Americký exprezident Donald Trump oznámil, že bude napřesrok opět kandidovat na prezidenta USA. Stalo se tak minulý týden. Podobně jako u nás Andrej Babiš se i Trump prohlásil za bojovníka proti „establishmentu“ a zároveň i za jeho oběť. V hodinové řeči ze svého honosného sídla na Floridě pak vylíčil, jak se už nemůže dívat, co se v zemi od jeho odchodu z funkce děje — zatímco za něj prý USA „stály na prahu zlatého věku“, nyní je „všechno v rozvalu“.

Většinová reakce, již zaznamenali novináři v americké společnosti, byla dost vlažná. Zčásti tomu tak bylo jistě proto, že je stále v živé paměti, v jakém stavu USA doopravdy byly, když Trump odcházel. Zčásti též zapůsobilo, že exprezident načasoval svoje oznámení týden po sérii midterm voleb poslanců, senátorů a guvernérů, které pro jeho stoupence nedopadly nejlépe.

Američané sice dávají v aktuálních průzkumech najevo hrubou nespokojenost se současným kurzem země; návrat Trumpa si ale vesměs nepřejí.

Navíc Donald Trump nemá dle mnohých zjevně už tolik energie jako v roce 2016, kdy volby vyhrál poprvé a naposledy. Při příštích volbách v roce 2024 mu bude 78 let, republikánští guvernéři proti němu reptají a svoji podporu mu tentokrát odmítl i mediální magnát Rupert Murdoch, majitel vlivné televize Fox.

To se mimochodem projevilo už i prakticky — Murdochův bulvár New York Post, který před minulými volbami pomáhal Trumpovi články o nezvedeném synu prezidenta Bidena Hunterovi, zařadil tentokrát Trumpovo oznámení až na šestadvacátou stranu vydání. Exprezidenta v ní přitom tituloval jako „vášnivého golfistu z Floridy“, což je při Trumpově póze bojovníka proti establishmentu obzvlášť peprné.

Z analytického hlediska ovšem Trump bez šance v dalších volbách rozhodně není. Má obrovské jádro svých skalních stoupenců, kteří jeho jméno vyslovují spolu s Ježíšovým a přetrhnou se pro něj v kampani. Má absolutní name recognition i neutuchající pozornost médií. A má také spoustu peněz — jen před letošními midterm volbami, kde on sám o žádný post neusiloval, mu lidé naposílali přes 90 milionů dolarů, přičemž Trump svým kandidátům přepustil jen asi pětinu.

Nadto existuje i řada dalších ne-tak-viditelných faktorů, které mohou destruktivnímu exprezidentovi rovněž pomoci. Zde šest příkladů rozebíraných analytiky v USA zřejmě nejčastěji.

1) Faktor primárek a mýtus zlatý vs. temný věk

V americkém volebnímu systému platí, že před vlastními volbami je třeba až na úplně výjimečné případy vyhrát primárky jedné z velkých stran. Jejich vítěz jde potom do voleb nejen za sebe, ale i za celou příslušnou stranu — s její podporou i jejími penězi.

Trumpovi jde tak teď před primárkami — hlasovat se bude cca za rok a čtvrt — pouze o republikánské hlasující. A na ně působí řeči o zlatém věku za Trumpa versus temném za Bidena jak afrodisiakum.

Většina voličů Republikánské strany má Trumpa doposud — tedy i při jeho četných právních tahanicích a po odhalení většiny souvislostí okolo vpádu jeho stoupenců do Kongresu 6. ledna 2021 — za jednoho z nejlepších amerických prezidentů. Staví ho dokonce po bok kultovního Ronalda Reagana. Biden dostává naopak vůbec to nejhorší hodnocení, přičemž svou roli sehrávají i aktuální reálné problémy.

Celkově v USA je Trump vnímán jako nevalný prezident a většina Američanů by byla raději, kdyby znovu nekandidoval. Na tyto voliče se ovšem Trump zatím ohlížet nemusí, ač i část z nich nakonec zřejmě získá — o tom však později. Pro následující rok a čtvrt mu stačí soustředit se čistě na republikány a u nich si s přehnanou kritikou Bidena a mýtotvorbou ohledně vlastního výkonu funkci vystačí — tedy dokud se proti němu nepostaví nějaký silný soupeř.

2) Perspektivní republikáni se zatím Trumpa bojí

I mimo USA upoutalo v poslední době pozornost několik dílčích vnitrorepublikánských průzkumů, v nichž předstihuje Trumpa v pozici nejžádanějšího prezidentského kandidáta floridský guvernér Ron DeSantis. DeSantis má za sebou skvělé vítězství v proběhlých midterm volbách. Favoritem je také u sázkařů, a to už od poloviny léta.

S Trumpem samotným se nicméně DeSantis ještě nestřetl. Popravdě nestřetl se ještě moc s nikým — v guvernérských volbách proti němu demokraté naposled nasadili šestašedesátiletého konsensuálního politika Charlieho Crista, který ve státě vládl před patnácti lety, ovšem tehdy jako republikán. S Trumpem si DeSantis vyměňuje zatím jen drobné špílce.

S přihlédnutím k tomu, jak Trump před volbami 2016 zničil přehlídku tehdejších republikánských superstars typu Bobbyho Jindala, Scotta Walkera, Ricka Perryho, Jebba Bushe či Marca Rubia, a v kontextu toho, jak letos uspěli jeho kandidáti v midtermových primárkách (ne však ve vlastních volbách!) proti jiným republikánům, lze předpokládat, že si exprezident povede v otevřeném boji velice dravě.

Jak shrnul nedávno Cenk Uygur z kanálu TYT, „Trump je stále to větší zvíře. Až dojde na zápas v blátě, bude mít DeSantis problémy.“ Otázkou je přitom stále i to, zda se DeSantisovi bude nakonec vůbec proti Trumpovi chtít. A jiné silné, byť potenciální vyzyvatele Trumpa u republikánů dosud nevidět.

3) Stále velký náskok, který lze zúročit

Na tento faktor zde bylo již natrefeno, patří jej ale ještě podtrhnout: ve většině vnitrorepublikánských šetřeních Trump stále jako prezidentský kandidát vede, a to o hodně. I když titulky říkají často něco jiného, zprávy o průzkumech veřejného mínění je vždy záhodno číst celé.

Hezky je to vidět právě na aktuálním poměřování Trumpa s DeSantisem, případně dalšími. Pondělní Hill například oznamuje, že DeSantis Trumpa dotahuje. Z čísel z vlastního šetření však vyplývá, že Trumpa chce nyní po midtermech za prezidenta „už jen“ 46 procent republikánů, zatímco DeSantise 28 procent.

Podpora nějakých dalších kandidátů z řad republikánů je přitom zanedbatelná. Namítnout lze, že je ještě brzy — předprimárkové debaty se plně rozeběhnou až v září 2023. I tuto skutečnost ale může Trump zúročit. Pokud se nestane něco nečekaného a přitom zásadního, získá nemalý náskok ve fundrisingu, v budování podpůrné sítě i pozice.