↗

Problémem demokratů je poměrně velká neoblíbenost prezidenta Bidena. Ten sice uspěl s prosazením zákonů, které zásadně ovlivní Spojené státy v příštích desetiletích, ale podle mnoha Američanů se na něm příliš podepisuje vysoký věk. Foto Sean Valentine, Pexels

Volby do Sněmovny reprezentantů a části Senátu amerického Kongresu — stejně jako volby zhruba dvou třetin guvernérů států americké unie — měly podle předpovědí přinést zásadní vítězství Republikánské strany. Nakonec ale budou mít republikáni ve Sněmovně reprezentantů jen malou většinu — a o tom, která strana získá většinu v Senátu, rozhodne zřejmě až druhé kolo senátorských voleb v Georgii.

Výsledky voleb sice negativně ovlivní schopnost administrativy Joea Bidena vládnout, ale asi ne tolik, jak se očekávalo. Jen těsná republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů znamená, že se Kevin McCarthy, který zřejmě bude zvolen mluvčím republikánské většiny, dostane pod značný tlak krajně pravicové menšiny ve straně. Její dvacetičlenná Frakce Svobody (Freedom Caucus) si bude moci klást nejrůznější podmínky pod hrozbou odepření podpory McCarthymu.

I malá většina ve Sněmovně reprezentantů samozřejmě umožní republikánům definitivně ukončit vyšetřování útoku na Kapitol 6. ledna 2020. Poskytne jim také možnost využívat právo předvolávat si k výpovědím členy Bidenovy administrativy či dokonce pod nějakou záminkou spustit proti Bidenovi impeachment — tedy ústavní žalobu za účelem zbavení funkce.

Jenže s ohledem na prezidentské volby v roce 2024 budou muset být republikáni v tomto směru opatrní. Vyvolání procesu impeachmentu pod nějakou lacinou záminkou jako zjevné odplaty za to, že Sněmovna s dřívější demokratickou většinou využila své většiny k impeachmentu Donalda Trumpa hned dvakrát, by se mohlo republikánům vrátit jako bumerang. Už proto, že Trumpovy prohřešky byly mnohem závažnější než cokoliv, co by republikáni mohli „vymyslet“ proti Bidenovi.

Celkově bude poměr sil v Kongresu takový, že republikáni nebudou mít dostatek hlasů, aby přehlasovali prezidentská veta, pokud by se sami pokusili prosadit nové zákony. Ty by ostatně narazily i v Senátu, v němž demokratům zůstane silné postavení, možná i většina.

Trumpova porážka

Volby vyslaly poselství krajně nepříjemné pro exprezidenta Donalda Trumpa. Většinově totiž selhali jím podporovaní kandidáti, kteří se vesměs museli přihlásit k jeho volební lži — tedy popírání výsledků prezidentských voleb v roce 2020.

Do Kongresu se sice dostalo několik prominentních tváří z Trumpova tábora, jako je třeba kongresmanka z Georgie Marjorie Taylorová Greenová, ale ve volebním klání prohráli téměř všichni Trumpem podpoření guvernérští kandidáti. Je navíc možné argumentovat, že v Senátu nakonec nezískali republikáni pohodlnou většinu i kvůli tomu, před čím varoval vůdce republikánské menšiny v Senátu Mitch McConnell — kvalita kandidátů, které podpořil Trump a pomohl jim vyhrát v republikánských primárkách, byla tak nízká, že v samotných volbách neuspěli.

Trumpovou porážkou je také úspěšné znovuzvolení floridského guvernéra Rona DeSantise, který je považován za možného Trumpova vyzyvatele v boji o republikánskou nominaci na prezidenta. Trump už DeSantise varoval před tím, aby proti němu kandidoval. Naznačil přitom, že má proti němu připraveny kompromitující materiály. Neopomněl mu přiřknout i nelichotivou přezdívku DeSanctimonious — pokrytec.

Jenže Trumpovy útoky jen těžko zvrátí trend, který je už viditelný nějakou dobu. Zatímco má v Republikánské straně ještě pořád velký vliv a značná část předních republikánů se s ním bojí jít do konfliktu, jeho pozice slábne a díky tomu se vynořují politici, jako je právě DeSantis, kteří by ho mohli porazit.

Výsledky voleb navíc povedou k přehodnocení republikánské strategie, v níž se dosud stranickým kandidátům vyplácela podpora Trumpovy volební lži. Už den po volbách začaly však ve straně znít hlasy, že se musí od Trumpa odpoutat a vrátit k tradiční republikánské agendě, nepoznamenané kultem Trumpovy osobnosti.

To, že Trump zjevně zamýšlí kandidovat v roce 2024 na prezidenta, je pro republikány špatná zpráva. Trump zůstává pro většinu americké společnosti nepřijatelný a jeho případné střety s protikandidáty v primárkách mohou stranu značně poškodit. Jeho případná kandidatura by přitom byla obtížena nemalým počtem trestních stíhání, občansko-právních sporů a možná i soudních procesů.

A co Biden?

Problémem demokratů je poměrně velká neoblíbenost prezidenta Bidena. Ten sice uspěl s prosazením zákonů, které zásadně ovlivní Spojené státy v příštích desetiletích — a zapsal se tak do historie, ale podle mnoha Američanů se na něm příliš podepisuje vysoký věk. Navíc jeho administrativa zatím marně bojuje s vysokou inflací.

Ekonomický vývoj se samozřejmě může v příštích dvou letech proměnit vlivem přijatých zákonů, doprovázených velkými finančními injekcemi do ekonomiky. Bidenova schopnost vést a absolvovat náročnou kampaň se ale bude spíše dál zhoršovat.

Biden už sám naznačil, že po právě proběhlých volbách zváží, zda bude znovu kandidovat. Pokud by se spokojil jen s jedním prezidentským obdobím, může zásadně změnit dynamiku prezidentského klání.

Hodně by přitom záleželo na tom, zda by zůstal ve funkci prezidenta až do roku 2024, anebo by se prezidentského úřadu předčasně vzdal. Pokud by se jej vzdal například ze zdravotních důvodů, nastoupila by do prezidentského úřadu automaticky viceprezidentka Kamala Harrisová, která by mohla pobyt v pozici nejmocnějšího politika světa využít k přípravě na prezidentskou volbu v roce 2024.

Harrisová ale není příliš populární a Biden si je zřejmě vědom, že by svým předčasným odstoupením mohl zvýšit Trumpovy šance. Pokud by se tedy rozhodl sám v roce 2024 nekandidovat, nejspíš se bude ze strategických důvodů snažit zůstat ve funkci až do konce současného volebního období a otevřít tak dveře k plnohodnotným primárkám mezi demokraty.

Už nějakou dobu se hovoří hlavně o dvou možných Bidenových nástupcích. Prvním je Pete Buttigieg, který je v současnosti ministrem dopravy, druhým pak kalifornský guvernér Gavin Newsom. Vynořit se ale mohou bezpochyby i další osobnosti. Hned několik demokratických politiků si udělalo v právě proběhlých volbách jméno tím, že porazili republikánské kandidáty v obvodech, kde se jejich vítězství nepředpokládalo.

Co je v sázce

Prezidentské volby v USA v roce 2024 mohou zásadně ovlivnit jak fungování americké demokracie, tak mezinárodní situaci. Pokud by Trump kandidoval a vyhrál, bylo by to nejen vítězství zjevné lži nad tím, co se skutečně stalo v předešlých amerických volbách, ale také by to vedlo k reinterpretaci útoku na Kongres 6. ledna 2020. Pro Trumpa by bylo vítězství jasným signálem, že jestliže byl zvolen navzdory pokusu podkopat americkou demokracii, má dveře otevřené k dalším útokům.

Trump by se také nepochybně pokusil o změnu zahraničně-politického kurzu. Pokud by do roku 2024 nebyla válka na Ukrajině už minulostí, dočkali bychom se nejspíš omezení či úplného odmítnutí americké podpory Ukrajině. Ohrožena by byla i existence NATO. Bývalý Trumpův poradce John Bolton kupříkladu tvrdí, že se exprezident v případě svého znovuzvolení v roce 2020 připravoval vyvést zemi z NATO.

O budoucím vývoji nejen ve Spojených státech, ale i na celém světě může tedy rozhodnout nejprve to, zda republikáni najdou odvahu postavit proti Trumpovi silné kandidáty už do primárek. A pokud Trump v primárkách uspěje, bude rozhodující, zda demokraté najdou prezidentského kandidáta, který může Trumpa porazit. Pokud by proti Trumpovi opět kandidoval Biden, jevil by se pravděpodobně i přes některé nesporné úspěchy jeho administrativy jako příliš slabý a vyčerpaný, aby mohl stát v čele USA další čtyři roky.