Pěkně a s nadějemi tu dnes vyložil Martin Bouda situaci těsně před zahájením procesu nad druhým impeachmentem Donalda Trumpa — nad již schválenou ústavní žalobou, podle níž nese americký exprezident spoluodpovědnost za násilný vpád do sídla Kongresu z 6. ledna. Posuzováním viny — respektive tím, zda se Trump svým přístupem k události zpronevěřil prezidentské přísaze a očekáváním, jež má od prezidenta Ústava USA — se od úterka zabývá federální Senát.

Podle Martina Boudy je povzbudivé, že většina republikánů schválila taková pravidla procesu, která znemožňují jeho faktické zablokování kvůli neústavnosti souzení prezidenta po odchodu z funkce. Pravidla podpořilo — a zablokování procesu tedy odmítlo — devětaosmdesát senátorů ze sta. Jak se přitom teď neustále opakuje, žalující strana musí pro závěrečné hlasování o vině získat alespoň sedmašedesát senátorů. Stačí jí tedy o dvaadvacet méně.

Bouda nicméně opomíjí jednu důležitou věc: i když drtivá většina senátorů nechtěla proces úplně zablokovat, o ústavní konformitě sesazování už nevládnoucího prezidenta je jich přesvědčeno daleko méně. Ukázalo to ostatně hned další úterní hlasování přímo v Senátu.

I po znamenité řeči Jamieho Raskina, který argumentoval, že neochota řešit impeachment již nevládnoucího prezidenta znamená de facto automatické prominutí všeho, co spáchá v posledních dnech ve funkci, hlasovalo pro rezoluci k ústavnosti daného jednání „jen“ šestapadesát senátorů.