Útok na Kapitol z paralelního světa

Filip Outrata

Útok Trumpových stoupenců na washingtonský Kapitol ukázal, jak blízko je od virtuálního chaosu a násilí k tomu skutečnému, jak velkou sílu má paralelní realita. A jak důležité je brát vážně příčiny frustrace z politického systému.

S érou Donalda Trumpa nebude možné snadno a jednoduše skoncovat. Foto FB Donald Trump

Sledovat záběry na protrumpovské protestující dobývající budovu washingtonského Kapitolu bylo pro mnohé šokující. Jak je něco takového vůbec možné v „kolébce demokracie“, ptá se asi leckdo. Násilné protesty s rasovým podtextem sice máme v čerstvé paměti, v tomto případě se ale chaos a násilí odehrávalo v samotném symbolickém centru politiky Spojených států, a to je přece jen něco jiného, nebo to tak alespoň působí.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Jisté je, že ačkoli se mnoho lidí nejen ve Spojených státech upřímně těší, až na vládu Donalda Trumpa bude moci šťastně zapomenout, tak jednoduché to v žádném případě nebude. To, co se odehrálo v budově Kapitolu, totiž není jeden náhodný incident, ale projev a důsledek něčeho hlubšího.

Trumpovi se podařilo využít a vydatně přiživovat už existující a rozšířenou nedůvěru ve volební proces, nedůvěru v soudy a spravedlnost, v média. Vytvořil z tohoto základu jakési hnutí všeobecně frustrovaných, které tu zůstane i po jeho odchodu. Toto hnutí má hlubší kořeny než jen poslední prezidentské volby. Ale jeho hnacím motorem je dnes představa o ukradených volbách, o volebním podvodu, který Donalda Trumpa připravil o vítězství.

Toto přesvědčení o vlastním volebním vítězství, o které ho připravil ďábelský podvod jeho nepřátel, opakoval Trump dokonce i v projevu, kterým se obracel ke svým stoupencům v Kapitolu a vyzýval je k ukončení násilí. To je na celé věci asi to nejvíc šokující. Je to jako hasit požár rozléváním benzínu.

Představa obrovského volebního podvodu, která není ničím konkrétním podložená, a která přesto v hlavách mnoha lidí je něčím naprosto reálným, je výsledkem dlouhodobého budování paralelní reality, na němž se podíleli a podílejí někteří politici a média. V USA typicky televizní stanice Fox News, která se nakonec sama tváří v tvář skutečnému výsledku voleb musela od Trumpovy paralelní reality odvrátit.

Je něco fascinujícího sledovat na sociálních sítích nesporně vzdělané lidi, jak rozvíjejí rafinované a rozvětvené úvahy potvrzující představu obřího volebního podvodu. Racionalita není přímo úměrná vzdělání, ani schopnost pracovat systematicky s informacemi nemusí být spolehlivou ochranou před teoriemi spiknutí. Stačí určitá dávka odporu vůči stávajícímu politickému, mediálnímu, společenskému mainstreamu, nebo jen vůči jedné jeho složce, a paralelní svět vítězí.

Na představě potlačované, zakrývané, utajované pravdy je něco přitažlivého odedávna, není až výdobytkem epochy sociálních sítí. Přesto se právě v současnosti a díky prostředkům dnešních médií a sítí stává zvláště závažnou, protože se jí dostává nových a dosud nejúčinnějších způsobů šíření. Doslova cokoli je možné jakýmkoli způsobem upravovat, multiplikovat, předávat dál. Je možné se uzavřít téměř všem informacím s výjimkou těch paralelních.

Je začátek roku, který bude celosvětově ve znamení vakcín proti covidu-19, a můžeme sledovat znepokojivé množství fám a konspiračních teorií spojených s vakcínami. Je to pestrá sbírka představ, které všechny tak či onak sdílejí stejné základní schéma: jde o spiknutí zlotřilých elit proti obyčejným lidem, cílem je ovládnout „nás“, v krajní variantě změnit lidskou DNA, v té méně vyhraněné prostě vydělat za jakoukoli cenu, poškodit naše zdraví.

Boj proti konspiračním teoriím nikdy nebude možné zcela vyhrát. Budou tu stále, jako jakýsi parazit se budou živit energií a samou podstatou světa masových médií a sociálních sítí. Čím agresivněji se proti nim bude vystupovat, tím přesvědčenější budou jejich stoupenci. Vědět o nich, ale neupadnout do jejich vlastní pasti, nepovažovat je za zcela fatální hrozbu, to je asi to nejlepší, co se proti konspiračním teoriím dá dělat.

Zpět k Donaldu Trumpovi a útoku jeho stoupenců na washingtonský Kapitol 6. ledna 2021. Doslova před zraky celého světa se ukázalo, jak blízko je od virtuálního chaosu a násilí k tomu skutečnému. Ukázala se křehkost demokracie ve Spojených státech, jak ve svém emotivním projevu řekl zvolený prezident Joe Biden. Neplatí ovšem další Bidenova slova, že to, co se právě odehrává v Kapitolu, neukazuje skutečnou tvář Spojených států. Ukazuje to přinejmenším jednu z tváří dnešních USA.

S érou Donalda Trumpa nebude možné snadno a jednoduše skoncovat. Stále bude například inspirativní vracet se k tomu, jakým způsobem Trump v roce 2016 naboural dosavadní politický establishment a ukázal jeho slabost a nedůvěryhodnost, a to postupně v obou táborech, republikánském i demokratickém. Jak dokázal mistrně využít zároveň nedůvěru k politice jako takové i mnohé postupy a metody, které politici a vlivná média už před jeho nástupem používali.

A také k tomu, jakým způsobem své prezidenství zakončil. Je to poučný příklad osobního selhání a nezodpovědnosti, cynického využívání lží a demagogie namísto služby pravdě, rozdmýchávání násilí namísto jeho uklidňování. Nadřazení vlastního ega všemu ostatnímu. Nejde jen o jednoho člověka, samo Trumpovo prezidentství je projevem něčeho hlubšího, ale na tento osobní rozměr by se přesto nemělo zapomenout.

Diskuse