Pěkně a s nadějemi tu dnes vyložil Martin Bouda situaci těsně před zahájením procesu nad druhým impeachmentem Donalda Trumpa — nad již schválenou ústavní žalobou, podle níž nese americký exprezident spoluodpovědnost za násilný vpád do sídla Kongresu z 6. ledna. Posuzováním viny — respektive tím, zda se Trump svým přístupem k události zpronevěřil prezidentské přísaze a očekáváním, jež má od prezidenta Ústava USA — se od úterka zabývá federální Senát.

Podle Martina Boudy je povzbudivé, že většina republikánů schválila taková pravidla procesu, která znemožňují jeho faktické zablokování kvůli neústavnosti souzení prezidenta po odchodu z funkce. Pravidla podpořilo — a zablokování procesu tedy odmítlo — devětaosmdesát senátorů ze sta. Jak se přitom teď neustále opakuje, žalující strana musí pro závěrečné hlasování o vině získat alespoň sedmašedesát senátorů. Stačí jí tedy o dvaadvacet méně.

Bouda nicméně opomíjí jednu důležitou věc: i když drtivá většina senátorů nechtěla proces úplně zablokovat, o ústavní konformitě sesazování už nevládnoucího prezidenta je jich přesvědčeno daleko méně. Ukázalo to ostatně hned další úterní hlasování přímo v Senátu.

I po znamenité řeči Jamieho Raskina, který argumentoval, že neochota řešit impeachment již nevládnoucího prezidenta znamená de facto automatické prominutí všeho, co spáchá v posledních dnech ve funkci, hlasovalo pro rezoluci k ústavnosti daného jednání „jen“ šestapadesát senátorů.

Demokratů je v Senátu po georgijském dramatu padesát. K prohlášení Trumpa za vinného tak potřebují nejméně sedmnáct republikánů. Je jistě možné, že ještě jedenáct z čtyřiačtyřiceti, kteří v úterý hlasovali proti rezoluci, otočí. Ovšem spíše jen teoreticky. Skutečně pravděpodobné to věru není. Možná, bude-li předložen nějaký nový silný důkaz propojující Trumpa s výtržníky. Jinak však těžko.

Pokud dává i dnes čtyřiačtyřicet republikánských senátorů najevo svoje pochyby o celém procesu, neočekávejme, že jich najednou otočí celá čtvrtina. Trump uznán vinným spíše nebude. Proces v Senátu je nicméně důležitý i v jiných aspektech než z hlediska hlavního výsledku. Zde čtyři příklady v jakých a tipy, co konkrétně při procesu s ohledem na tyto aspekty sledovat.

Pozadí vpádu a poslední výsledky vyšetřování

Za prvé, je tu rovina nových informací o vlastním vpádu do Kapitolu a je tu věcná dimenze otázky Trumpovy odpovědnosti. Při procesu budou prezentovány poslední výsledky vyšetřování, o nichž z otevřených zdrojů nevíme mnoho — známe přibližný průběh události a profily nejznámějších obviněných, ne však organizační pozadí celé události či přesné chování Trumpa osobně.

Kusá zjištění reportérů velkých amerických deníků říkají, že mezi bezmála dvěma sty zadrženými a obviněnými je asi dvacet příslušníků krajněpravicových bojůvek, jeden levicový provokatér a cca 170 řadových trumpovců. Jaké byly však jejich konkrétní motivace a konkrétní cíle? Ve zprávách a reportážích se často objevuje výrok, že dělali, co po nich chtěl Trump. Je to však mínění deseti nebo sedmdesáti procent účastníků? A bude například proti Trumpovi svědčit někdo z personálu Bílého domu — někdo, kdo s ním 6. ledna byl?

Vystoupení politiků: kdo, jak a pro koho

Za druhé, bude nesporně zajímavé sledovat, kteří zákonodárci se budou během procesu osobně angažovat a jak. U demokratů se očekává jednotné hlasování, proces dává však možnost vyniknout jednotlivým řečníkům a potenciálním vůdcům.