Zatímco se v České republice začínají rozjíždět vesměs agresivní předvolební kampaně typu tolik propíraného dílka Petra Zelenky nebo v podobě akcí „Defenestrace 2010“ či „Hele vol“, ve Spojených státech se již od počátku minulého roku pořádají stále mohutnější Tea Parties — jakési „tribuny lidu“, jejichž krajně pravicoví přívrženci zaštítěni otci zakladateli i neskrývaným rasismem ostře odsuzují „socialistickou vládu“ Baracka Obamy; jí prosazenou zdravotní reformu, zoufalý stav politické scény a daňový systém ve Spojených státech. Fenomén „čajových dýchánků“ však podle některých levicových komentátorů zohledňuje opravdové a hluboké nešvary americké společnosti, jež levice nedokáže reflektovat, neboť její činnost byla prezidentským vítězstvím Baracka Obamy zcela neutralizována.

Řada účastníků Tea Party se podle svých slov distancuje nejen od politiky Demokratické strany, ale i od politiky Republikánské strany, přestože aktivity tohoto hnutí vydatně podporuje republikánská, „vyvážená a férová“ televizní stanice FOX News, třeba proslulý pravicový demagog a komentátor Glenn Beck. Hnutí kupříkladu administrativu Baracka Obamy absurdně považuje za „marxistickou“, označuje ji za vládu „objímající stromy“ či vládu „radikální levice“, ačkoliv tato administrativa vede dobyvačnou válku, navyšuje výdaje na zbrojení a ve 130 zemích udržuje na tisíc vojenských základen.

Tito lidé hlasitě protestují proti vysoké daňové zátěži a existenci přebujelého státu s mnoha nesmyslnými byrokratickými výdaji, ačkoliv je nechávají chladnými jeho vojenské náklady, jež procentuálně představují významnou část celkových výdajů, provozy tajných věznic, podpora mučení v cizích zemích apod. Protestující se na těchto shromážděních objevují s množstvím transparentů, plakátů a s hesly mnohdy napsanými bídnou gramatikou. Nejvíce hanobeným výrazem bývá „socialismus“, který však některým demonstrantům nedá spát natolik, že jej nedokáží ani bezchybně napsat.

Podle výzkumu veřejného mínění uspořádaného v dubnu společně televizí CBS a listem New York Times vyjadřují dvě třetiny členů Tea Party sympatie se Sarah Palinovou, guvernérkou Aljašky a bývalou kandidátkou na post viceprezidentky, a 57 procent respondentů sympatizuje s bývalým prezidentem George W. Bushem. To je další pozoruhodný symptom přívrženců Tea Party, jenž by neměl být ponechán bez komentáře. Je těžké seriózně uvažovat o inteligenci těchto lidí, když berou vážně političku, která se naivně domnívala, že Afrika je stát, na dotaz reportérky, jaký čte tisk, nebyla schopna vyjmenovat ani jedny noviny, a před veřejným vystoupením si napsala pár úderných hesel na dlaň, aby je náhodou při prezentaci nezapomněla.

Noam Chomsky ovšem hnutí Tea Party vůbec nebere na lehkou váhu a  míní, že nesnáze jeho stoupenců mají své skutečné opodstatnění: „Mnoho lidí na levici je zesměšňuje, ale to není ta správná odezva. Pokud je posloucháte, tak ti lidé si mají opravdu na co stěžovat. Po dobu třiceti let jejich mzdy stagnují nebo se snižují, sociální podmínky se zhoršily… My bychom měli naopak provést sebekritiku. Proč tyto demonstrace nepořádá levice?“ Chomsky si na pomoc svému tvrzení vzal pozoruhodnou historickou paralelu: „Existují dějinné analogie, jež nejsou tak akutní, ale jsou znepokojující. Tohle zavání raným nacistickým Německem. Hitler oslovoval masy s podobnými problémy a dával jim šílené odpovědi, nicméně to byly alespoň odpovědi…“

Každopádně je smutné konstatovat, že protiválečné demonstrace předcházející angloamerické invazi do Iráku na podzim v roce 2002 a na jaře roku 2003, byly mnohem početnější a oduševnělejší než dnešní dýchánky převážně bílých frustrovaných Američanů, kteří čerpají znalosti o okolním světě od Rushe Limbaugha nebo Bill´O Reillyho z Fox News. Ačkoliv se ve srabu nachází celé země a existenční problémy se dotýkají obyvatel Spojených států nehledě na jejich politické vyznání, levice je nadále paralyzována virtuální změnou, s níž do Bílého domu vstoupil Barack Obama, a není schopna na aktivity Tea Party adekvátně odpovědět.