↗

Jeden z pólů americké společnosti navazuje už na motivaci otců poutníků ze slavné lodi Mayflower, která odplula roku 1620 v počtu 102 lidí včetně posádky z jihoanglického Plymouthu. Noví osadníci byli puritáni, náboženští radikálové, v jejichž prostředí později vzniká fundamentalismus se svou náboženskou a politickou agendou. Malba William Halsall, WmC

Pokus Trumpových oddaných obsadit Kapitol a zabránit Kongresu USA ve vyhlášení Joea Bidena za řádně zvoleného prezidenta, při němž přišlo o život pět lidí, ukazuje konflikt uvnitř Spojených států ještě ostřeji než různé události z poslední doby.

Komentátoři kladou rozvoj této polarizace americké společnosti do posledních desetiletí. A opravdu se dá poukázat na impeachment vedený vůči Billovi Clintonovi z roku 1998, na těsný a sporný výsledek prezidentských voleb v roce 2000, na mimořádně ostrou kampaň Donalda Trumpa v zápasu o prezidentskou funkci s Hilary Clintonovou. Po období relativního klidu nastala polarizace, již český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček spojuje s tamějšími demografickými změnami.

Historická paměť je bohužel krátká a zapomětlivá. Podobné rozštěpení postojů můžeme konstatovat v šedesátých letech minulého století. když část populace a voličstva sympatizovala s hnutím mládeže, s beatníky a dětmi květin (hippies), jakož i s afroamerickým bojem za stejná lidská a občanská práva, jakých si užívali takřečení WASP, bílí protestanti anglosaského původu. Na druhé straně stáli konzervativci, jejichž extremní podobou byl Ku-klux-klan.

Snad není marné připomenout, že polarizace americké společnosti má mnohem delší historii, než se odhaduje v současných komentářích. Řekl bych, že jeden z pólů navazuje už na motivaci otců poutníků ze slavné lodi Mayflower, která odplula roku 1620 v počtu 102 lidí včetně posádky z jihoanglického Plymouthu. Připlulo jich 103, protože na lodi se narodilo jedno dítě. Další skupiny na to navazovaly do poloviny 17. století.

Noví osadníci byli puritáni, náboženští radikálové, v jejichž prostředí později vzniká fundamentalismus se svou náboženskou a politickou agendou. Patří k tomu doslovné chápání Bible i s jejími k násilí vybízejícími texty.

Podobu nábožensko-politického extremismu získává uvedená tradice v novém hnutí QAnon. Jeho původcem je anonym, který o sobě na sociálních sítích uvádí, že je státním úředníkem s prověrkou stupně Q (odtud pseudonym), která mu poskytuje přístup ke státním tajemstvím.

Svět obletěly fotografie z Kapitolu ukazující vyšňořeného, rohy opatřeného „šamana“ QAnon. Podle hnutí QAnon probíhá globální konflikt, v němž stranu dobra reprezentují američtí evangelikálové, z nichž nejvýznamnější část reprezentují takzvaní jižní baptisté z oblasti označované jako Bible Belt, biblový pás, Trumpovy voličské opory jako státy Alabama, Tennessee, Mississippi, Louisiana, Texas.

Stranu Zla podle QAnonu zastupují George Soros, Bill Gates, hollywoodské celebrity, britská královská rodina, papež a dalajlama. Všechno to jsou tajní satanisté, kteří unášejí a zneužívají malé děti, zabíjejí je a z jejich krve si vyrábějí omlazovací prostředek. Donald Trump je v tomto systému zachráncem a pomůže spravedlivým přečkat násilný konflikt, který nás všechny čeká.

Druhý z hlubších kořenů vnitroamerického konfliktu tvoří otcové zakladatelé, mezi nimi nejznámější Benjamin Franklin, Georges Washington, Thomas Jefferson, Alexandr Hamilton. V jejich prostředí bylo silným inspiračním zdrojem svobodné zednářství.

Navazovali na rosikruciánské hnutí 17. století a na renesanční hermetismus, jehož významným mluvčím byl Giovanni Pico della Mirandola, který se zabýval kabalou a myšlenkou na spojení a smíření všech náboženství. Sepsal spis O lidské důstojnosti, který je první systematickou formulací humanismu. Některé jeho teze Řím označil za heretické.

Křesťanství amerických otců zakladatelů bylo nedogmatické, otevřené. Bylo ochotné k dialogu a hledalo shodu konfesí uvnitř křesťanstva a jeho shodu s jinými náboženskými či filozofickými směry.

Že polarizace americké politické scény není nová nám připomíná i občanská válka z let 1861—1865. Geografie otrokářské Konfederace a liberální Unie částečně připomíná mapu voličské přízně Donalda Trumpa a Joea Bidena. Důsledkem války Severu proti Jihu bylo zrušení otroctví, rozšíření občanských svobod zakotvené v dodatcích k Ústavě a hospodářský rozmach do té doby chudého Jihu. Mezi demonstranty na pár hodin okupující 6. ledna washingtonský Kapitol vlály i vlajky Konfederace.

Někteří Trumpovi odpůrci se bohužel vyslovovali, jako by jim bylo líto, že policie při obraně sídla Kongresu zasáhla relativně mírně. Umožnila demonstrantům několik hodin okupaci budovy.

Policie zastřelila jednu demonstrantku, válečnou veteránku, a okolnosti onoho tragického zásahu, například zda nešlo o ochranu před jejím útokem, nejsou ještě podrobně známy. Zemřeli další tři demonstranti a jejich úmrtí se jistě bude dál dokumentovat a vyhodnocovat. Na následky zásahu zemřel jeden policista.

Vzhledem k razanci protrumpovských útočníků byl zásah policejních sborů civilizovaně umírněný. Jeho kritici právem poukazují na to, že v různých případech letních demonstrací Afroameričanů a jejich spojenců v souvislosti s kauzou zabití George Floyda policistou v Minneapolis byly policejní zákroky na různých místech mnohem ostřejší.

Policie v USA je značně decentralizována, není to monolit z hlediska metod, ani z hlediska ideového zázemí. Některé její složky nebo někteří jednotlivci mohou mít rasistické tendence. Nadějné však bylo gesto policistů v Severní Dakotě na začátku loňského června, kteří hromadně poklekli před demonstranty za rasovou rovnoprávnost a odprosili je za své kolegy.

Ostřejší zásah by ani v tomto případě nepřispěl k řešení sporu se staletými historickými kořeny. Sporu zásadních životních postojů. Nepřekoná-li se konflikt životních filozofií sám, například v generačním vývoji, může ho represe tlumit, ale nepříznivé okolnosti ho mohou kdykoli v budoucnu oživit.