Jak jsme avizovali už v předchozím textu k tématu, u republikánů v USA se již naplno rozeběhla předprimárková kampaň. O nominaci hegemonní strany americké pravice na prezidenta soutěží řada zájemců, všechny však stále předstihuje exprezident Donald Trump. Děje se tak i přesto, že je aktuálně čtyřikrát obžalován v trestních věcech a že srpnová televizní debata s čísly trochu zamíchala. Náskok exprezidenta na ostatní zůstává v průzkumech nad hranicí ohromných pětatřiceti procentních bodů.

Jaký smysl má v takové situaci řešit Trumpovy vyzyvatele? Vezmeme-li osmici, jež svou prokazatelnou podporou plní nominační kritéria pro úvodní televizní debaty, jde tu bez nadsázky o hlavní tváře netrumpovské části současné Republikánské strany — o republikánskou elitu. Jedná se o typické reprezentanty skupin a proudů, které ve straně stále existují. A jde i o zrcadlo stavu, do nějž Republikánská strana dospěla od dob posledních velkých hledání: od let 2011—2012, tedy od éry postbushismu a Tea Party, a také od roku 2015, než vše zdominoval Trump.

Na možnost porážky Donalda Trumpa ve vlastních primárkách to zatím nevypadá. Věci se ale mohou změnit. Trumpa mohou doběhnout potíže se zákonem, přičemž řada právníků přichází s názorem, že člověk odsouzený k nepodmíněnému trestu nemusí mít navzdory precedentu z roku 1920 právo kandidovat. Může ho také zradit zdraví nebo jiné důvody.

Ani Donald Trump zde na každý pád nebude věčně. A i když primárky nejsou soubojem o nástupnictví, mohou zde představující se osobnosti začít svůj budoucí kariérní skok. Kdo jsou tedy Trumpovi vyzyvatelé a jaké tváře má netrumpovská část dnešní americké pravice?

Mike Pence

Mike Pence je ze zde představovaných zřejmě nejznámější. Trumpovi totiž dělal během prvního mandátu viceprezidenta. Po celou dobu mu byl plně loajální. Převzal i jeho rétorickou figuru označující za radikálně levicovou jakoukoliv politiku jdoucí proti té republikánské.

Pence hájil Trumpa srdnatě i v památném roce 2020 ve viceprezidentské debatě a dokonce ještě i po volbách, v nichž ani Pence zprvu nepřiznal porážku. Teprve při vlastním pokusu o zvrácení výsledků voleb při certifikační proceduře 6. ledna 2021 se proti Trumpově vůli postavil.

V davu byli tehdy lidé, kteří skandovali, že Pence patří na šibenici. Trump se přesto svého viceprezidenta nezastal. Od té doby stojí tito dva politikové proti sobě, i když Pence se proti Trumpovi vymezuje jen v několika málo bodech — nejčastěji kvůli nerespektování Ústavy právě ve vztahu k pokusu zvrátit volby a pak ve vztahu k ruské invazi na Ukrajinu. V této věci Pence hájí další pomoc.

Pence je jinak politik ze severské konzervativní Indiany, který se dostal na špici v postbushovské éře s vlnou Tea Party. Právě ta přivedla do první republikánské ligy novou generaci ultrakonzervativců a náboženských horlivců, vyznávajících také minimální stát. Konkrétně Pence byl v mládí katolík a stoupenec Jimmyho Cartera. Posléze se z něj stal konvertovaný evangelikál a také reaganista — příznivec korporací a ultrakonzervativních reforem.

V politice je dnes čtyřiašedesátiletý Pence celkově od konce osmdesátých let, avšak v té nejvyšší až od roku 2001, kdy se stal federálním poslancem. V 90. letech měl na indianských kanálech WRCR a WNDE vlastní talk show, což bylo u politiků jeho typu v dané době obvyklé.

V letech 2013—2017 sloužil jako guvernér svého státu. Trumpovi lidé si ho v roce 2016 vybrali za viceprezidenta kvůli pojištění hlasů ultrakonzervativních evangelikálů pro velkoměstského chvástala, jak byl Trump mnohými tehdy vnímán, a také kvůli garanci určité solidnosti administrativy. Plus samozřejmě kvůli penězům.

Pence je ve všech ohledech politický profesionál s projevem otce-pastora, který se zoufale snaží vrátit liberální část Američanů na správnou cestu, a se všemi atributy ultrakonzervativce — včetně oslovování vlastní ženy „matko“ či snahy o maximální zpřísnění přístupu k interrupcím v celých USA.

I když je Pence velmi známý a očitě z něj vyzařuje klid i síla, v průzkumech se letos pohybuje okolo šesti sedmi procent a kampaň vede s jen malým týmem. Pro trumpovce je kvůli 6. lednu za zrádce a pro mnoho dalších politikem, který je příliš pevně ukotven v minulosti.

V republikánské elitě patří ke starší generaci „starého dobrého“ establishmentu, i když jde o hvězdu až postbushovské éry. Epizody ze začátku 90. let, kdy příspěvky na kampaň odkláněl na hypotéky, auto pro ženu či lekce golfu, se už dnes takřka nepřipomínají.

Tim Scott

Jihokarolínský senátor Tim Scott je podobně jako Pence také horlivý protestantský evangelikál a ultrakonzervativec. Jinak se ale od někdejšího Trumpova viceprezidenta v mnohém liší. Především — v ultrakonzervativní části establishmentu patří k mladší generaci. Scott se dostal do nejvyšší politiky až v roce 2011, tedy v polovině Obamovy éry. Jedná se o politika, který se vypracoval sám z chudých poměrů přes pojišťováctví, realitní business a státní politiku až na federální úroveň. Od roku 2013 je za svůj stát senátorem, přičemž jde o jediného republikánského zástupce afroamerické menšiny ve federálním Senátu.

Zatímco Pence je typický evangelikál ze severu, Scott je evangelikál jižanský. Patrné je to už ve stylu jeho projevu, který nevychází z polohy otec-kazatel, ale spíš kazatel-vypravěč. To se moc nehodí do televizních debat, ale na stoupence to působí opravdově a ne-politicky.

Také v rámci stranických politických důrazů se Scott profiluje více specificky než Pence, a to jako oponent hnutí Black Lives Matter a fenoménu woke. Tvrdí, a na příkladech vlastních úspěchů i ilustruje, že vlivy systémového rasismu v USA a sociálního znevýhodnění chudých se přeceňují.

Na rozdíl od většiny oponentů daného fenoménu ale není Scott agresivní; více evangelikálních republikánů uvedlo, že z jeho slov cítí dobro.

V obecně-politické rovině razí Scott dlouhodobě tezi, že USA potřebují — vedle klasické ultrakonzervativní agendy, o níž tato skupina mluví jako o „boji za život“ — především optimistickou vizi. Dle jeho vlastních slov se od ostatních ultrakonzervativců v primárkách liší především opravdovostí svého konzervativismu (genuiness). Ve svých třiapadesáti letech je stále svobodný a bezdětný.

Političtí pozorovatelé mají Tima Scotta dlouhodobě za jednu z velkých nadějí evangelikální skupiny ve straně. Mají ho rádi také velcí donoři. Scott ovšem není člověkem ostrých výměn, zkratek a přestřelek. Ve stávající fázi kampaně se mu tak zatím příliš nedaří.

V celoamerických průzkumech má Scott ve srovnání s Pencem přibližně poloviční podporu. V Iowě ovšem — ve státě, kde je hodně evangelikálů a kde primárky tradičně začínají — má podporu dvojnásobnou.

S Donaldem Trumpem má Tim Scott dobré vztahy, i když v rozhovorech se nechal slyšet, že ve vztahu k povolebnímu dění v roce 2020 by postupoval jinak. Také Ukrajinu slibuje podporovat dále, neboť v bezpečnostním zájmu USA je dle něj oslabení ruské armády.

Chris Christie

Bývalý guvernér New Jersey Chris Christie patří ke starší generaci republikánských politiků, i když se narodil jen o pár let dříve než Tim Scott — loni mu bylo šedesát let. Co do věcného programu je Chris Christie pragmatik, co do vnějšího projevu televizní „buldočí“ typ. Do politiky se dostal za éry Bushe mladšího srze prokuraturu a styky s tehdejšími mocnými. V roce 2009 pak uspěl ve svém státě v guvernérských volbách jako smírný republikán.

V rámci postbushovského hledaní další cesty se Christie prosadil s přístupy „pro life, ale i poté, co se dítě narodí“ či „méně státu, ovšem bez démonizace protistrany“. Uspěl tak právě v New Jersey, což je tradičně stát se silnější pozicí demokratů. Získal si také podporu médií hlavního proudu, kterou má ostatně dodnes.

Během primárek v polovině Obamova období, tedy v letech 2011 a 2012, mnozí Christieho prosili, aby kandidoval na prezidenta — nominaci získal tehdy sucharský Mitt Romney, jehož by charismatičtější a věčně bodrý Christie dost možná porazil. Christie však vstoupil až do primárek v dalším cyklu, tedy v letech 2015—2016. A ty už ovládl Trump.

V dnešní Republikánské straně i v aktuálních primárkách se Christie vyznačuje zejména tím, že na republikána nevídaně ostře napadá Donalda Trumpa. V rámci strany je jedním z jeho nejhlasitějších kritiků. Nebylo tomu tak ale vždycky — naopak. V prezidentských primárkách roku 2016 byl vůbec prvním z vypadnuvších kandidátů, jenž Trumpa podpořil a následně mu pomáhal v kampani. V jedné z debat navíc cíleně rozdrtil Marca Rubia, jednoho z tehdejších Trumpových nejvýznamnějších soupeřů.

Otevřeně protitrumpovsky se začal Christie profilovat až v posledních letech a jsou různé názory na to proč. Získat na svoji stranu většinu primárkových voličů může jen těžko — skalní trumpovci ho otevřeně nenávidí. Možná si ale připravuje pozici ještě do budoucna. Jak bývá v této souvislosti připomínáno, republikánští voliči vidí rádi sílu a Christie při každá příležitosti ukazuje, že on se nebojí.

Jde-li o ideopolitické postoje, je Christie klasický středoproudý republikán postbushovské éry: za nízké daně a menší stát, za deregulaci legislativy kolem zbraní a za to, aby se otázka interrupcí nechala na jednotlivých státech. Ukrajinu chce dál vyzbrojovat, neboť se tak dle něj posiluje americký vliv. V srpnové televizní debatě se nachal slyšet, že největší problém dnešních USA představují silné odbory.

Ron DeSantis

Současný guvernér státu Florida je z nejmladší generace republikánské elity. Letos v září mu bude teprve 45 let. Ještě minulý rok se mělo povšechně za to, že jde o přirozeného Trumpova nástupce — mladšího, civilnějšího a rozumnějšího politika, jehož však zároveň zformovalo až Trumpovo funkční období.

DeSantis získal s touto image podporu takových figur, jako je Ben Shapiro, Rupert Murdoch či Elon Musk, a během loňského léta předběhl Trumpa u sázkařů. Pak ovšem přišlo několik zaváhání, chyby v kampani a Trumpovy opletačky se soudy a DeSantisova podpora zase poklesla.

Během Trumpova prezidentství byl DeSantis nejprve poslancem, který se zviditelnil právě Trumpovou obhajobou — šlo tehdy o vyšetřování ruského vlivu na volby 2016. Ve volbách 2018 se pak stal — s Trumpovou podporou — floridským guvernérem. Že má ambice ještě vyšší, bylo zřejmé už během covidu, kdy začal stále úřadujícího Trumpa kritizovat zprava.

Také pro aktuální volby se DeSantis rozhodl vůči Trumpovi vymezit jako radikálnější alternativa. V otázkách covidu by nic nepřikazoval, v boji s woke fenoménem by dostal gender témata a vstřícnost vůči LGBT orientaci ze škol, na hranici s Mexikem by nezůstal u zdi, ale obrátil by se rovnou na armádu a podobně.

Zatím s tímto přístupem narazil hned třikrát: jednak se k němu typově nehodí — jeho rozhořčení vypadá střídavě nepřirozeně, střídavě nervózně a střídavě naučeně, a těžko se mu tak věří. Dále se proti jeho politice na Floridě postavily velké firmy, a zvláště největší zaměstnavatel Disney, což republikáni neradi vidí. A do třetice — DeSantise začal zesměšňovat sám Donald Trump.

Uvidíme, jak daleko DeSantis s dosavadním přístupem v kampani dojde. Na konci léta se množily zprávy, že od něj utíkají sponzoři i poradci. Pokud by nicméně dopadl slušně, mohl by se stát předním reprezentantem toho republikánského křídla, jež požaduje aktivní státní vystupování proti progresivním trendům namísto tradiční doktríny umenšování státních zásahů.

Jinak k další podpoře Ukrajiny má DeSantis dosti vlažný vztah. Původně obranu proti ruské invazi označoval dokonce za vzdálený regionální střet.

Nikki Haleyová

Jednapadesátiletá diplomatka a exguvernérka Jižní Karolíny v úvodu kampaně překvapila: zatímco ještě letos na jaře platila za spíše doplňkovou kandidátku klasického neokonzervativního ražení, v závěru léta a v srpnové debatě dokázala silně zaujmout.

Politicky hájí Haleyová tradiční republikánské pozice bez DeSantisovy ideologické zaťatosti či Pencova ultrakonzervatismu. Volá po intenzivnějším boji s dluhem a silové zahraniční politice, avšak zároveň i po sjednocení společnosti, po „humanizaci“ tématu interrupcí či po potírání ilegální migrace. To poslední činí s argumentem, že i její rodiče — sami rodáci z indického Paňdžábu — se dnes v USA necítí bezpečně.

Mezi republikánskou elitou patří Haleyová do podobné skupiny jako Chris Christie, ovšem s větší blízkostí k reaganovskému ideálu a také s tím rozdílem, že si dokázala s Trumpem udržet relativně dobré vztahy. Právě za jeho vlády ostatně odešla z pozice jihokarolínské guvernérky na post hlavní reprezentantky USA v OSN.

Dnes se Haleyová vůči Trumpovi vymezuje především s poukazem na jeho neoblíbenost mimo republikánské řady, a tedy na obtížnou zvolitelnost. Také místy zmiňuje jeho pokročilý věk — Trumpovi je dnes 77 let. Dále exprezidenta kritizuje za 6. leden, přílišné zadlužování země a konečně za politiku vůči Rusku. Ukrajinu označuje Haleyová za předsunutou obranou linii USA, a tudíž zemi hodnou plné americké podpory.

Již od srpnové debaty lze pozorovat, jak se právě k Haleyové přesouvá podpora prorepublikánských, avšak ne protrumpovských médií, jejichž favoritem byl zprvu DeSantis. Perspektivní političku chválí i velká mainstreamová média a podporují ji velké firmy.

Vivek Ramaswamy

Teprve osmatřicetiletý milionář je jediný z elitní osmice, kdo do politiky terpve vstupuje. Již v prvních týdnech kampaně přesto ukázal, že si dokáže zajistit pozornost. Mezi ostatními osobnostmi s mediální průpravou odpovídající devadesátým či nultým letům působí dravý Ramaswamy jako hvězda seminářů „jak se státl leaderem“ či TED konferencí. Hovoří stylem „co výrok, to titulek“ a sám sebe prezentuje jako Trumpa 2.0, což v jistém smyslu skutečně nabízí — desítky slibů konkrétních změn, jež prohlubují dosavadní trumpistickou nabídku, a v podstatě pouze kontroverzní názory.

Konkrétně: Ramaswamy slibuje zvýšit volební věk na 25 let s možností volit dříve je pro ty, kdo mají zásluhy či složí test; chce také snížit stav federálního úřednictva o 75 procent, zrušit FBI, zakázat podporu debaty o systémovém rasismu, omezit práva odborů a tak dále.

Klimatickou změnu označuje za hoax, jenž zastírá snahu nových marxistů o ovládnutí veřejného prostoru. Podporu Ukrajiny, ale třeba i Izraele, označuje za politiku, v níž nemají USA žádný národní zájem. Tchaj-wan chce podporovat jen do doby, než USA vybudují vlastní výrobny polovodičů a podobě.

Stejně jako DeSantis chce i Ramaswamy poslat do Mexika armádu na boj proti drogovým a pašeráckým gangům. Volá po vzkříšení Monroeovy doktríny či po obsazení Nejvyššího soudu agresivními ultrakonzervativci, jako je texaský senátor Ted Cruz.

Donalda Trumpa označuje Ramaswamy za nejlepšího prezidenta, jakého USA měly od počátku 20. století, a po eventuálním volebním vítězství mu chce dát hned milost. Svoje soupeře přitom obviňuje ze závislosti na stranických financích, a tudíž na darech od sponzorů, jejichž zájmy pak vždycky hájí — což je ovšem fakt.

Znalci zde připomínají, že Ramaswamy používá podobnou taktiku jako svého času Trump — distancuje se od klasické politiky, slibuje velké změny, a přitom říká, co si velká část voličů republikánů opravdu myslí, i když to běžně neartikulují. Jedná se o postup, který většinu analytiků irituje, ale zejména v první fázi předprimárkové kampaně může fungovat.

Navíc Ramaswamymu pomáhá charisma, ochota pouštět se do debatních střetů a přirozeně fakt, že s vývojem USA v posledních letech jsou nespokojené více než dvě třetiny Američanů.

Jaký je celkový politický potenciál Ramaswamyho přístupu, by mělo být zřejmé během podzimu. Jedna část pozorovatelů mluví zatím o tom, že by se Vivek Ramaswamy mohl stát Trumpovým viceprezidentským kandidátem či případně i nástupcem. Jiná část považuje naopak vše kolem Ramaswamyho za bublinu, která splaskne a na Republikánskou stranu nebude mít větší vliv.

Asa Hutchinson

Dvaasedmdesátiletý exguvernér Arkansasu je v letošních primárkách outsider, mezi republikány ale má svou skupinu rovněž. Jde o příslušníky nejstarší z dosud sloužících republikánských generací — politiky, kteří byli vidět již za éry Billa Clintona.

Hutchinson sám byl výraznou figurou už za Clintonova impeachmentu po aféře s Monikou Lewinskou. Působil tehdy jako jeden ze zástupců poslanecké obžaloby. Za Bushovy éry měl u republikánů na starosti otázky migrace. Guvernérem ve svém státě se stal v lednu 2015 a sloužil v daném úřadě až do letoška.

Hutchinson se snaží kombinovat ultrakonzervativní kulturní politiku typu tažení proti potratům se vstřícností vůči businessu a se snahou o praktickou spolupráci s demokraty. To není dnes mezi republikány příliš populární. Sám Hutchinson stojí ve straně navíc v otevřené opozici vůči Trumpovi, což jeho šance na vítězství posouvá takřka k nule.

Hutchinson je politikem z opravdu staré školy, včetně například odkazování na grafy či zaštiťování se názorem, že lepší než Twitter je používat Bibli. Je otázkou, zdali se v nějakých dalších volbách v USA objeví ještě vůbec někdo podobný.

Doug Burgum

Jasným outsiderem je konečně i Doug Burgum — sedmašedesátiletý guvernér Severní Dakoty. Na rozdíl od Hutchinsona byl ovšem Burgum po většinu života businessman. Zisk úřadu dakotského guvernéra v roce 2016 byla jeho první politická zkušenost.

Burgum zbohatl jako softwarový vývojář, respektive šéf příslušně orientované firmy, kterou pak prodal Microsoftu. Jde o politika, který jako guvernér razil orientaci na investice v příslušném oboru a tvorbu náležitých pracovních míst. To jeho státu — v USA tradičně vnímaném jako zapadákov — objektivně prospělo.

Burgum sám se prezentuje jako vášnivý lovec, milovník zbraní a jízdy na koni. Zásluhou jeho vlády se mohou dnes v Dakotě nosit pistole a revolvery běžně všude, pokud jsou zakryté, a to i bez povolení. V otázkách interrupcí a dalších kulturně-sporných tématech hájí Burgum pozici, že si má věc ošetřit každý stát podle sebe.

Jinak je Burgum zastáncem spásnosti moderních technologií, s jejichž pomocí chce řešit všechny problémy. Trumpův postup po volbách 2020 i dnes kritizuje, ale spíše nepřímo. Není to politik ostřejších konfrontací.

Na rozdíl od většiny výše jmenovaných se nedá říci, že by Doug Burgum byl u republikánů v nějakém křídle vůdčí postavou. Zřetelně ovšem reprezentuje určitý proud v řadovém členstvu, který, ač je světonázorově napravo, nemá vyhrocené názory, chtěl by řešit věci spíše technokraticky a touží po celkovém uklidnění — byť tento proud je dnes na americké pravici v jednoznačné menšině.