Jak už rozebráno detailně v analýze všech trumpistických útoků na letošní volby, ani za celý uplynulý měsíc se neobjevil jediný nezvratný důkaz, že byly prezidentské volby v USA nějak zfalšované. Dosluhující prezident Donald Trump to přesto stále tvrdí. K dispozici má jen výpovědi jednotlivců typu Mellissy Caronové, kteří přísahají, že byli svědky podvodů všeho druhu; xkrát zpochybněné studie o cinknutých volebních terminálech a dávno vyvrácené, leč stále se vracející virály: manipulativně podané záběry z bezpečnostních kamer či zavádějící stížnosti na sčítání hlasů bez pozorovatelského dohledu.

Navzdory tomu se Trump pořád označuje za vítěze a hlásá, že prezidentem zůstane. Jakou šanci má volby ještě zvrátit? Podle drtivé většiny pozorovatelů mizivou. Času mají trumpovci sice dost — teoreticky až do inaugurace 20. ledna. Museli by však předložit, a u soudů skutečně obhájit, důkaz opravdu kolosálního podvodu — takový, jaký od 3. listopadu marně hledají.

Joe Biden byl zvolen prezidentem již také ve druhém stupni amerických voleb, to jest Sborem volitelů. Za nastupující hlavu státu ho uznal i starý republikánský establishment v čele s Mitchem McConnelem, šéfem republikánské senátní většiny. Dík tomu může Trump v podstatě zapomenout na zvrat na lednovém zasedání Kongresu bez zmiňovaného odhalení, tedy nějakou čistě politickou fintou.

Nejvyšší soud USA zároveň minulý týden odmítl robustní trumpovskou žalobou podanou texaským generálním prokurátorem, přestože ta měla teoreticky potenciál ještě výsledek změnit. Soud tímto jasně ukázal, že i když je ovládán republikány, nebude zasahovat do voleb jen proto, že by mohl na základě poskytnuté záminky.

Jaký to tedy má celé ještě smysl? Proč Trump ponouká svoje stoupence i právníky do desítek bitev, když ani za čtyřicet dní žádnou důležitou nevyhrál?

Proč Trump napadá stále bez důkazů, a přitom v tak bezprecedentní míře, integritu voleb, když je zřejmé, jak destruktivní to může v USA být nejen pro důvěru v instituce, ale i pro soudržnost celé společnosti?

Můžeme samozřejmě jen odhadovat; zde však šest zdůvodnění, na něž lze narazit v analýzách tématu v USA nejčastěji. Podle některých autorů platí přitom i dvě tři z uvedených možností zároveň.

1) Trump upřímně věří, že má podporu většiny Američanů, zatímco elity usilují o jeho svržení

Není mnoho pozorovatelů, kteří mají za to, že Trump myslí svá slova o „nejzmanipulovanějších volbách v historii“, „statisících ilegálních hlasů“ a tak dále upřímně. Jde o výrazně menšinový názor. Teoreticky je však opravdu možné, že tomu sám věří. Tedy alespoň obecně.

Trump si stěžuje na volební manipulace soustavně od svého vstupu do politiky. Stěžoval si na ně i při republikánských primárkách v první fázi, když ještě nebyl jasným favoritem (rok 2015); stěžoval si na ně při mid-terms election v roce 2018. Za zmanipulované označil dokonce i prezidentské volby 2016, které vyhrál — tvrdil po nich, že nad Clintonovou zvítězil také na počet hlasů, jichž ve skutečnosti získala o tři miliony více jeho soupeřka.

Jako prezident nechal k domnělým podvodům ve volbách 2016 ustavit vyšetřovací komisi. Později byla bez výsledku práce zrušena.

Lze pokládat za vyloučené, že by Trump dospěl k upřímnému přesvědčení o zfalšování letošních voleb až na základě toho, co se událo při nich — jak ukazuje ostatně analýza jeho tweetů od Wall Street Journalu, o zmanipulovaných volbách psal i tentokrát už dávno před tím, než měl možnost posoudit první „důkazy“.

Je ale možné, že je upřímně přesvědčen o soustavné snaze deep state — tedy neformální mocenské sítě propojující tradiční politický establishment, hlavní postavy masmédií, vedoucí kádry ve státní správě a finanční elity — bránit mu všemi prostředky, a třeba i volebními podvody, v prosazování té části jeho politiky, která se jim protiví; konkrétně v hospodářském neomerkantilismu, ve vyvazování USA z mezinárodních smluv i organizací a ve stahování amerických vojáků ze světa.