Pěkně a s nadějemi tu dnes vyložil Martin Bouda situaci těsně před zahájením procesu nad druhým impeachmentem Donalda Trumpa — nad již schválenou ústavní žalobou, podle níž nese americký exprezident spoluodpovědnost za násilný vpád do sídla Kongresu z 6. ledna. Posuzováním viny — respektive tím, zda se Trump svým přístupem k události zpronevěřil prezidentské přísaze a očekáváním, jež má od prezidenta Ústava USA — se od úterka zabývá federální Senát.

Podle Martina Boudy je povzbudivé, že většina republikánů schválila taková pravidla procesu, která znemožňují jeho faktické zablokování kvůli neústavnosti souzení prezidenta po odchodu z funkce. Pravidla podpořilo — a zablokování procesu tedy odmítlo — devětaosmdesát senátorů ze sta. Jak se přitom teď neustále opakuje, žalující strana musí pro závěrečné hlasování o vině získat alespoň sedmašedesát senátorů. Stačí jí tedy o dvaadvacet méně.

Bouda nicméně opomíjí jednu důležitou věc: i když drtivá většina senátorů nechtěla proces úplně zablokovat, o ústavní konformitě sesazování už nevládnoucího prezidenta je jich přesvědčeno daleko méně. Ukázalo to ostatně hned další úterní hlasování přímo v Senátu.

I po znamenité řeči Jamieho Raskina, který argumentoval, že neochota řešit impeachment již nevládnoucího prezidenta znamená de facto automatické prominutí všeho, co spáchá v posledních dnech ve funkci, hlasovalo pro rezoluci k ústavnosti daného jednání „jen“ šestapadesát senátorů.

Demokratů je v Senátu po georgijském dramatu padesát. K prohlášení Trumpa za vinného tak potřebují nejméně sedmnáct republikánů. Je jistě možné, že ještě jedenáct z čtyřiačtyřiceti, kteří v úterý hlasovali proti rezoluci, otočí. Ovšem spíše jen teoreticky. Skutečně pravděpodobné to věru není. Možná, bude-li předložen nějaký nový silný důkaz propojující Trumpa s výtržníky. Jinak však těžko.

Pokud dává i dnes čtyřiačtyřicet republikánských senátorů najevo svoje pochyby o celém procesu, neočekávejme, že jich najednou otočí celá čtvrtina. Trump uznán vinným spíše nebude. Proces v Senátu je nicméně důležitý i v jiných aspektech než z hlediska hlavního výsledku. Zde čtyři příklady v jakých a tipy, co konkrétně při procesu s ohledem na tyto aspekty sledovat.

Pozadí vpádu a poslední výsledky vyšetřování

Za prvé, je tu rovina nových informací o vlastním vpádu do Kapitolu a je tu věcná dimenze otázky Trumpovy odpovědnosti. Při procesu budou prezentovány poslední výsledky vyšetřování, o nichž z otevřených zdrojů nevíme mnoho — známe přibližný průběh události a profily nejznámějších obviněných, ne však organizační pozadí celé události či přesné chování Trumpa osobně.

Kusá zjištění reportérů velkých amerických deníků říkají, že mezi bezmála dvěma sty zadrženými a obviněnými je asi dvacet příslušníků krajněpravicových bojůvek, jeden levicový provokatér a cca 170 řadových trumpovců. Jaké byly však jejich konkrétní motivace a konkrétní cíle? Ve zprávách a reportážích se často objevuje výrok, že dělali, co po nich chtěl Trump. Je to však mínění deseti nebo sedmdesáti procent účastníků? A bude například proti Trumpovi svědčit někdo z personálu Bílého domu — někdo, kdo s ním 6. ledna byl?

Vystoupení politiků: kdo, jak a pro koho

Za druhé, bude nesporně zajímavé sledovat, kteří zákonodárci se budou během procesu osobně angažovat a jak. U demokratů se očekává jednotné hlasování, proces dává však možnost vyniknout jednotlivým řečníkům a potenciálním vůdcům.

U republikánů se očekává rozštěpení. Sehraje ale některý z Trumpových republikánských kritiků podobně výraznou roli jako Mitt Romney při prvním (ukrajinském) impeachmentu, a bude tak pasován na hlavního antitrumpovce? A kdo ze senátorů se chopí obhajoby Trumpa nejagilněji? Ted Cruz? Josh Hawley? Nebo někdo další? A jak se budou nakonec chovat čelní představitelé republikánského establishmentu v čele s Mitchem McConnelem?

Reakce veřejnosti

Za třetí, je tu otázka veřejného mínění — část komentátorů je ostatně názoru, že celý proces probíhá primárně s ohledem na něj. Aktuálně kolísá přesvědčení o Trumpově vině v průzkumech mezi dvaapadesáti a pětašedesáti procenty. Změní proces a debata nad výsledky vyšetřování daný poměr? Proces u prvního impeachmentu nakonec Trumpově popularitě spíše pomohl. Bude to tentokrát obráceně?

Otázkou, jak by veřejnost reagovala na případný zákaz Trumpovi znovu kandidovat, se zatím nemá smysl zabývat. Mnohem podstatnější se nyní zdá, jaká bude reakce mezi řadovými republikány. Co si z toho, jež zazní, vezmou? Jak to vyloží jejich média? Jak se bude mluvit a eventuálně jak postupovat vůči pětce či šestce senátorů, u níž se očekává, že bude pro Trumpovu vinu nakonec hlasovat? To vše přinese důležité informace nejen o současných poměrech ve straně, ale i pro odhady vývoje v dalších letech.

Chování samotného Trumpa a co bude po procesu

Donald Trump se ve vztahu ke svému druhému impeachmentu drží zatím zpátky, ale u politika tohoto typu se nikdy neví, co udělá — připomeňme si, jak se rozloučil. Někteří politikové navíc navrhují, aby byl Trump v případě neúspěchu procesu zbaven možnosti znovukandidovat na základě čtrnáctého ústavního dodatku. Tento byl ovšem přijat jako pojistka proti sympatizantům „vzpoury“ po americké občanské válce v devatenáctém století. Adekvátnost jeho aplikace na Trumpovo „podněcování ke vzpouře“ — tedy stupňující se nabádání k útoku na základní instituce státu, volby a parlament — by zřejmě musel rozsoudit až Nejvyšší soud.

Vše je nicméně stále otevřené. Trump může být nakonec skutečně uznán vinným, ex post sesazen a vyňat z politické budoucnosti USA, i když se to dnes jeví jako nepravděpodobné. Může být ale i osvobozen, leč zůstat zdiskreditován v očích většiny veřejnosti. Nebo pro něj může jít i o druhý začátek — o bod nového stmelení stany a odrazu k jízdě po nové vlně mediální pozornosti.

U republikánů i u demokratů se mohou během procesu zviditelnit noví lídři. Dosavadní těžké váhy se mohou znemožnit. Hlasování a vystupování každého senátora je bedlivě sledováno. A konečný verdikt vynášejí ostatně vždycky voliči.