Stalo se, k čemu se schylovalo už minulé léto a co ostatně naznačoval již druhý Trumpův impeachment: přibližně dva roky po novinářské, státoprávní a politické debatě nad snahou bývalého prezidenta zvrátit minulé volby byly v jeho aktivitách shledány i trestněprávní aspekty. Je obžalováván a v případě odsouzení mu hrozí i nepodmíněné tresty.

Co do opletaček se soudy je Trump skutečný veterán. Ještě než nastoupil do prezidentského úřadu, měl za sebou už přes čtyři tisíce různých žalob, soudních sporů a kauz.

Tentokrát jde ale o něco jiného. Stát ho žaluje ve čtyřech kauzách kvůli spáchání různých zločinů s dohromady více než devadesáti rozličnými obviněními všech myslitelných stupňů závažnosti.

Dvě starší obžaloby ze čtyř podaných působí jako méně závažné. První se týká zapření odměny za mlčení pornohvězdě Stormy Danielsové, jež měla mít s Trumpem poměr, ve vyúčtování kampaně z roku 2016. Podle obžaloby vedené newyorským prokurátorem Alvinem Braggem šlo o záměrné falšování účetnictví, a tudíž zločin.

Druhá obžaloba se týká proslulého Trumpova zapírání držby státních dokumentů s různým stupněm utajení, které si odvezl při opouštění úřadu na své soukromé sídlo. Tam je skladoval mimo jiné na záchodě a na zvukovém záznamu máme zachyceno, jak je ukazuje neautorizovaným osobám.

Nejzásadnější jsou ovšem dvě nejčerstvější — srpnové — obžaloby: federální z 1. srpna, která je vázaná na snahu zvrátit výsledek voleb 2020, a státu Georgia ze 14. srpna, která se týká konkrétních snah Trumpa a spol. zmanipulovat výsledek v daném státě.

Tyto dvě obžaloby se z části překrývají. V mnohém důležitém jsou ale zároveň odlišné.

Federální obžaloba vs. georgijská

Federální obžaloba jde na věc velmi zeširoka. Shrnuje Trumpovy aktivity v celém období voleb 2020 až po vpád jeho stoupenců do Kongresu 6. ledna 2021. Obžalovává pouze Donalda Trumpa, identifikuje ho jako hlavu spiknutí a detailně dokládá, kde všude a v čem překročily jeho aktivity — nikoli názory! — v inkriminovaných měsících zákon.

Zvláštní vyšetřovatel ministerstva spravedlnosti Jack Smith si přitom dává záležet, aby odlišil, co je byť třeba neetické, ale nikoli nezákonné jednání, a co už za hranou zákona je.

Velký důraz je kladen též na dokazování, že Trump věděl, že volby prohrál a že údajné stovky podvodů se neprokázaly — nebo že ho na to alespoň někdo soustavně upozorňoval.

Obžaloba z Georgie se naproti tomu váže na poměrně úzké časové období. Spolu s Trumpem viní dalších devatenáct lidí — šéfem kanceláře či Trumpovými právníky počínaje a několika malými rybami konče.

Materiál vypracovaný státní zástupkyní Fani Willisovou je ještě detailnější než federální obžaloba. Dokládá různé formy nátlaku na georgijské představitele, z nichž nejznámější je Trumpův telefonát „najděte mi dvanáct tisíc hlasů“, ale i podvody s falešnými voliteli či fungování kolektivu obžalovaných dle vzoru zločinecké organizace.

Federální obžalobu půjde soudit výrazně rychleji. Gerogijská je zase komplexní se vším všudy, včetně formálního zatýkání, nemožností uniknout prezidentskou milostí či minimální trestní sazbou jeden rok nepodmíněně.

Co bude nyní

Mezi americkými právními znalci se vedl v posledním roce spor, zda-li je lepší se soustředit v případné obžalobě přednostně na angažmá Trumpa samotného a věc rozsoudit co nejrychleji, nebo zda uchopit vývoj z přelomu let 2020 a 2021 ve větší šíři. Souběh jmenovaných dvou obžalob nakonec oba přístupy kombinuje.

Zajímavé bude sledovat, zda, respektive který z účastníků inkriminovaných událostí se rozhodne s prokuraturou spolupracovat. Nejvíce se v této souvislosti zatím šuškalo o bývalém šéfovi Trumpovi kanceláře Marku Meadowsovi, avšak uvidíme. I to byl ostatně jeden z bodů probíhajících sporů — část znalců tvrdila, že je pro získání spolupráce lepší první přístup, jiná část, že druhý.