agenturu, ale také zastavit skoro všechnu další americkou finanční pomoc zbytku světa.

Zaskočená opozice

Chaos vytvořený Trumpovou ofenzivou evidentně zapůsobil. Některé z jeho prvních radikálních kroků byly namířeny proti nelegální migraci, což je v obecné rovině politika, kterou schvaluje většina americké veřejnosti. Odpor proti jeho plánům na „pochytání“ co největšího počtu nelegálních migrantů a následné masové deportace však začal růst až poté, co se ukázalo, že ve šťárách agentů imigrační služby uvázli i američtí občané. A zejména poté, co vyšlo najevo, že není jasné, jak přesně Trump plánuje „pochytané“ migranty deportovat.

Část z nich totiž začala letadla americké armády demonstrativně odvážet do zemí, jako je Guatelamala nebo Kolumbie, přičemž v případě druhé ze zmíněných musel Trump použít hrozbu uvalení cel. Jelikož USA nemají s celou řadou států takzvané readmisní dohody, navrhl Trump, aby desetitisíce zadržených migrantů byly drženy v detenčním centru na Guantanamu. Salvadorský diktátor Nayib Bukele pro změnu nabídl, že USA mohou nelegální migranty, kteří se dopustili kriminálního jednání, deportovat do neslavně proslulých věznic v jeho zemi.

Nicméně dilema „kam s nimi“ neřeší ani takovéto nabídky. Reálně tak hrozí, že statisíce zadržených migrantů skončí v detenčních centrech připomínajících koncentrační tábory, což byl jeden z prvních impulzů pro americkou občanskou společnost, aby se začala bránit. Začínají se ozývat i američtí podnikatelé, zejména farmáři, kteří zjišťuji, že s deportacemi pozbudou dostatku pracovních sil.

A odpor proti Trumpovým rozhodnutím začal růst i v institucionální rovině. Několik velkých měst a států, v nichž vládnou demokraté, odmítá s federálními úřady na vydávání migrantů spolupracovat. A hned dva federální soudci zmrazili coby neústavní Trumpův dekret, který ruší právo dětí narozených nelegálním migrantům v USA na automatické nabytí amerického občanství.

Soudy budou mít v blízké budoucnosti dost práce i se žalobami zaměstnanců FBI, CIA, USAID a dalších federálních úřadů. V čele jednoho z právnických týmů, který má tyto zaměstnance bránit, je mimochodem i bývalý velvyslanec USA v České republice Norman Eisen, který měl v Obamově administrativě roli takzvaného „etického cara“.

Na soudy se nepochybně obrátí i generální inspektoři různých ministerstev, které Trump nechal vyhodit. Kritici považují tento jeho krok nejen za nelegální, ale přímo za neústavní, protože prezident musí o svých plánech odvolat tyto nezávislé auditory s třicetidenním předstihem informovat Senát.

Kvůli tomu, že by okamžitě narazil u soudů, nakonec Trump své nařízení, jímž zmrazil federální programy, které pomáhaly financovat sociální služby, výzkum, univerzitní vzdělání a části zahraniční pomoci, odvolal.

Zaskočená opozice se ovšem začíná vzpamatovávat i jinak. Už tento víkend jsou ve Washingtonu plánovány demonstrace proti Trumpovým opatřením, včetně jeho útoku na iniciativy prosazující politiku diverzity, rovnosti a inkluze.

O co Trumpovi jde

Trump a jeho spojenci se prostřednictvím stovek dekretů a radikálních prohlášení pokoušejí vytvořit situaci, v níž prezident bude do značné míry vládnout bez kontroly zákonodárné moci. Strategie spočívá především v množství, nikoli v kvalitě. Důkazem je, že u řady z nich není jasné, zda měl bez souhlasu Kongresu k takovým krokům vůbec právo.

Jako příklad může posloužit jeho později odvolaný výnos o suspendování federálních programů v oblasti sociálních služeb, výzkumu, školství a zahraniční pomoci. Kritici na něj obratem zaútočili pomocí žalob na protiústavnost s tím, že Trump nemůže zastavit financování, které již bylo schváleno Kongresem. A to ani pod záminkou, že potřebuje čas na jakousi inventuru.

Ač se Trumpa v řadě oblastí podaří korigovat, nebo dokonce zastavit, je zjevné, že se jeho administrativa bude snažit přepsat některé základní parametry ústavního uspořádání země i nadále. Je jasné, že Trump chce vládnout v podstatě autoritářsky, přičemž k rozvratu zavedených mechanismů a institucí chce využít i to, že přinejmenším do voleb do Kongresu v roce 2026 mají republikáni většiny v obou jeho komorách, přičemž naprostá většina z nich se bojí Trumpovi postavit.

Pokud tedy nevznikne robustní hnutí odporu mezi dezorientovanou opozicí a aspoň nějaký organizovanější odpor mezi republikánskými zákonodárci, hrozí, že Trump v příštích dvou letech rozvrátí samotnou americkou demokracii.