Posilování extrémní pravice či nacionálních populistů, včetně jejich volebních vítězství, jsme svědky i v Evropě. Tam se však jejich úspěchy nakonec většinou „rozmělňují“ zásluhou poměrného volebního systému, který využívá většina evropských demokracií. Druhým korektivem je Evropská unie.

Extrémní pravice nebo nacionální populisté sice jdou často do voleb s protievropskými hesly, když se ale dostanou k moci, uvědomí si, jaké možné ekonomické katastrofě by jejich země čelily, kdyby se opravdu pokusili vystoupit z EU. To se přihodilo kupříkladu předsedkyni nacionálně populistické strany Bratři Itálie Georgii Meloniové, která po svém vítězství a převzetí vlády protievropskou rétoriku utlumila a stala se i podporovatelkou evropské pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem.

Skutečnost, že téměř všechny politické systémy evropských demokracií jsou založeny na poměrném volebním systému, pak znamená, že vítězné extrémně pravicové nebo nacionálně populistické strany musejí k tomu, aby mohly vládnout, získat koaliční partnery. Příkladem budiž čerstvé vítězství krajně pravicové Strany pro svobodu Geerta Wilderse v Nizozemsku, které ještě nemusí znamenat úplnou změnu politického kurzu, protože Wilderse nejspíš vyšachují ostatní strany.

V některých zemích, jako bylo v roce 2022 Švédsko, se krajní pravice v podobě Strany Švédští demokraté pro změnu musela spokojit i navzdory výbornému volebnímu výsledku jen s rolí jakési politické zálohy pro menšinovou vládu umírněné pravice, kterou slíbila podporovat z parlamentních lavic. I to jí sice umožňuje, aby na švédskou politiku měla určitý vliv, avšak jen zprostředkovaný.

Podobně tomu může být v Rakousku, kde Svobodní mají též namířeno k volebnímu vítězství v příštím roce. I oni by v tomto případě ovšem museli sestavit většinovou vládní koalici. Dá se přitom předpokládat, že je křesťanští demokraté a sociální demokraté se zelenými buď úplně vyšachují a raději vytvoří velkou koalici, anebo budou Svobodní muset přijmout roli strany, která sice ve vládě je, ale nevede ji, jak tomu už jednou v jejich případě bylo za vlády lidovce Wolfganga Schüssela.

Podobně by tomu bylo i v největší zemi Evropské unie, Německu, kde také posiluje krajní pravice v podobě Alternativy pro Německo. I ona má — i v případě volebního vítězství — téměř nulovou šanci stanout v čele příští německé vlády, protože ostatní strany se proti ní spojí.

To nacionálně populistická pravice ve Francii pod vedením Marie Le Penové má šance eventuálně stanout v čele Francie lepší. Pokud by totiž Le Penová příští prezidentské volby vyhrála, pomůže jí francouzský prezidentský systém. To je ale v současném bouřlivém dění v evropských demokraciích ještě vzdálená budoucnost, protože příští prezidentské volby se budou ve Francii konat až v roce 2027.

Na obzoru Trump