USA po Trumpově druhém impeachmentu: leccos je nyní jasnější

↗

Donald Trump na lednové demonstraci slibuje další důkazy kolosálního falšování voleb a vyzývá stoupence, aby zabránily oficiálnímu vyhlášení výsledků. Foto VOA, WmC

Ústupem žalující strany skončil v Senátu minulý víkend pokus amerických zákonodárců popohnat dodatečně k odpovědnosti Donalda Trumpa. Podle impechmentu schváleného ještě za Trumpova vládnutí měl exprezident už od podzimu podněcovat svoje stoupence k útoku na základní instituce státu — volby a parlament. To pak vyústilo 6. ledna ve slavný vpád do Kapitolu, sídla amerického Kongresu.

Demokratická většina v Senátu měla po úvodní části posuzování impeachmentu na výběr mezi povolením výstupů svědků — což by přineslo možná další usvědčující detaily, ale zároveň protáhlo proces na měsíce — a okamžitým hlasováním vinen-nevinen. Rozhodla se pro druhé. Proces nad impeachmentem Donalda Trumpa číslo dvě tak trval jen pět dní a dopadl, jak se předpokládalo na jeho začátku. Ke dvoutřetinové většině nutné pro odsouzení a „sesazení“ exprezidenta chyběly hlasy deseti senátorů ze sta.

Demokratům se teď vytýká teatrálnost a pokrytectví — týdny tvrdili, jak je důležité proces vést, přestože Trump už není ve funkci, a přitom nakonec sami odmítli svědky. Prakticky je ovšem jejich rozhodnutí pochopitelné. Bylo zjevné, že většina republikánských senátorů bude hlasovat pro osvobození tak jako tak — všichni až na šest ostatně hlasovali už na začátku procesu pro rezoluci, která označuje impeachment již dovládnuvšího prezidenta za ústavně problematický. Jak uvedla zpravodajka obžaloby Stacey Plaskettová: „Zde nejsou potřeba svědci, zde jsou potřeba senátoři s páteří.“

Analýza●Petr Jedlička

Trump uznán vinným spíše nebude, proces je ale důležitý. Co při něm sledovat?

Ať už se rozhodovala většina republikánů skutečně ze strachu z protrumpovské členské základny, nebo z přesvědčení, ve výsledku to vyšlo na stejno. Demokraté si navíc jistě vyhodnotili, že připuštění svědků by zaneprázdnilo Senát nejméně do dubna, a tak — krom jiného — ztížilo prezidentu Bidenovi boj s koronakrizí, respektive plnění úvodních slibů.

Měli tedy pravdu ti, kdo tvrdili, že impeachment je za dané mocenské konstelace a na samém konci Trumpova mandátu nesmyslný? Ne tak úplně. Ačkoliv totiž proces kauzu „Trump a 6. leden“ nerozřešil, přeci jen leccos vyjasnil i leccos posunul.

Kdo byl vidět

Pokud jde o vyjasnění, „podněcování ke vzpouře“, to jest stupňujícího se nabádání k útoku na základní instituce státu — volby a parlament, se exprezident dopustil podle sedmapadesáti senátorů ze sta. Spolu s padesáti demokraty hlasovalo pro vinu i sedm republikánů.

O pěti republikánech-antitrumpistech v Senátu se vědělo už před procesem — že budou hlasovat pro „vinen“, dopředu ohlásili Mitt Romney, Ben Sasse, Lisa Murkowská, Susan Collinsová a Pat Toomey. Při procesu se k nim přidali ještě Richard Burr ze Severní Karolíny, Bill Cassidy z Louisiany a svým způsobem i Mitch McConnell, dosavadní lídr republikánů v horní komoře.

Zkušený politik z Kentucky totiž hlasoval sice za Trumpovo osvobození, poté však vystoupil s prohlášením, že exprezident k útoku ve skutečnosti nabádal, pouze jej nelze trestat impeachmentem. Dále McConnell uvedl, že Trumpa lze stále přivést k odpovědnosti u klasických soudů — a první takové žaloby byly obratem podány. V úterý ohlásil příslušný krok mississippský poslanec Bennie Thompson. Před soudem chce proti Trumpovi použít takzvaný Ku Klux Klan Act, který byl schválen v roce 1871 proti jižanským rasistům snažícím se zastrašovat veřejné činitele.

Zda může uspět klasická žaloba opřená o prastarý zákon tam, kde selhal impeachment, těžko říci. Faktem je, že Trumpa zde nebude zřejmě krýt prezidentská imunita, protože štvaní stoupenců na Kapitol lze obtížně obhajovat jako část prezidentské agendy.

Co lze naopak říci snadno, je, že všichni uvedení republikáni u trumpistů skončili. Burra a Cassidyho se zřekly stranické struktury v jejich domovských státech, neokonzervativec Romney byl trumpovskou televizí Newsmax označen za „už úplně odkopaného komunistu“ a do McConnella se pustil Trump osobně — podle exprezidentova úterního vyjádření jde o „zakyslého oportunistu“, který „postrádá politický talent, moudrost, dovednosti i charakter“. „Republikánská strana nebude nikdy silnou a respektovanou, bude-li mít u kormidla ‚lídry‘ jako senátor Mitch McConnell,“ uvedl Trump doslova.

↗

Donald Trump (vlevo) s Mitchem McConnellem. Foto archiv Kentucky.com

Důsledky pro republikány

U republikánů probíhá už několik týdnů čím dál otevřenější boj o budoucí roli Trumpa a trumpismu ve straně. Další Trumpovu kandidaturu na prezidenta si přeje dle posledního průzkumu čtyřiapadesát procent řadových straníků. Vůdčí politikové republikánů se přiotm začínají viditelně dělit na menšinu, která se vůči Trumpovi vymezuje, protože nepředpokládá, že jeho vliv vydrží — vedle McConnella se během procesu ozvala takto například Nikki Haleyová —, a na většinu, která zatím mlčí, protože vyčkává nebo se Trumpa bojí.

Komentář●Petr Jedlička

Za Kapitol a povolební štvaní si Trump impeachment zasloužil. Otázkou je, co nyní

Právě skončený proces nad impechmentem ukázal, že skalních stoupenců nemá Trump mezi senátory mnoho. Krom známé dvojice Ted Cruz — Josh Hawley se ho nezastal agilněji nikdo. Na druhou stranu všichni z republikánů, kdo se vůči Trumpovi tak nebo onak při procesu vymezili, buďto odcházejí do důchodu, nebo je jejich pozice tak specifická, že si mohou kritiku dovolit.

V příštích volbách, tedy za dva roky, bude z celé sedmy, která hlasovala proti Trumpovi, obhajovat mandát pouze Lisa Murkowská, a to navíc na spolehlivé Aljašce. Proti Trumpovi se v Senátu nepostavil nikdo, kdo by tím výrazněji riskoval.

Sám Trump navíc po procesu potvrdil, že se míní v politice zůstat. V tiskovém prohlášení slíbil, že v příštích měsících představí novou vizi pro USA. V dalších vyjádřeních pak uvedl, že bude se svým hnutím ovlivňovat primárky a že podpoří kandidáty stojící za jeho koncepcí America First. Sám exprezident sice důsledně používá první osobu množného čísla, tedy zájmeno my, když mluví o budoucích plánech, větší část pozorovatelů má ovšem za to, že se nebude angažovat přes nějaké členy hnutí či rodinné příslušníky, ale opravdu osobně.

Různé výklady a nová videa

Jak už naznačeno v předprocesní analýze, nejdůležitější na celé kauze v posledku bude, jak si veřejnost události kolem lednového vpádu do Kapitolu zapamatuje. Trumpovi právníci hájili prezidenta především poukazem na první ústavní dodatek, tedy svobodu slova.

Doslova bylo řečeno, že impeachment je příkladem cancel culture ústavního rozměru. Donald Trump onálepkoval svůj druhý impeachment stejně jako před rokem ten první, ukrajinský, tedy jako „největší hon na čarodějnice v amerických dějinách“. Klasičtí republikánští politikové a prorepublikánští publicisté mluvili nejčastěji o „divadle demokratů“, ovšem s poukazem na neústavnost či nedostatečnou podporu — ne na nevýznamnost kauzy samotné.

Demokrati a mediální mainstream naopak po celou dobu procesu zdůrazňovali vazbu mezi Trumpovými jednotlivými kroky či výroky a lednovým jednáním jeho stoupenců. V Senátu byly promítány známé i méně známé záznamy z inkriminovaného dne, tematicky sestříhané jako mozaika Trumpových slov a akcí násilné části davu. Účastníci vpádu se na videích často odkazovali na pokyn od exprezidenta, slibovali nejrůznější tresty „zrádcům“ a vyjadřovali touhu „znemožnit zákonodárcům dotažení volebního podvodu za každou cenu“.

Pro vnějšího pozorovatele se vyjasnilo, že zákonodárci byli 6. ledna skutečně fyzicky ohroženi — dosud nepublikované záznamy z bezpečnostních kamer ukázaly, že účastníci vpádu se k politikům několikrát málem dostali. Například Mike Pence s rodinou nebo Mitt Romney museli být evakuováni narychlo alternativní trasou.

Záznamy z kamer na tělech policistů zase zvýraznily, jak násilně si místy dav počínal. Na videích objevujících se do té doby působil vpád spíše jako demonstrace síly než reálně myšlený útok. Zde se nabídl jiný obrázek.

Kauza bude žít dále

Jak bude závěr Trumpova období a vpád z 6. ledna vnímat před příštími volbami veřejnost, teprve uvidíme. Dnes je Trump za vpád odpovědný „plně“ dle třiceti procent Američanů, „z větší části“ dle pětadvaceti procent a „alespoň dílčím způsobem“ dle šestnácti procent. Devětadvacet procent Američanů má za to, že exprezident žádnou odpovědnost za událost, při níž zemřelo pět lidí, nenese.

I po prohraném procesu je jisté, že demokraté téma neopustí — v pondělí byl ohlášen vznik zvláštní sněmovní komise, která má souběžně s policejním vyšetřováním objasnit politický a bezpečnostní rozměr události. O klasických žalobách na Trumpa byla přitom již řeč.

Komentátoři světových médiích v reakci na proces zdůrazňují zejména fakt, že má Trump republikány stále v hrsti. Chování významných členů stany však zároveň naznačuje, že většina z nich se s exprezidentem při prvních známkách oslabování velice ráda rozloučí.